Pískejte, volové, na Babiše!

Po sokolech se na svůj slet chystají i voli. Být Babišem, radši bych tam ani nešel a místo toho makal jak urvaný

S bleskovou rychlostí fake news rozšířila se mezi voly po celé republice zpráva, tentokrát ovšem pravdivá, že již brzy, snad dokonce již koncem týdne, budou všichni odvedeni na jatka.

„Je-li tomu tak, a vše nasvědčuje, že tomu tak skutečně je, neuškodí, když se ještě před svou porážkou jednak dobře pobavíme, a jednak ještě ukážeme široké, odborné i laické, veřejnosti, že nejsme zase až takoví voli, jak se o nás s oblibou říká v médiích,“ řekli si volové a uspořádali volský slet.

Na ten se sjeli v dobytčácích volové ze všech koutů země, ba i ze zahraničí, takže na sletišti se už nebylo pro samého vola kam hnout. Voli stáli, přežvykovali, káleli a močili pod sebe, oháněli se svými ocasy, tupě zírali před sebe, vůbec to byl moc pěkný slet, zvláště pak, když se voli samou pýchou nad tím, že jsou voli, všichni rozbučeli.

Shodou okolností probíhalo tou dobou i zasedání vlády, nedávno jmenované.

„To je zkouška sirén?“ zeptal se premiér, když se voli na svém sletu rozbučeli tak, až to vyrušilo vládu z jejího makání.

„Ne, to jsou volové. Již brzy, snad již pozítří, je odvedou na jatka a tak si ještě uspořádali slet, aby se trochu pobavili a taky ukázali veřejnosti, že nejsou zase až takoví voli,“ řekl ministr vnitra i zahraničí, jediný skutečný inteligent ve vládě, který proto seděl na dvou židlích.

„Půjdu je pozdravit. Ve starověkém Římě taky chodili císařové zdravit ty, kteří šli na smrt,“ řekl premiér, ačkoliv zasedání vlády ještě nebylo zdaleka u konce, zbývalo ještě zavést jednokolovou volbu do senátu, aby došlo k zefektivnění volebního procesu.

Premiér vstal, ale v tom ze své židle vyskočila ministryně spravedlnosti.

„Proboha, nikam nechoďte, pane předsedo strany i vlády!

Volové nejsou králíci!

Já to vím!

Psala jsem o nich diplomovou práci!

Teda o králících!“ vykřikla zoufale.

„Paní kolegyně má pravdu. Voli jsou pěkné svině, my jich v agrární komoře taky pár měli,“ přidal se k varování i ministr zemědělství, jehož důvěryhodný vzhled by každého jiného člověka nutil brát toto jeho varování docela vážně.

Ale premiér na to nic nedbal. Strčil si do kapsy pár koblih a vypravil se na slet volů, aby je pozdravil předtím, než je odvedou na porážku.

Všichni volové, když se premiér objevil na volském sletišti, přestali bučet a zvědavě na něj hledíce, zatímco premiér se chystal pronést k nim velmi srdečnou zdravici.

„Vážení volové,“ začal premiér svůj projev a pokračoval, „chtěl bych vás ubezpečit jménem svým i jménem celé vlády, že to všechno je jen jedna velká účelovka.“

Ale dál se nedostal, protože volové začali na premiéra pískat tak hlasitě, až začali vylézat myši z děr a potkani z kanálů.

Kdoví, jak by to celé dopadlo, kdyby je na druhý den opravdu všechny urychleně neodvezli, rovnou ze sletiště, na jatka, a tam z nich neudělali vagóny čerstvého hovězího masa.

Ale i tak si voli mohli, když už je řezníci na jatkách omráčili a oni se ocitli ve sladkých mdlobách předsmrtné agonie, spokojeně a ne bez hrdosti, třebaže jen hrdosti hovad, říct: „To jsme ho pěkně vypískali, estébáka!

Jsme sice voli, ale ne blbci!“