Pánové Nejedlý a Mynář by se měli zbavit bílého koně Zemana

Nastal čas, málo platné, poohlédnout se po někom přece jen perspektivnějším. Pár nadějných adeptů by se v naší krásné zemičce zcela určitě našlo

            Výsledky prezidentských voleb dopadly dobře, Zeman nebyl zvolen už v prvním kole, a tak se poradce N. a kancléř M. nacházeli v duševním rozpoložení nanejvýš veselém, sedící u krbu ve vile druhého ze jmenovaných a popíjející všelijaké lahodné nápoje, jež se nalézaly v baru.

            „Ještě, že nevyhrál v prvním kole. To bychom ho asi museli fakt otrávit tím chlastem,“ zasmál se poradce N. a vypil až do dna pohár, který držel ve své ruce připomínající lopatu.

            „Jediné, co si vyčítám, že jsem nepřemluvil Alex, aby tam, ve volební místnosti, na něho vyběhla ona. Víš, je velice stydlivá. Představ si, že když jsme o víkendu v Dubaji, tak tam chodí zahalená.

            ,Alex, neblázni, ty nemusíš přece být zahalená,? vždycky mě to naštve, protože jak mi pak ti Arabáči můžou závidět, když je Alex zahalená?

            Ale ona, že prý si to chce užít, jak má konečně chvilku klid od mlsných chlapských pohledů, ne jak  v práci!

            To ti, kamaráde, řekne vlastní manželka, pro kterou bys jinak udělal první poslední.

            Kdyby na něho vyběhla Alex, tak už je hotovo, to by nedal!

            Fakt mě to moc mrzí,“ omlouval se kancléř M. svému kumpánovi a dolil mu pohár.

            „Hele, kašli na to. Stejně už dodělává. Hlavní je, že nemusíme zveřejňovat naše sponzory,“ uklidnil kamaráda poradce N.

            „No jo, to je hlavní, jsou to moc solidní lidi. To spojení s dodělávajícím prezidentem by poškodilo jejich dobré jméno,“ přikývl kancléř N.

            „A naše taky, na to nezapomeň,“ podotkl poradce N.

            „Jo, a naše taky. Já bych to nepřežil, kdyby mě přestali zdravit lidi, kterých si fakt vážím,“ přikývl kancléř M.

            „To já taky!

            Čím dřív se ho zbavíme, tím líp. Vyždímali jsme z něho, co se dalo, a teď a dieu!“ pravil docela vážně poradce N.

            „Máš pravdu. A dieu!

            Ani nevíš, jak už mě srala ta jeho povýšenost a nadutost.

            Víš to, jak říkal, že nevidí žádného důstojného soupeře, že to jsou všichni ubožáci. Však jsem ho taky za to nevolil,“ ušklíbl se spokojeně kancléř M.

            „Však já taky ne, hehe a to mám diplomatický pas!“ zasmál se poradce N.

            „A já zase stomiliónový majetek!

Já nejsem žádných dolních deset miliónů, to bych si vyprosil!“ pravil rázně kancléř M. a dodal, „on nikdy nebyl můj prezident.

Nějaké holoty snad, ale můj ne!“

„Můj taky ne,“ přikývl N. a dodal, „a krom toho, já nejsem žádný loutkoherec, abych ho musel furt podpírat a vodit. Já strávil deset let v Rusku, tykám si s Putinem, to je pod mojí úroveň pořád někoho podpírat a vodit, jako kdybych byl nějaký komediant.“

„Přesně tak. Pošleme ho k ledu,“ řekl poradce N. a ošklivě se zasmál, „Babiše máme s tím slavným hnízdem v hrsti, hehe. Udusíme ho, jako on udusil Sobotku, spočteme mu všechny ty jeho zlodějny. A příště už necháme kandidovat Okamuru, to je přesně prezidentský typ.

Jako premiér by to byla katastrofa, ale jako hlupák bude na prezidenta ideální.

Ono nám neuškodí, když si od Hradu na chvilku odpočineme.

Ještě by nám přeskočilo jako Jaklovi a Hájkovi.

Ale já si svého rozumu vážím.

Vždyť je to to nejcennější, co mám.“

„Bodejť by ne. Prezidentů můžeme mít tři prdele, ale rozum máme jen jeden.

Stačí se podívat na Ovčáčka, Chocholoušek bude mít z něho radost, hehe,“ zasmál se kancléř M a přiložil do krbu velké bukové poleno, „vzalo ho to chlapce. A takový byl ze začátku učenlivý. Jenže si to pak začal brát moc k srdci, a nakonec si začal myslet, že je skutečný prezidentův hlas, hehe!

Tak opravdu nechci skončit.“

„No jo, někdo už má takový osud. Ale já ti řeknu jedno. Hlavní je, aby člověk věděl, kdy má dost. Protože, když má víc, než mu patří, tak to je konec.

A já ještě nechci končit. Proto s tím musíme na chvíli přestat, abychom si pak mohli urvat ještě víc. To je železný zákon, tenhleten mravní imperativ,“ řekl poradce N.

„Ty jako myslíš tohleto hvězdné nebe námi?“ zeptal se kancléř M.

„Jo, to přesně myslím. Dědka pošleme na Vysočinu, z Babiše vytáhneme, co se dá a za pět let se vrátíme s Okamurou,“ odpověděl poradce N.

„Jo, co je to pět let? Pět let, to je nic, to uběhne jako voda. Na těch pět let bych se nechal klidně zavřít i do basy, toho bych se vůbec nebál,

Než bych se nadál, byl bych už zase zpátky na Hradě. Sice bez prověrky, ale s životní zkušeností k nezaplacení, protože v base se člověk od Dalíků a Rathů všelico užitečného naučí, hehe!“ rozesmál se teď už na celé kolo kancléř M.

„Hehehe!“ rozesmál se na celé kolo i poradce N. a nebylo v tu chvíli v celé republice veselejších dospělých mužů, fakt že ne.