O Řecku a Konstantinopoli, Izraeli a Jeruzalémě

Konstantinopol je sice řecká, ale protože si ji Řekové nedobyli zpět, zůstává formálně turecká, na rozdíl od Jeruzaléma, který nemůže nepatřit Židům  

            Dávno, dávno, tomu, co vznikla planeta země, nějaký 4,5 miliardy tomu je!

            Jak šel čas, vznikaly superkontinenty, a zase se rozpadaly, až konečně někdy před třemi tisíci lety vzniklo Židovské království, jehož vladaři sídlili ve městě Jeruzalémě, jsouce miláčky Hospodina!

            „Jo, v Jeruzalémě by chtěl žít každý!“ básnily tehdy o Jeruzalémě všechny národy.

Ale měly samozřejmě smůlu, protože v Jeruzalémě mohli žít, z pochopitelných důvodů jen Židé, takže všechny národy musily zůstat tam, kde byly, tak například Korejci v Koreji.

            Toto židovské království trvalo celých předlouhých sto let, protože po smrti krále Šalamouna se židovské království, kdoví proč, rozpadlo na dvě menší a tudíž i slabší části, jménem Izrael a Judsko. Izrael zničili Asyřané, Judsko Babyloňané, přičemž Židé byli, za bohorovného přihlížení Hospodina, odvlečeni ze země zaslíbené kamsi pryč.

            Byli to ovšem Peršané, ano, předci dnešních nenáviděných Íránců, kteří přemohli Babyloňany, a umožnili návrat části Židů (kteří za svůj návrat děkovali Hospodinovi) zpátky do jejich vlasti. A Peršané byli dokonce tak hodní, že Židům zřídili částečně nezávislou provincii Jehud, tedy cosi jako obdobu palestinské samosprávy!

            Jenže Persie Perskou říši ovládnul Alexandr Makedonský a bylo po židovské autonomii!

            Sice ji pak částečně obnovil rod Makabejců, ale to by nesměl existovat Řím, který domovinu Židů, jimž nic nepomohlo, že jim Hospodin poslal svého jednorozeného syna, kterého omylem ukřižovali z toho vážného důvodu, že konal zázraky v sobotu, opět připravil o jakoukoliv samostatnost, a aby to nebylo málo, nakonec spoustu Židů, při potlačení protiřímského povstání (židovská obdoba intifády) povraždil, a další spoustu jednoduše vyhnal.

            Domovinu Židů kupodivu pak ještě jednou ovládli Peršané, ovšem po nich brzy přišli Arabové, po nich zase křižáci, kteří pozabíjeli rabiho Jechiela Pařížského (neplést se salátem) se třemi stovkami jeho žáků, již se, vedeni hlasem božím, pokoušeli vrátit do země zaslíbené, a po křižácích se v zemi zaslíbené, ale Židy spíš většinou neobývané, než obývané, usalašili Turci.

            Na základě výše uvedeného nemůže každý jen trochu logicky uvažující člověk nedospět k závěru, že historické právo Židů (Judejců a Izraleců) jako jejich historické a duchovní metropole je nezpochybnitelné, a je mi opravdu záhadou, proč toto právo neuznali například Římané, jejichž právním řádem se řídíme víceméně dodnes...