Odsoudit holokaust mohu jen bezvěrci, protože holokaust má na svědomí bůh

Pro jednu zdejší paní jsem placeným a instruovaným nástrojem, nebo rovnou ztělesněním zla, protože zpochybňuji (jako Chesterton zpochybňoval ateismus) vše to, čemu svatosvatě věří. A co třeba takový Buddha, není taky zlo?

            „Mějte se na pozoru před lidmi; neboť vás budou vydávat soudům, ve svých synagógách vás budou bičovat,“ píše se v jedné skvělé knize, které nemohu dát než za pravdu, protože i já jsem teď vydán soudu, i já jsem teď bičován, protože jsem se nedopustil ničeho horšího, dle svých soudců, než relativizace holokaustu, či dokonce hlásání nenávisti k jeho obětem.

         Je to však, nutno uznat, bičování nanejvýš kultivované a důstojné, protože ti, co mě bičují, jsou rovněž důstojní, kultivovaní a vzdělání lidé, vždyť ani ti farizejové, kteří nechali druhdy zbičovat Ježíše, nebyli žádní heretici, či dokonce tupí ateisté, byli to rovněž vzdělaní a důstojní mužové, kteří znali všechny posvátné texty, na jejichž základě odsoudili Ježíše, líp než kdokoliv jiný v daném okamžiku a to včetně Austrálců.

         Jsem bičován a souzen těmi, co se považují za vykladače zákona, jako se za ně považovali i farizejové.

         Ale neklesám na mysli, vůbec na ni neklesám, neklesám na ni ani trochu!

         „A když vás obžalují, nedělejte si starosti, jak a co budete mluvit; neboť v tu hodinu vám bude dáno, co máte mluvit,“ je totiž rovněž psáno v oné skvělé knize a proto si nedělám žádné starosti, jak a co mám mluvit, neboť je mi v tuto hodinu dáno, co mám mluvit, jelikož se to, co je v této skvělé knize psáno, právě naplňuje.

         Nuž, jsem tedy nyní bičován za to, že relativizuji holokaust, že urážím milióny lidí, pro které je Starý zákon posvátnou knihou, že straním Zlu, nebo jsem rovnou exponentem tohoto Zla!

         Nuž, obvinění jsou to vážná a zdá se, že jsem právem bičován, zdá se, že právě mým bičováním je skutečněně vyháněn z tohoto světa Ďábel, který se ve mně nesporně usídlil.

         Ano, ve mně se usídlil Ďábel, ve mně, který prohlašuje utrpení Židů během holakaustu za skutečné utrpení Kristovo, ve mně, který tvrdí, že ne církev, ale Stát Izrael, je a musí být tělem Kristovým, ve mně který žádá, aby všechny oběti holokaustu bez výjimky byly svatořečeny, se usídlil Ďábel!

         Ano, čtete dobře, není to omyl.

       Ve mně je usídlen Ďábel, ne v těch, kteří mne bičují proto, že utrpení Židů během holokaustu nelze srovnávat s utrpením Ježíše, protože je to učí jejich katechismus, těmi, kteří nikdy nepřiznají, že ne v církvi, ale ve Státu Izrael, je přítomen Kristus, protože to rovněž odporuje jejich katechismu, těmi, kteří nikdy nedovolí, aby oběti holokaustu byly prohlášeny za svaté, protože by museli překročit svůj katolický stín, ano, těmi jsem bičován za to všechno, těmi, které uráží jakýsi můj výrok o Starém zákonu!

         Ale není snad pravda, že se ve mně usídlil sám Ďábel?

         Vždyť čím víc mně všichni ti spravedliví bičují, tím víc je mi to jejich bičování příjemnější, tím více se bavím, když vidím jejich námahou zarudlé tváře, v nichž nezračí se nic jiného než jen spravedlivý hněv.

         Rozkoš, jež způsobuje bičovanému člověku bičování, musí být vždy rozkoší ďábelskou, rozkoší, která je pravým opakem rozkoše, kterou pociťuje zbožný člověk, když každý večer, ležící na pohodlném loži, odříkává svůj Otčenáš, či opakem rozkoše, kterou cítí tentýž zbožný člověk, když se zpovídá při svaté zpovědi ze svých hříchů, protože již předem ví (a věděl to už i ve chvíli, kdy je páchal), že mu budou tyto jeho hříchy odpouštěny.

         Ale vraťme se zpátky k mému prohřešku.

         V čem spočívá?

