Omlouvám se panu L. Větvičkovi

Není to tak dávno, co pan Větvička upozorňoval na to, že v Rusku proběhne vlna nevysvětlitelných teroristických útoků zorganizovaných americkou ambasádou. A už je to tady! A nejpozději do konce května vypukne všeobecná mobilizace

Ladik pořád dokola vzpomínal na svou návštěvu Kyjeva.

„Byl jsem tam chvíli po Majdanu. Ve vzduchu byl ještě cítit benzín, kterým ostravští chachaři polévali na Majdanu bezbranné policajty. A v jedné ulici jsem dokonce našel železný řetěz, kterým je mlátili. To železo bylo z NHKG a na Ukrajinu ho vozily nekonečné vlaky.

S tolika tunami železa se obranná válka opravdu nevede!“ vzpomínal Ladik na svou návštěvu Kyjeva a mlaskal u toho jazykem, „Plzeň tam stála v přepočtu pět korun a vepřová panenka vyšla sotva na necelou padesátku. Moc se mi tam líbilo, rád bych se do Kyjeva zase podíval.“

Bylo vidět, že Ladik po Kyjevu opravdu teskní a tak jsem se rozhodl, že mu pomůžu.

„Vím, jak by ses mohl do Kyjeva dostat,“ řekl jsem Ladikovi, když jsem ho zase potkal jak pase husy, držel v ruce kvůli tomu pružný vrbový proutek.

„Jak?“ zajímal se hned Ladik.

„Docela jednoduše,“ odpověděl jsem a vytáhl odněkud sádrovou sošku, „tady tu sošku musíš předat jistému člověku v Petrohradě. Najdeš ho v jedné, velmi vyhlášené restauraci v Petrohradě. Neboj, mám tam otevřený účet, můžeš tam žrát a chlastat kolik chceš, protože to patří Prigožinovi a zrovna tam pořádají ultranacionalistickou spářku, rádi tě tam uvidí, vypadáš jako Himler.

Ten člověk, co mu dáš sošku, se jmenuje Tatarskij, ale nikdo mu neřekne jinak než Fomin. Předáš mu sošku a řekneš, že mu to posílá strýček Voloďa. Tím Voloďou nemyslím tebe, ale Zelenského. To je poznávací heslo. Ostatní už není tvoje věc. Jo, abych nezapomněl, dej si předtím, co nejvíc fotek na sociální sítě.

To je asi tak všechno. Když to uděláš, můžeš se zase podívat do Kyjeva za Banderou, rád tě uvidí, pořád na tebe vzpomíná, to víš, inteligent!“

„A z čeho je ta soška?“ zajímal se Ladik.

„Asi ze sádry. Nejsem sochař, nevyznám se v tom,“ řekl jsem Ladikovi a ještě ho upozornil, „jo, až to předáš, tak neodcházej. Žer a chlastej klidně až do zavíračky, protože co žereš a a vychlastáš ty, to nesežerou a nevychlastají Rusáci.“

Jenže Ladik to nějak popletl. Sošku sice předal, ale místo letenky do Kyjeva si koupil letenku do Uzbekistánu, asi proto ho v Rusku obvinili z terorismu, a to ani nemusel protestovat proti bídě jako u nás.

Ale řekněte sami, jaký je Ladik terorista?

Kdybych to věděl, tak ho s tou soškou do Petrohradu neposílám, škoda ho, je to moje vina...

Ladik pořád dokola vzpomínal na svou návštěvu Kyjeva.

„Byl jsem tam chvíli po Majdanu. Ve vzduchu byl ještě cítit benzín, kterým ostravští chachaři polévali na Majdanu bezbranné policajty. A v jedné ulici jsem dokonce našel železný řetěz, kterým je mlátili. To železo bylo z NHKG a na Ukrajinu ho vozily nekonečné vlaky.

S tolika tunami železa se obranná válka opravdu nevede!“ vzpomínal Ladik na svou návštěvu Kyjeva a mlaskal u toho jazykem, „Plzeň tam stála v přepočtu pět korun a vepřová panenka vyšla sotva na necelou padesátku. Moc se mi tam líbilo, rád bych se do Kyjeva zase podíval.“

Bylo vidět, že Ladik po Kyjevu opravdu teskní a tak jsem se rozhodl, že mu pomůžu.

„Vím, jak by ses mohl do Kyjeva dostat,“ řekl jsem Ladikovi, když jsem ho zase potkal jak pase husy, držel v ruce kvůli tomu pružný vrbový proutek.

„Jak?“ zajímal se hned Ladik.

„Docela jednoduše,“ odpověděl jsem a vytáhl odněkud sádrovou sošku, „tady tu sošku musíš předat jistému člověku v Petrohradě. Najdeš ho v jedné, velmi vyhlášené restauraci v Petrohradě. Neboj, mám tam otevřený účet, můžeš tam žrát a chlastat kolik chceš, protože to patří Prigožinovi a zrovna tam pořádají ultranacionalistickou spářku, rádi tě tam uvidí, vypadáš jako Himler.

Ten člověk, co mu dáš sošku, se jmenuje Tatarskij, ale nikdo mu neřekne jinak než Fomin. Předáš mu sošku a řekneš, že mu to posílá strýček Voloďa. Tím Voloďou nemyslím tebe, ale Zelenského. To je poznávací heslo. Ostatní už není tvoje věc. Jo, abych nezapomněl, dej si předtím, co nejvíc fotek na sociální sítě.

To je asi tak všechno. Když to uděláš, můžeš se zase podívat do Kyjeva za Banderou. Rád tě uvidí, pořád na tebe vzpomíná, to víš, inteligent!“

„A z čeho je ta soška?“ zajímal se Ladik.

„Asi ze sádry. Nejsem sochař, nevyznám se v tom,“ řekl jsem Ladikovi a ještě ho upozornil, „jo, až to předáš, tak neodcházej. Žer a chlastej klidně až do zavíračky, protože co žereš a a vychlastáš ty, to nesežerou a nevychlastají Rusáci.“

Jenže Ladik to nějak popletl. Sošku sice předal, ale místo letenky do Kyjeva si koupil letenku do Uzbekistánu, asi proto ho v Rusku obvinili z terorismu, a to ani nemusel protestovat proti bídě jako u nás.

Ale řekněte sami, jaký je Ladik terorista?

Kdybych to věděl, tak ho s tou soškou do Petrohradu neposílám, škoda ho, je to moje vina...