Osobní tragédie poslance Farského se šťastným koncem

Všechno zlé je nakonec pro něco dobré, a to platí i pro tragédii poslance Farského, který nakonec dopadl mnohem líp než exposlanec Volný, jehož vyloučili ze strany, kterou sám založil 

            Několik posledních dní prožíval poslanec Farský strašlivá muka. Mísila se v něm nezvladatelná touha po vzdělání s pocitem nesmírné odpovědnosti. Jeho osobní situace zdála se být neřešitelná, ať by udělal cokoliv, všechno by bylo špatně.

            „Nabízí se mi nyní možnost studovat v USA, kam bych musel ovšem odcestovat na půl roku. Bohužel jsem však zároveň poslancem, což by znamenalo, že by mne lidé nemohli navštěvovat v mé poslanecké kanceláři. Přišli by tam a já nikde!

Ale vzdát se poslaneckého mandátu přitom nemohu, protože bych tím zradil voliče, kteří mně stále ještě důvěřují, přičemž náhradník za mne zdaleka nedosahuje mých kvalit.

            Ale vzdám-li se studia v USA, připravím sám sebe o znalosti a poznatky, které mohu využít právě při své poslanecké práci, protože tyto poznatky, které mohu získat právě tam a nikde jinde, mi pomohou mnohem důkladněji proniknout do podstaty věcí, a tedy nutně zkvalitní i moji poslaneckou práci, protože přece jen existuje rozdíl mezi člověkem vzdělaným a nevzdělaným.

            Avšak odletím-li do USA, budu trpět tím, že nejsem přítomen ve své poslanecké kanceláři. Budu-li ovšem přítomen ve své poslanecké kanceláři, budu trpět tím, že jsem de facto nevzdělaný člověk, který by svoji práci mohl dělat mnohem lépe, kdyby se mu dostalo kvalitního vzdělání.

            Jak z toho ven?“ zoufal si poslanec Farský.

            Složit mandát nemohl, zradil by voliče. Do USA letět taky nemohl, protože by tak nemohl být ve své poslanecké kanceláře, ale přitom do USA letět musel, aby mohl pak ve Sněmovně, patřičně vzdělán, lépe pracovat.  Trápil se tím jak zvíře, až se na to jeho kolegyně a kolegové poslanci nemohli dívat.

            „To není možné, aby se tak kolega Farský trápil, musíme mu nějak pomoct!“ řekli si a začali přemýšlet nad tím, jak by kolegovi Farskému pomohli.

            Dlouho chodili po sněmovních kuloárech sem a tam a nemohli na nic přijít.

Už se rozednívalo, když na to Tomio Okamura, který byl ze všech poslanců nejchytřejší a nejmazanější, přišel.

„Mám to! Rozpustíme Sněmovnu, aby byly předčasné volby, ve kterých tuhle kolega Farský už nebude kandidovat, protože mezitím odletí do USA, a tak se to celé samo vyřeší!“ sděloval Tomia Okamura svým kolegyním a kolegům.

Všichni byli tím nápadem nadšení, hned běželi zpátky do poslaneckých lavic a tam si vmžiku odhlasovali rozpuštění Sněmovny, aby mohly být předčasné volby.

Proti byl jen jeden poslanec a to Farský.

„Kdybych hlasoval pro rozpuštění Sněmovny kvůli sobě, zradil bych své voliče,“ vysvětloval, ale ve skutečnosti byl rád, že to tak dobře dopadlo, ne každý má štěstí na tak chápavé kolegyně a kolegy v práci, jeho případ, je v dnešní době, po pravdě řečeno, spíš jen hodně světlá výjimka.