         Spočívá v relativizaci holokaustu, které jsem se měl dopustit tím, že jsem na tento holokaust nahlížel nikoho optikou povinného odsuzování, ve skutečnosti však velebení holokaustu jako genocidy, která nemá v historii lidstva, (ano, té historii, které je od samého svého počátku krvavá jak menstruace) obdoby, ale optikou právě Starého zákona.

         Ano, rozumíte tomu dobře, podle mých soudců spočívá mé provinění právě v tom, že jsem holokaust zasadil právě do kontextu Starého zákona!

         Kdybyste se mě teď zeptali, co mohu říct na svou obhajobu (jakkoliv samozřejmě moje obhajoba, vcelku pochopitelně, nikoho z těch, kteří mne bičují, nijak nezajímá, oni mají přece své názory, které jen tak něco nevyvrátí), tak bych odpověděl: „Necítím se nijak vinen relativizací holokaustu, ani se nepovažuji za ztělesnění Zla, ba právě naopak, neboť jsem ten, kdo je nyní vámi bičován v synagoze.

         Má-li být totiž Starý zákon tím čím je, pak sotva můžeme připustit, že bůh Starého zákona přestal existovat se sepsáním poslední řádky tohoto svatého opusu, stejně jako sotva můžeme tvrdit, že Ježíš zmizel z tohoto světa ve chvíli, kdy jej skryla oblaky před zraky jeho vyjevených učedníků.

         Věříme-li tomu, že Starý zákon je tím, čím je, pak musíte připustit to, že bůh, který byl Starým zákonem zjeven, stále existuje, i když od oněch událostí, které jsou v něm popsány, uplynuly už tisíce let, protože bůh se zkrátka nemůže vypařit, Nietszche je starý lhář a obratný manipulátor.

         A všichni víme, v jakém vztahu jsou k bohu starého zákona Židé. Je-li pro nás Starý zákon svatou knihou, a nejen popisem neustálých masakrů a podrazů krále Davida, pak si, právě v rámci své víry, musíme přiznat, že holokaust nemohl neproběhnout s plným vědomím boha, respektive, musíme si přiznat, že hlavním strůjcem holokaustu byl právě starozákonní, zjevně existující bůh, protože pokud by tomu tak nebylo, pak by nemohl být ani Starý zákon svatou knihou, protože bůh v něm zjevený nebyl by bohem!

         Mnohokrát zkoušel tento krutě milující bůh věrnost svého lidu, mohl ji zkoušet tak i tentokrát. Mohl být holokaust skutečně onou zápalnou obětí, celopalem, jenž bylo Hospodinovu nutno přinést, aby se Židé mohli vrátit do země zaslíbené.

         Ano, teď spekuluji, protože nejsem, přiznávám, ani trochu znalcem Starého zákona, tedy člověkem, který Starý zákon studuje celý život, a proto dokáže o každém jeho verši sepsat pořádně tlustou sbírku sebraných spisů, aby osvětlil, co tím, kterým veršem chtěl bůh říct.

         Ale taky to mohlo být celé ještě jinak. Existují přece zmínky o tom, že některými Židy byl Hitler chápan jako Mesiáš, protože shromažďoval Židy, v duchu jakéhosi starozákonního proroctví, na jednom místě.

         Vzpomeňme v této souvislosti to, co řekl Ježíš lotrovi, který byl ukřižován vedle něho, už nevím, jestli po levé (to by znamenalo, že tento lotr je levičák, popírající právo Státu Izrael, na jeho existenci), nebo po pravé ruce.

         Řekl mu: ,Pravím ti, dnes budeš se mnou v ráji!‘

         Co to znamená, když Ježíš, který je zjevenou Pravdou, řekne člověku, který nepochybně nejpozději do několika hodin zemře, že ještě dnes bude s ním v ráji?

         Znamená to jedině to, že na našem pozemském životě nijak nezáleží. Život není, jak na to správně upozornila paní Tvrdoňová ve svém skvělém článku, jen nějakým chvěním nějakých částeček v našem mozku. Když toto chvění v důsledku naší smrti přestane, neznamená to, že přestaneme existovat, ba právě naopak.

         Ježíš tím říká to, na co přišla východní náboženství dávno předtím (což ovšem zase paní Tvrdoňová není ochotna připustit ani trochu), že smrtí se život nekončí, ba právě naopak, že smrt je právě oním přestupním bodem do ráje (a proto, kdo se bojí smrti, nemůže být skutečný křesťan).

