On ten Putin není vůbec grázl, vždyť poslouchá Jarka Nohavicu

Osobní útoky, výhružky, dehonestace, kolektivní šikana. To všechno musí od zlých lidí, kteří slouží Ďáblu, snášet Vladimir Vladimirovič Putin. Ale já zlo poznám! 

Na tomto světě probíhá neustálá bitva mezi dobrem a zlem.

Dobro, to jsou dobří lidé, zlo, to jsou zlí lidé, kteří vůči těm dobrým lidem uplatňují normální kolektivní šikana, která je široce tolerovaná - osobní útoky, výhrůžky, dehonestace, například tak, že mají jiný názor než tito dobří lidé, nebo se neklaní tomu, čemu se tito dobří lidé rovněž klaní, zkrátka a dobře, tito zlí lidé slouží bez oddechu a především ze svatého přesvědčení zlu a tím i Ďáblu.

Kdežto dobří lidé nikomu nevyhrožují, ani nikoho nedehonestují, jen konstatují holý fakt, když o nějakém zlém člověk řeknou, že je v něm Zlo a slouží Ďáblu.

Ale zlí lidé, to je úplně jiný magorák!

Zlí lidé hlásají, že je vše dovoleno, protože potřebují lidem vnutit pocit, že je opravdu vše povoleno, protože pak můžou plácat páté přes deváté a skutečná podstata se ztratí. Schovávají se přitom za citáty a skučí o jaderné válce, převracejí podstatu starého příběhu o tom, jak o Vánocích přichází Bůh na tento svět, a aby té rafinovanosti nebylo málo, dobro vydávají za zlo a naopak.

Ale já dokážu spolehlivě odhalit každého, kdo slouží zlu a tedy i Ďáblu a může se schovávat za citáty a za jadernou válku, jak chce!

Je to tak, spolehlivě, na sto procent, aniž bych se jakkoliv mýlil, spolehlivě poznám zlo, aniž bych samozřejmě o sobě tvrdil, že jsem dobrý člověk, nebo byl dokonce o tom přesvědčen.

Ale zlo poznám a Ďábel to dobře ví, že to poznám!

Poznám to podle toho, jestli lidé poslouchají Nohavicu, nebo ne.

Bůh nám totiž dává svobodnou volbu a je jen na nás, jak se rozhodneme.

Buď můžeme poslouchat Nohavicu a tím se zachránit pro život věčný, nebo můžeme, docela svobodně, Nohavicu odmítnout a tím sami sebe navěky zatratit

Když člověk poslouchá Nohavicu, je to dobrý člověk, protože největšího básníka, jeho nádherné texty a hudbu může poslouchat jen dobrý člověk. Nohavica je absolutní, ničím nezředěné dobro, které si nelze s ničím splést, kdyby se Nohavica narodil o dva tisíce dřív, byl by jistě třináctým apoštolem, nebo by si ho rovnou samotný Kristus vybral za apoštola místo Jidáše.

Ale když člověk neposlouchá Nohavicu, když Nohavicu pronásleduje a haní, když odmítá poslouchat jeho písně, pak běda, pravím vám: „Ten člověk je skrz naskrz prolezlý zlem, protože bylo řečeno, že poznáme je po ovoci, a tohle ovoce je hodně červivé.

Takový člověk, který neposlouchá Nohavicu, který odmítá pobrukovat si jeho melodie, takový člověk je sám vtělený Ďábel, který hlásá, že je vše dovoleno, a proti Ďáblu je třeba se vymezit!“

Toto jednoduché, ale naprosto spolehlivé dělítko na dobré a zlé lidi, lze použít kdykoliv a na kohokoliv.

Ostatně pro názorný příklad nemusím chodit daleko, sám jsem se docela nedávno bavil na to téma se samotným Vladimirem Vladimirovičem Putinem.

„Jářku, Vladimire Vladimiroviči, chtěl bych aspoň tak z poloviny dobrým člověkem jako vy, to bych se o svou spásu ani trochu nebál,“ řekl jsem mu a pokračoval, „vezměte si třeba takového Piláta Pontského.

Věděl, že Ježíš nevinný, měl tu moc Ho zachránit. Ale ten rozhodný krok neudělal, vydal Ho napospas Zlu, které na sebe vzalo podobu velekněží, kteří předstírali, že slouží Bohu, kteří si osobovali monopol na výklad Božího slova a hle, nakonec se ukázalo, že je to Ďábel, převlečený za služebníky Boží!

