Páně Jaklova bajka o dvou zpravodajských službách

Tento článek není pro blbé. A ani tato země není pro blbé. Pro nevzdělané je jen bajka neúspěšného kandidáta do Senátu a „ředitele“ „sekce společenských studií“ Institutu Václava Klause v jedné osobě

Žily, byly dvě tajné služby. Obě působily ve stejném městě, v rušném centru, obě vykazovaly podobnou, to jest, tajnou činnost a obě se i podobně jmenovaly, jen jedna byla domácí a druhá zahraniční.

Obě ty služby měly zodpovědné ředitele, kteří si prosperity svých organizací, třebaže tajných, hleděli. A tak oba ve stejnou dobu došli k závěru, že bylo dobré, kdyby sledovali tu druhou tajnou službu, jestli náhodou nedělá nějakou plechu, zahraniční jestli neprovozuje výzvědnou činnost, a ta domácí jestli náhodou nechce ublížit té zahraniční.

„Sledujte zahraniční tajnou službu a po roce mi o tom podáte zprávu!“ nařídil proto ředitel domácí tajné služby svým lidem.

„Sledujte domácí tajnou službu a po roce mi o tom podáte zprávu!“ nařídil proto ředitel zahraniční tajné služby svým lidé.

Jedni i druzí se pustili do své tajné práce ve stejnou dobu. Poctivě dělali svou práci, a když se rok s rokem sešel, dostali ředitelé na svůj stůl zprávy o tom, co jejich tajné služby zjistily o té druhé.

Ale ty zprávy se diametrálně lišily!

Zpráva zahraniční služby měla jen jeden papír a psalo se v ní: „Domácí tajná služba proti nám nevyvíjí žádnou činnost. Jsou to čučkaři. Chodíme po městě a nemáme do čeho píchnout!“

Druhá agentura odevzdala zprávu v podobě tlustého fasciklu, ve kterém se mimo jiné psalo: „Počátkem letošního roku se nám podařilo úspěšně rozbít zpravodajskou síť jedné ze zahraničních zpravodajských služeb působící na našem území a zcela tak ochromit její činnost.

Zamezili jsme také zahraničním zpravodajským důstojníkům v jejich činnosti, buď nedoporučením udělení akreditace, nebo jejich odchodem tzv. tichou cestou.

Kromě toho ještě musíme konstatovat, že prezidentovo okolí i prezident sám vykazuje nestandardní chování, v rámci něhož i permanentně zpochybňuje způsobilost naší tajné služby k činnosti, která je jí uložena zákony, a to ústavním zákonem č.110/1998 Sb. o bezpečnosti republiky a zákonem 154/1994 Sb, o Bezpečnostní informační službě.“

Každá bajka musí končit ponaučením.

Ponaučení této má podobu otázky: „Agentem, které tajné služby je prezident a jeho okolí?“