         Vezmeme-li tento Ježíšův výrok, který je zjevenou a proto nepopiratelnou Pravdou, pak musíme nutně dojít v závěru, že Hitler, který opravdu v duchu jakéhosi starozákonního proroctví (tedy rovněž v duchu zjevené Pravdy) shromažďoval Židy na jednom místě, mohl být skutečně oním Mesiášem, jenž měl vskutku vyvolený národ přesunout do ráje, tedy do božího království, v němž už byl i lotr ukřižovaný vedle Krista.

         A v tomto bodě si všimněme jedné podstatné věci.

         Kdo zabránil Hitlerovi v uskutečnění tohoto božího plánu?

         Zabránil mu v tom maršál Koněv, když osvobodil Osvětim, respektive zabránil mu v tom Sovětský svaz.

         Ano, ten Sovětský svaz, který byl Pannou Marii v jejím fatimském poselství označen za říši zla, která se zhroutí koncem dvacátého století, tu říši zla, proti které bojoval sv. Jan Pavel II. tak intenzivně., že už mu po večer nezbývalo ani trochu času, aby se zabýval masovým zneužíváním dětí v katolické církvi.

         A kdo v tom Sovětskému svazu pomáhal?

         Pomáhaly mu v tom (smlouva o pronajmu a půjčce, bez které by byl Stalin namydlený) USA!

Ano, ty USA, která jsou pro skutečné katolíky (viz Hájkův Protiproud) Satanem, v čemž se tito opravdoví katolíci nepřekvapivě shodují s muslimy a komunisty, již jsou nejradikálnější židovsko-křesťanskou sektou, jež očistila svět od Antikrista už během ruské apokalypsy v roce 1917.

         Může ještě někdo pochybovat, že Hitler nebyl Mesiáš, bojoval-li proti říši zla z fatimského poselství a Satanovi (podle Hájka z Protiproudu)?

         Kdo tvrdí, že holokaust je zlo, ten zároveň tvrdí, že zlo je i bůh, protože jinak by k holokaustu nikdy nedošlo, a bůh existuje, musí existovat, protože se o něm píše ve Starém zákoně...

         Zdá se vám to uhozené, nebo nanejvýš cynické, nebo znevažující oběti holokaustu, nebo urážející náboženské cítění těch, kteří věří, že bůh je dobro a proto i oni musejí být výlučně dobří, když věří v boha, který je dobro.

         Ne, vážení, bůh je i zlo, a snad i především zlo, protože, co je zlé u člověka, je dobré u boha, právě proto je bohem, což ovšem každý, i naše inteligentní paní Valíková hned pochopí, jakmile se ocitne v jeho království, to není žádný problém.

         A v tom má spočívat moje provinění!

Že jen dovádím do konečných důsledků to, co je uvedeno v svatých knihách, že dávám všechno dění na tomto světě do souvislostí toho, v co věří všichni ti, které tato moje slova uráží, do souvislostí, které nejsou oni schopni vidět, protože mají břevno ve svém oku?

         Na závěr své obhajoby bych se chtěl ještě ohradit, že proti námitce, že existence Izraele není návratem do starozákonních časů.

         Copak nebyl tento návrat rovněž předpovězen starozákonním prorokem?

         Čím tedy jiným může být Izrael než návrat do starozákonních časů, když není Starý zákon o ničem jiném než jen o tom, jak Židé hledají zemi zaslíbenou a následně ji bráni před všemi nepřáteli, kterých se i dnes najde víc než dost, než návratem do starozákonních časů, které se ani  nikdy neskončily, protože bůh není mrtvý?“

         To říkám na svoji obhajobu, která ovšem nikoho nezajímá a já sám, kdyby mi tato obhajoba nebyla vložena do úst bohem, bych se s ní nejspíš ani neobtěžoval, neboť je dnes neděle.

         Dovolím si však na závěr malou doušku.

         Existence tohoto světa se, jak známo skončí, apokalypsou, neboť svaté písmo je zjevená pravda, a tedy dříve či později dojde i na apokalypsu, kterou přežije jen pár vyvolených, mezi kterými nejspíše nebudou, ke svému velkému údivu, žádní křesťané.

         Jak se stavět k obětem k této apokalypsy, uctívat je, nebo je neuctívat, protože to, že nebyli oněmi vyvolenými (těmi, kdož neoprali své roucho v krvi beránkově), mělo svůj nesporně dost dobrý důvod?

         Uctívat je v Novém Jeruzalémě jako oběti apokalypsy, či je neuctívat?

         Na tuto otázku ovšem netroufám si odpovědět, ono to jedno bičování, třebaže i příjemné, přece jen stačí...