Oslavy výročí osvobození od nacismu ve stínu hysterické rusofobie

Proč je dnešní den označen v kalendáři jen jako Den vítězství? Proč tam není správně uveden jako Den vítězství Sovětského svazu nad fašismem? A proč dnes nerecituje Jan Hrušínský v České televizi báseň „Čekej mě“ od K. Simonova?

            Dodíval jsem se na skvělý ruský bojevik a dostal náramnou chuť dozvědět se o druhé světové něco víc, a tak jsem sáhl po článku pana Bajnara „Oslavy výročí osvobození ve stínu rusofobie“, který mne taky doslova nadchl, protože mi umožnil si i kriticky si zapřemýšlet, což opravdu není, zvláště dnes, k zahození.

            Toto kritické zamyšlení ovšem proběhlo jen formou otázek, které jsem si kladl, při četbě jeho skvělého, do atmosféry dnešního svátečního dne naprosto báječně zapadajícího a bez přehánění cool článečku, aniž bych ovšem na ně byl schopen najít odpovědi, ty jedině správné odpovědi, protože jen jedna odpověď může být správná.

A proto se touto cestou obracím na vás a žádám vás ve jménu naší, před tři čtvrtě stoletím znovu nabyté svobody: „Lidé drazí, znáte-li někdo odpověď na některou otázek zde položených, pro jistotu je zvýrazním pěkně tučným písmem, nebojte se a tuto odpověď napište do diskuze, z okna kvůli tomu určitě nevypadnete, nemějte strach!“

            A teď už rychle k oněm otázkám, které ve mne vyvolal text pana Bajgara, jenž se chvályhodně zajímá o filosofii, stejně jako já.

            Pan Bajnar si ve svém článku stěžuje na rozdílný přístup ke dvěma důležitým datům v naší historii, k 15. březnu a k 21. srpnu a naříká, že významným dnem je jen ten druhý.

            „Dobře, je pochopitelné, že před rokem 1989 nebyl 21. srpen významným dnem.

            Ale pak je otázka, proč nebyl před rokem 1989 významným dnem ani 15. březen, jak to například dokládá kalendář z roku 1980, tedy roku, kdy byl nejen zavražděn John Lennon, ale kdy byla i slavnostně odhalena socha maršála Koněva?

            Proč komunisté nevyhlásili tento smutný den za významný den, a proč byl naopak významným dnem 7. listopad, tedy den, kterým se začalo masové vyvražďování ruské elity, v jehož čele stál Lenin financovaný Němci?“ napadlo mne při četbě textu pana Bajnara.

            Další otázka mne, a to docela sama od sebe, napadla v souvislosti se zmínkou o paktu Ribentrop-Molotov.

            „Dnes má stále více zastánců názor, že za vypuknutí druhé světové války nesou stejnou vinu Německo a Sovětský svaz, díky paktu Molotov-Ribbentrop. Tento názor je i oficiálním názorem Polska. Slabost a manipulativnost tohoto pojetí historie je v tom, že ignoruje vše to, co uzavření paktu předcházelo. Tedy především Mnichov a naprostá neochota Francie a Anglie jednat s Ruskem o společné obraně proti Hitlerovu Německu a jejich snění o tom, že oba totalitní režimy se vzájemnou válkou oslabí bez přičinění Západu,“ filosofuje pan Bajnar.

            A mě po přečtení toho napadlo: „Hlavní nepřítelem Stalinova Sovětského Svazu byl od začátku tzv. Západ, nikoliv Německo, které Stalin vyzbrojoval právě proto, aby napadlo jím k smrti nenáviděný Západ.

            Jak pravděpodobné tedy je, že by se Stalin dohodl se svými arcinepřáteli na společné obraně proti Německu, které podporoval právě proti nim?

            A nebyl pakt Hitlera a Stalina uzavřen právě až po Mnichovu a taky po německé okupaci Čech a Moravy, nezachoval se tedy Sovětský svaz přinejmenším přesně tak jako Západ, ačkoliv nám komunisté celé roky vykládali, že nám jediný spěchal na pomoc?

