Odmítám být rukojmím neočkovaných hlupáků! Epidemie neočkovaných není nesmysl!!!

Data jasně ukazují, že epidemie neočkovaných není nesmysl, ale naopak holá skutečnost! Viz grafy v tomto článku!!!

            Nejbližší nemocnice je ode mne vzdálena rovných třináct kilometrů. Dnes jsem se tam vypravil, abych zjistil, jaká je vlastně skutečnost, protože co už může být skutečnější než to, o čem se přesvědčím sám?

            „Máte tady, prosím, covidové oddělení? Víte, o čem mluvím, myslím, že tady musíte mít nějaké covidové oddělení,“ zeptal jsem se jejího ředitele.

            „Ovšemže tady máme covidové oddělení!“ přikývl ředitel nemocnice, evidentně mojí otázkou potěšený, a chvatně si nasadil respirátor, „chcete se nechat u nás hospitalizovat?

            Žádný problém, dosud máme volná lůžka, můžete si vybrat!

            Jaká jste, prosím, pojišťovna?“

            „Ne, nechci se nechat hospitalizovat, zatím nepozoruji u sebe žádných příznaků. Chci se jen přesvědčit, zda je tato epidemie skutečně epidemií neočkovaných,“ odpověděl jsem.

            „Škoda, že nemáte žádných příznaků. Mohli bychom vás připojit na ventilátor,“ nedokázal skrýt ředitel své zklamání, ale pak se přece jen vzchopil a naprosto srdečným hlasem pravil, „ano, chápu, myslím, že vám rozumím. Není to zcela běžné, ale chcete-li, zavedu vás na covidové oddělení. Pojďte za mnou, prosím.“

            Šel jsem za ředitelem, který mi celou cestu vykládal, jak je doba těžká a že by ze všeho nejraději šel dělat velvyslance do Finska.

            „Proč právě do Finska? Jezerní hladiny působí vcelku depresivně,“ chtěl jsem vědět.

            „Ani nevím, prostě mě to tam táhne už od loňského jara,“ pokrčil rameny ředitel, ale to už jsme vešli na covidové oddělení.

            „V létě jsme tu stihli vymalovat, podařilo se mi, díky, bohu, na to vyškrábnout nějaké peníze,“ pochválil se ředitel a ukázal na pacienty, „tady jsou očkovaní a tady neočkování.“

            „Vypadají stejně, takto bych nepoznal, kdo je očkovaný, a kdo ne,“ podotkl jsem.

            „Já to taky nepoznám. Ale prý se to pozná podle QR kódu,“ pokrčil rameny ředitel.

            „Zdá se, že průběh je u všech stejný,“ všiml jsem si.

            „To ano, to se musí uznat,“ souhlasil ředitel a podotkl, „coronavirus může na pokožce ruky přežít až devět hodin. Věděl jste to?“

            „Ano, věděl jsem to,“ přikývl jsem a zeptal, „a co ti ostatní, kteří tady nejsou?“

            „Jací ostatní?“ nechápal ředitel.

            „Ostatní neočkovaní. Je jich ke čtyřem miliónům. Teoreticky by se měli všichni nakazit a nejmň půlka z nich by měla dle všeho zemřít,“ vysvětlil jsem mu.

            „Nu, to já nevím. Neočkovaných tu máme přesně tolik, kolik vidíte, deset, nebo tak nějak. Snad jsou v jiných nemocnicích, nebo už rovnou zemřeli. Říkáte, že je jich ke čtyřem miliónům?“ kroutil ředitel hlavou.

            „Ano, ke čtyřem miliónům,“ přikývl jsem.

            „Blbci! Jedním slovem prostě blbci! Všichni se sem určitě nevlezou a přece kvůli nim odsud nebudeme vyhazovat očkované!“ prohlásil kategoricky ředitel a smutně si povzdechl, „a tak je to se vším. Copak jsme nafukovací? Copak nejsme jen lidé? Ale vysvětlujte to těm blbcům!

            Tuhle nám tady jeden takový zemřel. Neočkovaný. Ve dvě v noci. Dobře mu tak! Když vám zemře očkovaný, tak aspoň víte, že jste udělali, všechno, co jste mohli.

            Ale když vám exne neočkovaný, je to, jako bychom byli my, kdo ho připravili o život, brr, ten pocit viny bych vám nepřál.

            Kdy to, prosím vás, všechno skončí?

            Víte to?“

            „Napřed musí umřít všichni neočkovaní, a pak to skončí,“ řekl jsem.

            „Ano, tak to musí být,“ přikývl ředitel a vzal mne za rameno, „pojďme raději už odtud, nemám to tady moc rád, abych se přiznal, všechno tady na mě padá. Peklo je proti tomu ráj.“

            Vyšli jsme ven z covidového oddělení, ředitel mne vyprovodil až před nemocnici.

            Přesvědčil jsem se sám, že v nemocnici jsou i skutečně i neočkovaní, tedy nemůže být nejmenších pochyb, že jde i o epidemii neočkovaných

Měsíc, dva, tři a neočkovaných bude o hodně míň, o milión, dva jich jistě pochcípají, a pak se přece jen bude dýchat volněji,zmizí všechen ten nepokoj, co nás teď mučí a drásá, jednou tu tečku epidemie přece jen za sebou udělá sama...