Osobní vzpomínka na zimní vojenské cvičení 1. armády VZO v roce 1987
Bylo to v roce ’87, v únoru, během zimního taktického cvičení 1. armády ZVO, kterého jsem se osobně účastnil jako velitel jedné z tankových divizí. Náročné bojové úkoly i drsné klimatické podmínky důkladně prověřovaly naši techniku a, koneckonců, i lidi.
Naše ztráty, materiální i lidské, byly však naštěstí minimální. Bojové úkoly se nám dařilo plnit na výtečnou, nevázlo ani zásobování.
V polních podmínkách si ovšem člověk nemůže moc vybírat, a tak jsem byl nucen sdílet v kasárnách, jež byly součástí výcvikového prostoru, jeden pokoj společně se zástupcem náčelníka politické správy 1. armády , člověkem i na můj vojácký kus přespříliš nekompromisním.
Únava po namáhavém dni plném taktických bojových manévrů byla ale tak velká, že jsem každého večera hned usínal, ušetřen tak lekcí z leninsko-marxistického katechismu, kterými armádní politruk nijak nešetřil, maje přitom nelidskou výdrž, jako by snad ani nepotřeboval spát.
Cvičení se blížilo ke svému konci, před námi byl již jen jeho poslední den. Hodil jsem sebou, jako vždy, do postele a okamžitě usnul. V noci jsem se však zničehonic probudil. Pokoj byl osvětlen jasným měsíčním světlem, před dvěma nebo tři dny byl úplněk. Viděl jsem tedy jasně postavu politruka, jež přecházela po pokoji sem a tam, rozhazujíc rukama.
„Nemůžeš spát, soudruhu?“ zeptal jsem se ho.
Politruk sebou trhl a, zastaviv se, řekl: „Říkal jsi něco, soudruhu plukovníku?“
„Ptal jsem se, proč nespíš. Je noc, zítra nás čeká náročný den. Měl bys sis odpočinout,“ odpověděl jsem.
Politruk rozhodil rukama: „Jak bych mohl spát, soudruhu plukovníku, když třídní nepřítel taky nespí?
Číhá na každou naši chybu. Čeká, až usneme, ztratíme bdělost, aby mohl zaútočit, vloupat se do našeho ovčince!“
„Moc si to bereš, soudruhu. Naše lidová armáda, to je přece pevná hráz. Lehni si a prospi se. Když budeš unavený, snadněji uděláš nějakou osudovou chybu v politické práci,“ snažil jsem se mu domluvit.
Ale bylo to marné.
Nebohý politruk divže nevykřikl: „Nemohu spát! Nemohu spát, když ideové uvědomění mužstva strašlivě upadá.“
„Nu, snad nebude tak zle,“ chlácholil jsem politruka.
„Bude ještě hůř!“ zalkal politruk a posadiv, se na pelest své postele, začal naříkat: „lidé už v nic nevěří, to je to! Už nemají víru ve vítězství pracujícího lidu, jejich láska ke straně ochabuje, v jejich srdcích už není žádná naděje!
Třídní nepřítel jim zatemnil rozum, zbavil je víry, lásky i naděje!
Místo citátů soudruha Lenina či Marxe, vykládají si na latríně politické vtipy. Soudruh generální tajemník je pro ně jen komický dědek!
Dělám, co můžu, snažím se posilovat v mužstvu víru, ale podvratné živly všechnu moji práci sabotují.“
Politruk se odmlčel. Vstal jsem ze své postele a přistoupil k němu, abych ho donutil lehnout si, nic víc mu nemohlo prospět než spánek.
„Lehni si, soudruhu, musíš si odpočinout. Je to rozkaz!“ chytil jsem nešťastníka za ramena.
Ale ten se v tu chvíli vymrštil z postele a pln zoufalství se chytil mého pyžama, sípavě pronášeje: „Co je to člověk?
Řekni mi, soudruhu, co je to člověk?
Proč už člověk nevěří ve vítězství pracujícího lidu nad kapitalismem?
Proč už člověk nemiluje stranu, která ho dělá lepším?
Proč v srdci člověka pohasla naděje, že se nám naše velké dílo podaří?
Proč člověk věří třídnímu nepříteli, proč jej miluje, proč v něj doufá, když jej třídní nepřítel tolikrát zradil, když jej třídní nepřítel vykořisťuje a zneužívá ke svým zištným cílům?
Děláme pro člověka první poslední. Obětujeme se pro něj, schůzujeme do noci, a on přece nakonec skočí na lep třídnímu nepříteli, dá se omámit pozlátkem jeho sladkých řečí!
To mi řekni, soudruhu plukovníku, co je člověk zač?!“
„Řeknu ti to. Ale až ráno. Teď musíš spát, soudruhu!“ řekl jsem rázně.