            A nezapojovali se právě proto, že to měli z Moskvy přísně zakázáno, čeští komunisté v prvních letech okupace do odboje proti nacistům?“

            Takže lidi, jestli budete znát odpověď na tuto otázku, budu za ni fakt vděčný.

            Dále ve svém skvělém článku vřele doporučuje pan Bajnar Polákům, aby mlčeli.

            Já se tedy ptám: „Mají tedy Poláci mlčet proto, že jich bylo během Velkého teroru v letech 1937-1938 bylo v Sovětském svazu 200 000 Poláků právě jen z toho prostého důvodu, že byli Poláci?

            Mají tedy Poláci mlčet, protože Sovětský svaz v roce 1939 okamžitě začal na obsazeném území likvidovat polskou inteligenci (stejně jako pak v Pobaltí) a statisíce Poláků deportoval na Sibiř?

            Mají tedy Poláci mlčet, protože Sovětský svaz popravil v Katyni 40 000 polských důstojníků?

            Mají tedy Poláci mlčet, protože v roce 1945, tedy už po konci druhé světové války Rudá armáda krvavě potlačovala jakýkoliv polský odpor?

            Safra, safra, není těch důvodů fakt nějak málo, aby Poláci hystericky křičeli?“

            Ale pan Bajnar neúnavně žene svůj text dál a dál jako by sám seděl na kozlíku bryčky, do které je zapřažena čerstvá ruská trojka a souží se nad tím, že výroky komunálních politiků poškozují naše vztahy s Ruskem a Čínou.

            A já se ptám, ptám se a ptám: „Nemohou se snad komunální politici, tedy osoby de facto zcela bezvýznamné z hlediska mezinárodní politiky, svobodně vyjadřovat?

            Mají snad kvůli ruskému bolestínství a čínské přecitlivělosti cudně mlčet?

            Neměli bychom snad my všichni cudně mlčet, abychom neranili ruský a čínský lid, aby nás J. Ovčáček neposlal do horoucích pekel?

            Ano, ptám se, nakolik jsme, jako suverénní národ a země, vázáni ve své svobodě smyšlenými ruskými mýty a čínským chápáním a viděním světa, v němž je Čína všemocnou Říší středu?

            Když se u nás může docela volně a svobodně oslavovat Rusko jako náš osvoboditel ze spárů bruselských fašistů, proč by se docela svobodně nemohlo pochybovat i o tom, že z Ruska, vcelku logick,y žádná svoboda přijít nemůže, protože ruský styl vládnutí je a výdy byl, řekněme, tak trochu specifický, viz Boris Němcov?“

            A závěr článku pana Bajnara, našeho filosofa, je přímo geniální, zdráhám se říct skvěle dezinformační, abych náhodou nebyl označen za rusofoba.

            „Stalo se v poslední době již mantrou obviňovat Rusko šíření dezinformací a nepodložených zpráv. A přitom stejní lidé jsou ochotni šířit naprosto nepodloženou zprávu o tom, že ruský zpravodajec přicestoval do Prahy s lahvičkou ricinu, jedu, kterým měl zabít pražské komunální politiky. I bývalý generál Šedivý, kterého jistě nemusíme podezírat ze zvláštních sympatií k Rusku toto obvinění, označil jako hloupost a nesmysl. Rusko není svatoušek. Ale aby tak primitivním způsobem vraždilo své oponenty z řad pražských komunálních politiků opravdu, může věřit jen chorobně uvažující rusofob,“ vynáší trumfové žaludské eso pan Bajnar.

            A mně na mysli tane: „Odkud se tedy berou všechny ty Sputniky a články napadající zuřivě každého, kdo jen trochu zapochybuje o těch nejlepších úmyslech Ruska, to jest zuřivě napadající jeho oponenty?

            Jak asi vypadají všechny ty způsoby, kterým Rusko vraždí své oponenty a které nejsou tak primitivní jako otrava ricinem?

            A neměl by vlastně pan Bajnar na závěr svého článku všem chorobně uvažujícím rusofobům odpustit, tak jako jim odpouští i Rusko, jestliže schopnost odpouštět patří ke znakům ušlechtilosti kultury, jak velmi správně podotýká?“