Omlouvám se panu L. Čermákovi za svůj surový argumentační faul

Ve svém článku „Předcházejí se Liboru Čermákovi hodinky?“ jsem se na jmenovaném dopustil surového faulu, za což se mu tímto omlouvám

            Zastesklo se mi po temných létech 2010-2013 tak mocně, že mi nezbylo než vyrazit do kavárny, abych na ně, se slzou v oku zavzpomínal, protože toho světla dnes, toho světla je na mě, snadno zmanipulovatelného hlupáka přece jen příliš.

            Vejdu to kavárny, a koho tam nevidím?

            Vidím tam Ježíše!

            Ježíš je, jak známo z Písma svatého, mimozemšťan, království, jehož otce není z tohoto světa, ale z paralelního vesmíru (takže je vlastně i mimovesmířan), a jehož odlet ze Země je věrně zachycen ve Skutcích 1,9.

A když už jsme u těch mimozemšťanů, sluší se pro úplnost dodat, že Zjevení není popis, toho, co bude, ale popis toho, co bylo, tedy bitvy dvou znepřátelených galaktických klanů, které si vyřizovaly účty na naší planetě, přičemž mimochodem vyhynuli i dinosauři.

Ale vraťme se zpátky do kavárny a k Ježíšovi.

Tento Ježíš je náramný chlapík a vidět jeho DNA profil (respektive obdobu DNA profilu), to je zážitek na celý život věčný, kam se na to hrabe Písmo svaté!

Není proto divu, že se k němu hned hrnu a srdečně ho zdravím: „Servus, až na věky!

Taky sis, Spasiteli, přišels zavzpomínat na temné roky 2010-2013?

Pane, to byly časy!“

Ale ony se vrátí!

Dá bůh, a zase vstaneme z mrtvých!“

Srdečně třesu ruku Ježíšovi, je na dotek úplně jiná než ruka pozemštěna, to hned se pozná vyspělejší civilizace.

Ale Ježíš, nejvyšší Soudce, mi na to řekne: „Ať jsem, kdo jsem, musíš se omluvit Liborovi Čermákovi za to, že jsi ho neprávem obvinil z toho, že se mu předcházejí hodinky, protože dvacátá léta dvacátého prvního století po mně se opravdu začala, alespoň podle příslušné příručky Ústavu pro český jazyk.“

„Jdi do prdele s nějakou korektností, abych se omlouval!

 Zeman se za Peroutku taky neomluvil, stejně jako se neomluvil za mnohé jiné věci ani Ovčáček, neser mě s tím, copak jsme už u posledního soudu, abych se musel za všechno omlouvat?!“ oponuji Ježíši a dodávám, „nehledě na to, že mám částečně pravdu, protože Libor Čermák mluví ve svém prvním přání výslovně o novém desetiletí, které se ještě skutečně nezačalo.

To jsi sem přišel podruhé, respektive po n-té, protože čertví, kolikrát jsi tady už vlastně byl za ty miliardy let, protože kdykoliv jsi byl v našem vesmíru, musel jsi být vlastně přítomen i tady na Zemi, jen kvůli takové blbosti?“

Ježíš vážně přikývne: „Ano, přišel jsem jen kvůli tomu, protože pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí.“

„No jo, vždyť já vím, že musí, taky to nemáš lehké, ty cizáku a migrante, z paralelního vesmíru, cizí mezi svými v církvi, a svůj u mě cizího, bezbožného,“ řeknu smířlivěji, ale stejně si neodpustím, abych neřekl, „stejně je to všechno blbost!

Ve skutečnosti žádná dvacátá léta dvacátého prvního století vůbec neexistují, protože vesmír nic takového nezná. Jasně, počítáme je od tvého příchodu sem, i když jsi přišel o tři roky později, takže dvacátá léta stejně ještě nejsou, ale koho to ve vesmíru, proboha svatého, zajímá, nějaké naše pozemské letopočty, které počítáme podle oběhů naší titěrné planety kolem ještě titěrnějšího Slunce.

To je stejně, jako kdyby každé neutrino, nebo boson měl svůj vlastní letopočet hehe!

Vesmír je starý miliardy let, pokud není rovnou věčný, a my se tady nimráme s nějakým naším letopočtem, s nějakými dvacátými léty, které už jednu světelnou hodinu od naší planety, ne-li už sekundu, ztrácí jakýkoliv význam.

Nikomu se omlouvat nebudu!“

Ježíš se na mě smutně podívá, zrovna tak, jako se díval na náš svět z kříže, když otec pro něj včas nevyslal záchranný modul, a řekne: „Tam u nás je dnes taky 3.1. 2020, takže i tam u nás máme už dvacátá léta!“

„Nevěřím!

Není možné, abyste u vás, v paralelním vesmíru, měli stejný letopočet jako tady u nás!

To bych musel vidět, abych uvěřil!“ vykřiknu.

„Tady.

Sáhni si a uvidíš,“ podává mi Ježíš svůj mobil, proti kterému jsou nejnovější iPhone, sledující lidi ještě tajně, i nejnovější Huawei, který lidi sleduje už zcela přiznaně, jen dětská počitadla.

„Ježíši, fakt!

Máš pravdu!

2020-01-03!“ čtu na Ježíšově mobilu a dodám, „ale rok krysy tam doufám nemáte.“

„Ses zbláznil?“ opáčí Ježíš a taky dodá, „tak co, omluvíš se?“

„Budu muset, když i u vás máte teď 2020-01-03 a tedy taky mát už dvacátá léta,“ rezignuji na jakoukoliv aroganci a kajícně se začnu panu Čermákovi omlouvat, „vážený pane Čermáku, omlouvám se vám za své nepravdivé tvrzení, že se vám předbíhají hodinky, protože dvacátá léta se už skutečně, jak píšete, začala.

Jsem přesvědčen, že pokud tuto moji omluvu přijmete, nepochybně se i toto právě se začínající časové období přidá k těm světlým obdobím našich, jakož i všech mimozemských dějin.“

„Vidíš, že to jde, když se chce. A ani to moc nebolelo, to já, při rozhovorech s tím blbcem Petrem, trpěl mnohem víc, než může kdokoliv trpět při četbě článků pana Čermáka a pak že není nad svobodu slova!

,Nasrat na ni, amen, amen, amen!‘ pravím ti!“ rozloučí se těmito slovy Ježíš a je před mými zraky zase vzat vzhůru a videomaping oblaků mi zastře.

Ještě chvíli se na videomaping oblaků dívám a pak si povzdechnu, oděn do bílého unisex roucha: „Tak to bychom měli. Liboru Čermákovi jsem se omluvil, jak se sluší a patří. Ale dobrý pocit z toho nemám, protože teď se budu muset omluvit zase Vlastimilu Fürstovi za to, že je Ježíš, milión sviní, mimozemšťan, respektive mimovesmířan, jako kdybych, kruciprdel, za to mohl já.

Do prdele práce!“