Než se nám známí ekonomové upracují k smrti

Musely by kurýrní služby zaměstnávat takové pobudy, kdybychom si pořád něco neobjednávali na internetu? Tentokrát s populární ekonomkou bezezbytku souhlasím. Pořádnou krizi na nás!

Paní Ekonomka píše ráda dopisy.

Umí se v těchto dopisech, stejně jako Němcová, nejen stylizovat do mnoha podob, ale navíc dokáže v jednom dopisu tyto podoby dovedně, ba mistrovsky kombinovat.

Jako ukázka tohoto umění může sloužit dopis, se kterým se nyní seznámíme, a ve kterém se autorka jednak stylizuje do role mučednice, a jednak do role vizionářky.

Ale dost jalových řečí, raději se začtěme do slov nadevše moudrých z pera paní Ekonomky.

„Vážený, nebude mi věřit, jak náročný a těžký byl tento den,“ píše paní Ekonomka neznámému adresátu, jehož jméno se dosud nepodařilo zjistit, „všechno začalo už ráno.

Manžel ležel v posteli a vůbec se nezvedal do práce, jen sténal a teklo mu z nosu.

,Aby to nebyla rýmička a já jej celý den nemusela obskakovat!? padla na mne zlá předtucha.

Abyste rozuměl, manžel sedí v dozorčí radě České exportní banky, sedí tam za ministerstvo zemědělství, kde má nějakého spolužáka. Nejsem tím moc nadšena, vy přece víte, jak nenávidím stát, a těch pár šupů, co za to bere,  vůbec nestojí za to.

Včera měli zase nějaké zasedání a on se tam nachladil, vždy se tam na té jejich slavné dozorčí radě nachladí, a pak se na druhý den jen válí a heká, jako bych neměla jiných starostí dost.

Moje zlá předtucha se vyplnila, zase si odtamtud přitáhl rýmičku.

Jen si, to vážený, představte.

Manžel je nachcípaný, že se ani nehne a děti zase živé, že je člověk neuhlídá.

Vy víte, jak mám živé děti, vždyť informuji Vás poctivě, o všech jejich neplechách.

A tak zatímco jsem manželovi dávala aspirin, tak jedno z dětí vystřihlo, představte si, pěticípou hvězdu do podsedáku kožené sedačky. A to druhé div nesnědlo celou deku, kterou přikrýváme návštěvy, když chtějí u nás přespat (u nás se ale žádná návštěva moc nevyspí, však jste se o tom mnohokrát přesvědčil sám).

Cítila jsem, že se nacházím na pokraji svých sil.

A co si myslíte, že se stalo?

Aby toho nebylo málo, ozval se do toho všeho zvonek!

Zapomněla jsem Vám totiž hned na začátku napsat, že jsem si den předtím zase něco koupila na internetu, nějaké důležité a pro hladký chod domácnosti nezbytné maličkosti.

A ten zvonek, to byl kurýr. Znáte jistě ty děsné otrapy, co vám strčí pod nos skenovací zařízení a vy jim něco podepíšete.

Tentokrát to byla ženská, nějaké slečna, páni, ta vám vypadala.

,A kde jsou balíky?? zeptala jsem se slečny.

A víte, co mi odpověděla?

,Na silnici,? mi odpověděla!

,Vy jste mi je nepřinesla až domů pod nos?? nevěřícně jsem na ni hleděla.

,Promiňte, mám toho dnes opravdu hodně, a ve školce jsou jen do pěti,? vmetla mi drze do tváře a už běžela.

,No to už přestává všechno! Já si něco objednám a mám si pro to jít ven, protože někde mají školku jen do pěti!? vybuchla jsem hněvem.

Jen si vžijte do mé situace, vážený, a já vím, že to dokážete, protože jste empatický.

Manžel v posledním tažení, protože se nastydl na dozorčí radě nějaké pitomé České exportní banky, která podporuje exportéry, jako by ti nevydělali už dost na oslabení koruny, a já si mám jít pro balíky a nechat doma bez dozoru ty dvě moje neřízené střely!

Řekněte mi, co si ta ženská z kurýrní služby o sobě myslí?

Že je královna ze Sáby a já si proto půjdu pro balíky sama?

Jak vůbec může někdo takovou asociální osobu zaměstnat, dovolit abych přicházela do styku se zákazníky?

Já, kdybych byla na jejím místě, kdybych se živila rozvážením balíků (a věřte, že někdy, hlavně když dopíši nějakou svou další knihu či článek, mám náramnou chuť vyzkoušet si nějakou opravdovou práci), bych si prostě vydupala, aby byla školka otevřená do osmi hodin večer!

Ale já vím, čím to je!

Je to tím, že už dlouho nebyla krize a všichni ti, kteří makají od rána do večera ve službách, jsou už přežraní a vůbec si neváží nás zákazníků, protože dobře vědí, že nás mají v hrsti. Vždyť sehnat třeba instalatéra, ne dobrého, ale prostě jen nějakého, je učiněný kumšt.

Však taky, když mě Pikora někdy pořádné namíchne, tak mu zlomyslně říkám: ,Ty nejsi nic, ty jsi jenom ekonom. Kdybys nebyl hlupákem, nedělal by sis ten blbý velký doktorát na VŠE a netahal se po nějakých dozorčích radách, ale udělal si rekvalifikační kurs na instalatéra!?

Já vím, že to nerad slyšíte. Ale jediné, co nás zbaví takových lidí, jako byla ta ženská, co mi nechala balíky venku, je krize.

Pořádná krize!

Ta nás zase vrátí do normálu!

Bože, jak já se těším až se zase všechno vrátí do normálu, a já se nebudu muset vláčet pro balíky až na silnici!

Nebudu se pro ně muset vláčet, protože, když bude ta krize, tak si nebudu ani nic objednávat (po pravdě řečeno, už mi to nakupování na internetu, to věčné klikání leze pořádně krkem).

Manžel se nebude válet doma s rýmičkou, protože ho, až bude ta krize, vyperou konečně z té dozorčí rady, bude celý den pryč, jak bude shánět práci aspoň nějakého řidiče (jestli ovšem nebudou už jen samořiditelná auta), aby nás uživil, protože mu ty makléřské zkoušky, co má, budou konečně k hovnu, a já už taky nebudu tak přepracovaná z toho věčného analyzování a zvěstování krize.

Už aby to bylo, dospat kvůli tomu nemůžu. A ta cena, kterou za to zaplatíme, nebude vůbec vysoká, prostě jen o všechno přijdeme!

A ono to bude!

Ano, bude hůř, a proto líp!

S pozdravem

Vaše pí. Ekonomka.

P.S. Po přečtení, tento dopis neprodleně spalte, moc Vás o to prosím.“

A jak si paní Ekonomka přála, tak se i stalo, takže výše uvedený text je jen pouhou rekonstrukcí toho, co už se obrátilo v prach, v popel a na stěnu hrách.

Námět převzat z článku paní M. Šichtařové „Upracováni k smrti“