Netrapte už Zemana! Otevřený dopis vodičům pana prezidenta

Pánů Mynáře,Nejedlého i Kellnera si velmi vážím. A protože si jich velmi vážím, adresuji jim tento otevřený dopis  

Sedím doma, nesvítím, hledím do kamen.

V kamnech hoří oheň, požírá polena, kterými jej živím.

Přikládám do kamen, hledím do ohně a píšu tento otevřený dopis.

Jak to dokážu?

Jak to svedu?

Prostě to dokážu a prostě to svedu, takže si můžete nyní hlasitě číst:

„Vážený pane Mynáři, vážený pane Nejedlý, vážený pane Kellnere,

i člověk bez srdce by se ustrnul nad prezidentem Zemanem!

Pocítil soucit snad až dávivý při pouhém pohledu na nebohého starce, zdevastovaného alkoholem, psychicky již zcela vyšinutého, balancující na hraně ústavní nesvéprávnosti, proč se tedy nad ním neustrnete i Vy, mužové z nejušlechtilejší, pravý výkvět našeho národa?

Proč nutíte nebohého starce vykonávat úřad, který je již evidentně nad jeho chabé duševní i fyzické síly?

Vždyť mohl by v nebeském klidu dožít své dny v kruhu rodiny či na Vysočině, mohl by tam objímat stromy, sát do sebe jejich energii, mohl by se bez obav radovat z každého okamžiku tou nejčistší, protože úpřímnou radostí.

Copak Vám ho samotným není líto?

Ne, tomu při pohledu na Vaše laskavé tváře nevěřím!

Dovolte nebohému starci, aby konečně abdikoval, shodil ze svých beder a ze svých rtů to strašlivé břímě, které ho ničí víc a víc, aby ho nakonec, zřejmě již velmi brzy, zničilo definitivně, připravilo o poslední zbytky nejen rozumu, ale i jakékoliv důstojnosti.

Snažně Vás o to prosím, žádám ve jménu lidskosti, i když ta se teď, pravda, příliš nenosí. Ale Vás přece nebude nikdo podezírat, že jste sluníčkaři a fašizující lůza, že jste ho odstranili jen proto, aby se prezidentem stal Horáček, nebo, nedej bože, že jste jej odstranili proto, aby se naše milovaná zem proměnila v chalifát.

Co Vám brání v tom, abyste učinili toto nanejvýš ušlechtilé a, chtělo by se samo říct, křesťanské gesto?

Bojíte se toho jen proto, že byste tak přišli o práci, že byste se octili na dlažbě?

Toho se nebojte!

Práce je teď všude dost!

Například Penny Market hledá furt pokladní, dokonce jim zvýšil měsíční mzdu o -2300,- Kč. Hlady určitě neumřete, když zachráníte starci jeho poslední zbytky důstojnosti v paměti národa.

Nebo tak snad nemůžete učinit, protože to není ve Vaší moci?

Protože i Vy sami jste jen převodovými pákami tajemné moci, která Vás přesahuje, pro kterou lidský život nic neznamená, a tedy pro ni nic neznamenají ani životy Vaše?

Je-li to tak, pak buďte statečnými muži!

Buďte opravdovými hrdiny v době, která tak zoufale strádá nedostatkem opravdových hrdinů!

Vzepřete se této moci. Zachraňte starce a věřte tomu, že národ Vaše statečné gesto ocení, že si Vás bude již navždy pamatovat jako statečné muže, kteří obětovali své životy nejen pro důstojnost starcovu, ale, a to především, pro důstojnost celého národa!

Vím, že ve chvíli tak pohnuté, kdy je hlava státu všem pro smích, nedovolí vám Vaše čest jednat jinak než právě takto, bez ohledu na všechny Vaše kšefty v Rusku i v Číně, bez ohledu na to, kolik jste do toho, aby hlavou státu byl věčně opilý stařec, vrazili vlastních prachů.

Vím, že víte, že čest je pro každého čestného člověka víc než jeho vlastní život, než všechny chechtáky, co by si mohl nahrabat, kdyby čestným člověkem nebyl.

Vážený pane Mynáři, vážený pane Nejedlý, vážený pane Kellnere, už teď jsem na Vás hrdý!

Jsem na Vás hrdý jako příslušník národa, jehož jste skutečnou a nezpochybnitelnou elitou, protože ani v nejmenším nepochybuji o tom, jak se rozhodnete v této věci. Nepochybuji o tom ani v nejmenším, protože i člověk bez srdce by se ustrnul nad nebohým starcem na Hradě, jak byste se nad ním nemohli ustrnout Vy, jež máte, musíte mít své srdce na pravém místě!

Na závěr si dovoluji připojit jen malou technickou poznámku.

Proč nespojit milosrdné s užitečným a neohlásit prezidentovu abdikaci sedmnáctého listopadu?

Ano, téhož sedmnáctého listopadu, v jehož podvečer bloudil před sedmadvaceti lety chodbami Hradu roztřesený Gustáv Husák, jemuž se ten, jehož máte ve své moci, podobá stále víc.

Ano, nebohý opilý stařec už by se tak nemusel vracet na Národní třídu, kde by jej ještě mohly rozrušit vzpomínky na jeho účast na tehdejší studentské demonstraci.

Ale to už nechám na Vás, mužích evidentně moudrých, jak a kdy se rozhodnete překročit svůj vlastní stín a tak si navždy zajistit své místo na piedestalu dějin, navždy získat pro sebe nehynoucí slávu a vděk všech, kterých se při pohledu na hlavu státu zmocňuje už jen dávivý soucit, ale o tom jsem už mluvil.

S pozdravem

Karel T.“

„Svině jedny! Prachy jsou pro ně víc než lidská důstojnost člověka, jenž už o sobě neví,“ ulevím si na adresu těch, kterým je dopis určen.

Ale do ohně ho nehodím.

Něco takového by udělal jen blbec, totální blb.