Pět důvodů, proč by prezident Pavel neměl jet na summit NATO

Každému vzdělanému člověku musí být jasné, že pokud premiér Fialy pravidelně nabízel opozičnímu prezidentovi Zemanovi účast na summitech NATO, tak nyní nemá prezident Pavel na tuto účast žádný nárok, protože je jen hlava státu...

Přítel po boku Kolář právě dojednával nějaké kšefty s americkými zbrojaři, kteří byli velmi znepokojení tím, že Česká republika kvůli Fialovi snížila rozpočet na obranu, když se z kanceláře prezidenta ozval výstřel.

„Proboha, snad se Pepovi něco nestalo!“ vykřikl zděšeně přítel po boku a praště telefon, běžel do kanceláře prezidenta.

Ale Pepovi už nebylo pomoci, ten jediný náboj, který měl k dispozici, si jako voják, správný komunistický lmpasák, nechal pro sebe.

Dopis na rozloučenou ležel hned vedle Ústavy ČR, v níž byla červeně zaškrtnuta ta část, která se týkala prezidentských pravomocí.

„Jsem voják a zradil jsem svoji zemi,“ stálo v dopise na rozloučenou, který přítel po boku hlasitě četl, „zradil jsem svoji zemi poprvé, když jsem vstoupil do KSČ a sloužil v předlistopadové armádě, zradil jsem svoji zemi podruhé, když jsem s KSČ vystoupil a sloužil v NATO, a zradil jsem svoji zemi, když jsem jako prezident nejmenoval Turka ministrem a když jsem se jako prezident chtěl protiústavně účastnit summitu NATO, protože o tom, zda se může prezident jako vrchní velitel armády a jako hlava státu účastnit summitu NATO nerozhoduje prezident, ale ministr zahraničí, který dokáže lépe vysvětlit, že jsme snížili výdaje na obranu protože už nechceme být vazaly USA a jejich psychicky narušeného prezidenta Trumpa, o kterém jsem prohlásil, že je to odpudivá lidská bytost, a tak jsem vlastně zradil svoji zemi i počtvrté.

V této beznadějné situaci volím jako voják jediné čestné řešení, které jediné může zabránit tomu, abych byl vydán spravedlnosti, až mě ministr zahraničí zbaví mého prezidentského úřadu z toho důvodu, že reprezentuji opozici, nikoliv vládu.

Naši lidé, odpusťte mi, že jsem byl komunistický rozvědčík, odpusťte mi, že jsem sloužil v NATO, odpusťte mi moji temnou komunistickou minulost, odpusťte mi, že jsem vás mobilizoval do války proti Rusku, nechť je vám moje prolitá krev útěchou!

Pepa, z vůle Bruselu a světových liberálních elit prezident České republiky!“

Přítel po boku dočetl dopis na rozloučenou a už na nic nečekal, naskočil do helikoptéry, kterou mu poslali američtí zbrojaři a tak se zdekoval na poslední chvíli, zatímco naši lidé, pobouření drzostí prezidenta, už radostně rabovali Pražský hrad, vyhodivší s ohromným jásotem Pepu z okna jeho kanceláře...