Objeví se v české vládě nový František Kriegel?

Nemůžeme se v naší historii pochlubit mnoha statečnými lidmi, kteří dokázali klást odpor mocným. Vlastně jsou takoví muži v naší historii dva. Člen ÚV KSČ a signatář Charty 77 František Kriegel a pak už jen prof. Václav Klaus

            My Češi jsme hnusný a odporný národ, protože pořád přikyvujeme mocnějším, než jsme my. Po pravdě řečeno, my, Češi, jsme jako osel, před kterého dají hlávku chutného zelí, a on jde, kam si mocipáni přejí.

            Posuďte sami!

            Napřed lezl Masaryk do prdele Američanům, aby mohl rozbít Rakousko-Uhersko a stát se vůdcem českého národa.

            Ale co s takovým vůdcem, který je Žid?

            Pro takového se český národ sotva mohl obětovat…

            Beneš pak lezl do prdele Západu, byl jeho poslušnou loutkou. A když nás Západ zradil kvůli nějakému pitomému míru, jen proto, aby nebyla válka, tak zase lezl do prdele Stalinovi.

            Stalin byl aspoň dobrý a poctivý člověk a SSSR bojoval proti fašistům a banderovcům, takže i když jsme pak lezli do prdele Moskvě, byli jsme aspoň na správné straně. Těch čtyřicet let, kdy jsme se učili ruštinu, jazyk míru a pokroku, a taky levného plynu, patří rozhodně spíše k tomu lepšímu v naší podělané historii, když ovšem samozřejmě nepočítáme komunistického rozvědčíka, který se teď roztahuje na Hradě.

            A o Havlovi a současné vládní garnituře nemá ani smysl mluvit. Ti lezou mocným do prdele tak, že už jim hlava vyčuhuje z huby mocných, zatímco jejich nohy ještě trčí jako nějaký Trčálek z prdele mocných, netřeba snad připomínat, že je to skutečně odporný pohled.

            Takoví jsme my, Češi, zbabělí a posraní až za ušima.

            A přitom bychom snad takoví nebyli, kdybychom měli skutečného vůdce, za kterého bychom se byli schopni obětovat do posledního muže, do poslední ženy, jakož i do posledního nebinárního individua.

            Ale kde takového vůdce vzít?

            A když už ne vůdce, tak aspoň někoho statečného a mravně pevného?

            Kolikrát jdu po ulici, nebo jsem jinde mezi lidmi, a bez ustání slyším, jak lidé naříkají: „Kéž by se v české vládě našel nějaký nový František Kriegel, aby už byl na té zkurvené Ukrajině mír a všichni ti zkurvení, převážně ruskojazyční Ukrajinci od nás vypadli, protože my jsme tady doma!“

        Ano, chtělo by to v naší vládě nějakého nového Františka Kriegla, bývalého ortodoxního komunistu, který se postavil mocným, i když to bylo ve finále naprosto k ničemu, protože podepsal Chartu 77, čímž úplně negoval svoji statečnost z Moskvy.

            Ale my už jsme jednoho nového Františka Kriegla měli a to, že jeho osud není znám široké veřejnosti, je zásluha havlistické junty, která tohoto odvážného člověka dokonale vymazala z paměti národa.

            Tento člověk se jmenoval Václav Klaus, přesněji prof. Václav Klaus a byl prezidentem v oněch časech, kdy se podepisovala Lisabonská smlouva, tedy obdoba mnichovského diktátu, protože na základě této smlouvy se Česká republika zcela vzdávala své suverenity.

            Něco takového prof. Václav Klaus, který mimo jiné osvobodil vlastnoručně Prahu od fašistů a byl nepolapitelným postrachem komunistických normalizátorů, když psal na zdi pražských domů „Ať žije volný trh!“, samozřejmě odmítl podepsat, což byl ovšem zásadní problém.

            Proto speciální komando vyslané z Bruselu prezidenta prof. Václava Klause uneslo svázaného do kozelce na Hrádeček, kde ho podrobilo brutálnímu, byť jen psychickému nátlaku.

            Hlavní roli v tom hrál samozřejmě arcilotr Havel.

          „Neblbni, Vašku, a podepiš to! Když to podepíšeš, tak se ti osobně zaručuji, že po tobě pojmenují pražské letiště, a aby toho nebylo málo, nechám ti na svoje náklady zbudovat Institut, ve kterém si můžeš psát svoje knihy. Tak co, podepíšeš to?“ zkoušel to Havel napřed po dobrém.

            Ale prof. Václav Klaus se nenechal zlomit.

            „Ani kdybyste mě vedli na popraviště, ani kdybyste mi vzali Puškinovu cenu, tak to nepodepíšu!“ zvolal hrdě Václav Klaus.

            To Havel psychicky neunesl, takový, navíc ještě hrdý odpor, na to nebyl zvyklý a povolily mu nervy.

            „Tak poslouchej, ty hajzle všech hajzlů! Jestli to nepodepíšeš, tak zveřejníme, že jsi agent KGB a buzna! Rozumíš!?“ řval Havel na Klause, jako smyslů zbavený.

            „Hahe, klidně si to zveřejněte, to přece všichni už dávno vědí, že jsem agent KGB a buzna, haha!“ smál se prof. Klaus Havlovi do ksichtu.

            Ale Zlo přece jen tentokrát zvítězilo.

            „Chtěl jsem ti dát šanci. Zachránit tě před nejhorším, protože mi tak velí moje humanistické svědomí. Ale sám ses odsoudil, já si nad tebou myji své ruce,“ řekl Havel už zase klidně a řekl svým pochopům, „odvezte ho do Daliborky. Už ho k ničemu nepotřebujeme.“

            Pochopové odnesli Václava Klause a Václav Havel sám podepsal Lisabonskou smlouvu místo prof. Klause. Havel totiž chtěl být vždy jako prof. Klaus, a tak po celá léta pečlivě nacvičoval jeho podpis, dikci, pohyby, takže nakonec byl opravdu od skutečného prof. Klause k nerozeznání.

            A tak zatímco skutečný prof. Václav Klaus, nový František Kriegl, který odmítl podepsat zrádcovskou Lisabonskou smlouvu, bručí v Daliborce, falešný prof. Václav Klaus, ve skutečnosti však Václav Havel, mluví o tom, že potřebujeme nového Františka Kriegela.

            Jo, jsou to paradoxy, když vrah o morálce káže.

            „Ale co chtít po našem národě, pro jehož vůdce snad ani neexistuje prdel, do které by nevlezli?“ ptám se a marně na to hledám v tupých obličejích ovcí kolem sebe odpověď.

            Pokud ji znáte vy, napište ji, prosím, do diskuze.

            Díky moc.