Plucko, díky za odvahu!

Tak jsem se před chvíli v Parlamentních hlístech dočetl, jak „aktivističtí umělci" a jiní ztroskotanci urážejí Plucku Bílou za to, že se neztožnila  s „protestem“ Radka Bangy ohledně kapely Ortel. Hanba jim, umělcům!

Jsem od narození blbec. Ale to mi vůbec nevadí, abych své jméno a vůbec celou svou osobu propůjčoval k tomu, aby mohla být uváděna jako autor jistých blogů na idnes.

Možná jste už o tom blogu, o tom idnes, slyšeli, je to tam samý sluníčkář a neomarxista.

Když tam řeknete Pravdu, hned se na vás sesypou, div vám zuby nevytrhají. A vůbec, když tam řeknete třeba něco proti Trumpovi nebo muslimům, musíte si tam připadat skoro jako židovští umělci za druhé republiky, tak vás hned neomarxisté v diskuzi zasypou svými nenávistnými reakcemi.

Ale ať se na mě sluníčkaři a neomarxisté klidně sesypou jako zfetované vosy. Já jsem blbec, mně ty jejich intelektuálské nadávky vůbec nerozhodí. Dyť já, lidi zlatí, ani nevím, co je to ten xenofob, jak mi tam nadávají.

Nevím to, protože jsem blbec, a tak se jenom tomu směju.

Zrovna teď mi jeden takový článek přinesli, že prý ho mám zase zveřejnit pod svým jménem.

„O čem to je?“ ptám se těch, co mi ty články pořád nosí.

„Eh, tomu bys, nerozuměl, jsi přece blbec,“ řeknou mi.

„To se ví, že blbec! Vůbec bych tomu nerozuměl!“ přikývnu.

„Tak vidíš, že jsi blbec.“ přikývnou zadavatelé.

„Blbec!“ přikývnu já.

„Dost řečí. Sedni ke kompu a sol to tam, my ti budeme diktovat,“ řeknou zadavatelé  a začnou mi diktovat: „Mluví se dnes tak rádo v souvislosti s neomarxistickým gestem Radka Bangy o pudu sebezáchovy. Přiznám se, že až do vyhlášení Zlatého Slavíka jsem toto jméno neslyšel, a kdybych ho přece jen slyšel, tak bych si nejspíše myslel, že je to nějaký pracovník Institutu Václava Klause, a ne hudebník.

Kdežto jméno Plucky Bílé jsem už slyšel mnohokrát. Dokonce znám Plucku Bílou osobně z plakátů, které se každý rok objevují touto dobou na každém rohu.

,Bílé vánoce Plucky Bílé´ nebojí se Plucka Bílá politicky nekorektně, ačkoliv její zuby samy mají romské kořeny, říct pravdu o vánocích, jak ji říká třeba Donald Trump.

Proto bych chtěl touto cestou Plucce Bílou poděkovat.

Poděkovat za to, že jasně řekla, co se může říkat a dělat veřejně, a co by se mělo říkat a dělat jen v soukromí, i když bylo jasné, že mediální stoka na ni za to okamžitě uspořádá odvetnou štvanici, hotovou hubertskou jízdu, hon na lišku.

Ale naštěstí má Plucka Bílá neposedné tenisky, a taky si mohou politicky korektní štváči na Plucku plivat svůj jed, jak chtějí!

Nám Plucku Bílou z našich srdcí nevybagrují!

Ano, gesto Radka Bangy bylo úplně zbytečné!

Taková nenávistná gesta se na Zlatém Slavíkovi prostě nedělají, taková gesta patří výhradně do pražských kaváren, nikoliv do IV. cenové skupiny!

Pokud s něčím někdo nesouhlasí, má si to nechat hezky na doma.

Jako před rokem osmdesát devět!

Tehdy byla taky oficiálně svoboda projevu, (jak se dušovali ti, co lhali nám). Ale lidi i tak hezky spořádaně nadávali na komunisty doma u televize, nikdo netahal svoji nenávist na veřejnost.

A stejně tak mohl i Radek Banga protestovat hezky doma u televize a nenarušovat svým odchodem ze sálu svobodu projevu a rušit přítomné svým štvavým, rádoby kritickým pískáním na někoho, kdo na základě svobodné soutěže, aniž by vedl jakoukoliv kampaň sponzorovanou nikým nevolenými pseuodelitami, obsadil ve Zlatém Slavíkovi druhé místo.

Proto Vám, paní Plucko Bílá, děkuji za Vaši odvahu, a smekám před vámi!

Děkuji Vám za odvahu, s jakou jste vyjádřila svůj názor, byť jste riskovala to, že Vaše nádherné písničky přestanou hrát v rádiu a vy, nebýt Miloše Zemana, skončíte jako Marta Kubišová.

A pro mě je to další pádný argument, že s takovými „vulgárními obhájci demokracie“, kteří se zvedají a odcházejí ze svých míst uprostřed přímého televizního přenosu, a „agresivními bojovníky proti nenávisti“, kteří bezostyšně zneužívají svobodu projevu, k tomu, aby mohli pískat, kde se jim zamane, se svobodný a demokraticky stát prostě dělat nedá.

Dokud je nezavřeme, či jinak nezlikvidujeme, do té doby si můžeme o skutečně demokracii a svobodě jen nechat zdát!“

Článek je napsaný, ale já vůbec nechápu, o čem to je.

„Tu máš,“ dají mi ti, co mi diktovali, desetikorunu, „abys měl do jukeboxu, hehe!“

Smějí se a já se směji s nimi: „Do jukeboxu! Hehehehe!“

Neříkal jsem vám, že jsem od narození blbec!