Ale ne tak vy, Vladimire Vladimiroviči!

Vy jste viděl, jak u nás pronásledují Nohavicu, ale neumyl jste si nad ním ruce!

Naopak, vyznamenal jste ho Puškinovou cenu.

Je to tak, mám pravdu?“

„Ano, máte, pravdu, je to tak,“ přikývl velmi vážně Vladimir Vladimirovič Putin a pokračoval, „Nohavica je můj velký vzor, co se týká šíření přátelství a družby mezi národy. Jenže víte, největší básník může být jen jeden a tak mi nezbývá než šířit přátelství a družbu mezi národy tím, co zase umím nejlíp já na celém světě.

Nohavica šíří přátelství mezi národy písní a já zase džudem. Víte, Ďábel docela Ukrajincům vymyl mozky, naočkoval je nenávistí vůči svým vlastním starším bratrům, tedy nám Rusům.

Ach Bože, co jsem se kvůli tomu natrápil, že mezi naše bratrské národy postavil Ďábel zeď, ostnatý plot, kterým nás oddělil, abychom nemohli splynout. Ale Nohavica mi svoji odvahou, svými básněmi dokázal, že družba mezi národy není nesmysl, že stojí proto, aby se národy spolu přátelili, bojovat třeba i do posledního Ukrajince.

Víte, že jsem 23. února tohoto roku, tedy pouhé dva měsíce poté, kdy u vás slavíte příchod Krista na svět, pozdě večer poslouchal Nohavicovu Kometu?

Nádherná píseň!

I teď mi zní v hlavě!

Právě Kometa mi dala sílu, abych dal nad ránem rozkaz ke speciální vojenské operaci, která si neklade za cíl nic menšího než obnovení přátelství mezi našimi bratrskými národy.

Je to svatá speciální vojenská operace, protože mi ji požehnal sám Nohavica.“

„A pak, že jste zlý člověk, Vladimire Vladimiroviči!“ vykřikl jsem a vroucně políbil Vladimira Vladimiroviče Putina na čelo, „vždyť jste poslouchal Nohavicu, Kometu!

A teď vás zato, že milujete Nohavicu, že vám zní v hlavě jeho Kometa, zlí lidé pronásledují, uplatňují proti vám normální kolektivní šikanu, která je zcela tolerovaná, osobní útoky, výhrůžky, dehonestace!

V dětství vás šikanovali, a teď vás šikanují zase, protože se nebojíte vyznamenat Nohavicu za to, že šíří přátelství mezi národy!

Ne, vy nejste zlo, Vladimire Vladimiroviči Putine!

Vy nejste ani zlo náhodou!

Zlo jsou týpci, kteří sedí v kožených křeslech a hlásají, že je vše dovoleno, stejně jako Ivan Karamazov!

Vy, který dal pokyn ke speciální vojenské operaci, vy, z jehož vůle bojují sta tisíce ruských mužů za to, aby náš svět byl lepší a bezpečnější, vy nejste zlo!

Zlo je ten, kdo převrací evangelium, kdo posunuje jeho význam, ne vy, který můžete kdykoliv rozpoutat jadernou válku, který chystáte na jaře velkou mírovou ofenzívu a proto pouštíte mobilizovaným odvedencům Nohavicu, aby ti věděli, že bojují proti zlu!

Ve vašich činech je láska a dobro, ale v textech a činech těch, kteří ostentativně zvrací, nad Nohavicou je zlo!

Zlo!

Absolutní zlo!

A já zlo poznám a vy to zlo nejste Vladimire Vladimiroviči Putine, bůhví, že ně, a proto vám skrze Nohavicu požehnal!“

Vladimir Vladimirovič mi na to neřekl nic, protože mu to jeho vrození skromnost a pokora nedovolovala.

Kdyby byl skutečně zlý člověk, ihned by se schoval za citát, řekl by třeba: „Kdo jsem já, abych někoho soudil?“

Nebo by řekl: „Nesuďme, abychom nebyli souzeni!“

Ale Vladimir Vladimirovič Putin skromně mlčel, necítil žádnou potřebu na sebe upozorňovat, dobře si Nohavica vybral svého učedníka!