Já vím, že jdu s křížkem po funuse, ale chci vám, Karle Trčálku navrhnout, když pod Vaším blogem paní Veronika tak hezky tančí, co takhle vyhlásit dámskou volenku? Já vím, že moc šancí nemám , ale jsem věřící, a tak vím, že když Bůh dopustí, i motyka spustí. Bylo by krásné obejmout to dívčí tílko tanečním úchopem a pak se s ní v houpavém rytmu pohybovat tam a sem přitom jí do vlásků šeptat něžná slůvka o tom, že vodky už zbývá sotva tak půllitr na tři: Na ni, na mne, na nás, no a hlavně taky na vás!!!

Já s čerty netančím. Nejsem Káča.

To bude dneska kulí....

Už jste trapná.

Takový soušky pamatuju ze základky v 70. létech minulého století. Brrrrr

Tak jo, pane Valíčku. Vy jste na ten disent, antikomunismus a tak. Jaroslav Seifert. Který text pobouřil v padesátkách soudruhy a proč?

Nebo chcete Zahradníčka? Která skladba ho neoficiálně poslala v padesátkách do kriminálu?

Nebo chcete Renče a Magora? 11 a tuším 7 let? Který je který?

Samovazba Víš ty, Bože, vůbec o mně,

Tak ponížen, že sahám do kořenů, žes mě zavřel v tomhle domě?

Tak sevřen, že se jádra dotýkám, Vzpomeneš si někdy na mě,

Tak sám, že sebe sama zapomenu, jak tu sedím v hnojné jámě?

Tak vzdálen ode všech, že vidím k vám, Stvořils vavříny i oměj, Duchové světla, ohně milovaní... co z toho jsi zchystal pro mě? Dík, Bože můj, dík za tvou svobodu, Odsoudils mě k marné slávě Jež v srdci jásá, na jazyku sténá! Nebo pojdu někde v slámě? Dík za ramena křížem obtížená! S kůží v ruce Bartoloměj Neb vše je dar. Pokorně tě prosím, Pane Už mě nenech vězet marně Leviatanově tlamě. Čekám, pane Valíčku. S notesem:

Zaplést se ďáblem nekončí nikdy dobře, jak známe z Fausta.

Paní Trnková, s Hrubinem to nevyšlo. Tak tedy Goethe. Jak dopadl Faust?

Doporučuji k přečtení:

https://kielbergerova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=785183

https://kielbergerova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=785197

I když se obávám, že ta, které se to týká, se za nos nechytí.

Tak tak, ona je neprůstřelná.

Jako vždy trefa do černého, pane Karle Hezký den

Vony tyhlencty ceny jsou zrádné.

Jsem kdysi byl s babičkou na horách, drandil si tam celý týden na lyžích a pak na den před odjezdem vyhlásil hotel, že bude soutěž dětí ve sjezdu a babička mě tam nahnala. No tak co, připli na mě číslo, já tu sjezdovku profrčel, ale pak s hrůzou zjistil, že moji soupeři jsou mi do pasu. To takhle maminky mé soupeře nasměrovali na branku, pak do nich šťouchli, soupeř dojel k praporku, ale tam spadl, takže maminka ho zvedla, pootočila k další brance a tak to pokračovalo až do cíle.

A večer mělo být vyhlášení vítězů v jídelně toho hotelu. Já, když jsem si představil, že tam dostanu zlatou medaily a stříbrný a bronzový budou o půlku menší, tak se mi udělalo špatně a na večeři jsem nešel.

Ten diplom ještě někde doma mám, ale nejsem na něj hrdý Ony jsou ceny, které člověk má, ale moc velkou radost mu nedělají.

Já jednu mám, ale nemám jí komu vrátit. Jarek má taky jednu, ale on jí má, komu vrátit.

Abych vám nezruinovala sponzory, pane T. Tři články v jednom týdnu. Za chvíli se nafouknu a budu si připadat jako Markéta Š.

Já bych si dovolil přirovnat spíš k Jyrkovi Paroubkovi

Už mě ta bouře ve sklenici vody leze i ušima...kdo má žaludek, na svého udavače si zajde, ale ať jej nikomu nevnucuje!!!

To chápu, že už máte takových článků, pod jakým jsme, plné zuby. To jsme dva.

"....Pohladila mne po vlasech a řekla: „Ne, Kájo, nebyl..."