Politruk kupodivu poslechl. Nijak se už nevzpouzel, když jsem ho ukládal do postele. Kdoví, kolik nocí ten nešťastník nespal, užíraje se poklesem politické uvědomělosti mužstva, ze kterého se snad i obviňoval, trpě nelidsky tím, že nedokáže zabránit průniku třídního nepřítele do duše člověka, pro jehož dobro byl by schopen, kdyby na to přišlo, skočit i pod pásy nepřátelského tanku.
Uloživ politruka, lehl jsem si zpátky do své postele a záhy usnul. Ráno se ukázalo, že politruk má horečku, že je slabý tak, že se ani nedokáže zvednout z postele. Bylo vidět, jak ho mučí to vědomí, že třídní nepřítel okamžitě využije jeho bezmoci a vší silou zaútočí na duši mužstva, aby podvrátil jeho bojovou morálku.
Zavolal jsem samozřejmě k politrukovi lékaře. Ten nařídil okamžitý odvoz do nemocnice, jakkoliv se tomu politruk bránil, bylo to až komické vzhledem k jeho slabosti. Jinak se nám ovšem poslední den cvičení náramně dařilo. Odrazili jsme útok nepřítele a sami, v taktické součinnosti s letectvem, bitevními vrtulníky, uskutečnili obchvat a,překonavší vodní překážku, vpadli mu do týla (ten manévr se velmi líbil i přítomným sovětským generálům).
Politruk se už ke své politické práci, skončiv v dlouhodobé pracovní neschopnosti. Ostatně i já sám jsem sotva půl roku tomto cvičení opustil divizi a přešel do štábu Západního vojenského okruhu, byv povýšen na generálmajora, bylo mi čtyřiačtyřicet let.
Tam mne taky potom zastihl listopad ’89. Ale to už jiná kapitola. A já, starý voják, generál ČSLA na penzi, chtěl jsem si jen dnes, když se další zima opět pomalu chýlí ke svému konci, zavzpomínat na cvičení v roce ´87, na ty časy, kdy naše armáda byla ještě bojeschopná, kdy patřila k nejlepším na světě...
Karel Trčálek
Cos to porobil, Pavelenko Pavle?
Tuto píseň si dost možná prozpěvovali někteří učitelé na Slovácku, když na obličeji pana prezidenta viděli malou, asi půlmetrovou řeznou ránu
Karel Trčálek
Íránské střely a Institut ajatolláha Václava Klause
Mudrlanti, kterým se dnes v médiích říká experti, vytrubovali do světa, jak prý Írán zpackal nejen svůj víkendový útok, ale jak nepovedené je prý i íránské pivo...
Karel Trčálek
Integrace imigrantů v německých školách nefunguje, ale nesmí se o tom mluvit nahlas
Ještě nedávno se za podobné názory dával ban. Jo, když jsme to před 5 lety my xenofobové říkali, tak nás různí lepšolidi, sluníčkáři a vítači přesvědčovali, jak ta multikultůra krásně prosperuje
Karel Trčálek
Je odpor k elektromobilitě skutečně projevem neofobie, nebo naopak zdravého rozumu?
Já osobně jako IT specialista neofobií netrpím, naopak musím držet krok s novinkami ve svém oboru. I přesto si myslím, že současná podoba baterkových hraček je slepou uličkou
Karel Trčálek
Moje vzpomínka na ten den, kdy Gagarin letěl do kosmu
Vzpomínám si na ten den dobře. Hodně lidí nevěřícně hledělo na nebe a pořád dokola opakovalo: „Gaga! Gagaga!“
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
To nemyslíte vážně! Soudce ostře zpražil bývalého vrchního žalobce
Emotivní závěr měl úterní jednací den v kauze údajného „podvodu století“, v němž měly přijít tisíce...
Moskva se chlubí kořistí z Ukrajiny: Abramsy, Leopardy i českým BVP
V Moskvě ve středu začala výstava západní vojenské techniky, kterou používá ukrajinská armáda a...
Taxikáři říkal, že postřílí několik lidí. Policie u duševně nemocného našla pušky
Psychiatrický pacient si na internetu koupil tři funkční historické brokovnice a tvrdil, že je...
Odbrzděná dodávka se zmrzlinou vjela do davu dětí, několik je vážně zraněných
Na západě Kyrgyzstánu najela během kulturní akce do davu desítek dětí ve věku od 9 do 16 let...
Poslanci mohou jednat i přes noc, ANO a SPD odmítají výpověď bez důvodu
Přímý přenos Poslanci mají začít projednávat úpravu zákoníku práce. Stínový ministr práce a sociálních věcí Aleš...
Bez krytí celníky by Březinova skupina nefungovala, řekl žalobce v závěrečné řeči
Soudní projednávání vynášení informací z Celní správy členům tak zvané lihové mafie se dnes dostalo...
Chcete, aby vaše děti měli v dospělosti bohatství? Přečtěte si, jak na to!
Správné finanční návyky a dovednosti vznikají právě v dětství. Mnoho dětí je přijímá přirozeně od svých rodičů, kteří jsou pro děti velkým vzorem....
- Počet článků 2956
- Celková karma 25,02
- Průměrná čtenost 864x