Nepodléhejme afrofobii a pusťme černé bratry do domu!

Tento článek je náramná hloupost. Ale nějak tu druhou tisícovku svých blábolů tady načnout musím, a proč ji nenačít tím, co mi jde nejlíp?

Ohlupování evidentně nejen mladých lidí dnes pokračuje rychlým tempem. Sám jsem se dnes o tom přesvědčil a nikdy mi snad nebylo na duši smutněji.

Zašel jsem si dnes totiž do Rudolfina, abych se schoval před víc než dotěrným jarním sluníčkem.

Bloumám bezcílně po jeho chodbách, a koho najednou nevidím!

Vidím jistého hudebního skladatele, jak si to ke mně hrne.

„Mýlil jsem se!

Mýlil, vážený pane!“ volá na celé kolo, člověk vždy nejen se srdcem, ale i rozumem na pravém místě a pokračuje, „ještě loni v létě jsem vášnivě plédoval proti rychlonohým africkým fotbalistům, nyní jsem však na tento problém razantně změnil svůj názor.

Bez afrických fotbalistů se naše reprezentace neobejde, chceme-li ještě někdy zvítězit!“

            Taková slova bych od hudebního skladatele opravdu nečekal.

            „To jako doopravdy, jo?“ nedostal jsem ze sebe víc.

            „Jo, to jako doopravdy,“ přikývne hudební skladatel a pustí se do analýzy, „podívejme se na Slavii, kam to letos až dotáhla!

            Jistě, není to už ve skutečnosti žádná Slavia, za kterou hrál kdysi Beneš, nebo Bican, je to jen sbiraniko, které z ní udělal Tvrdík a Číňané, ale kolik tam je Afričanů?

            Víc než dost!

            Za Plzeň, která tápe, vstřelil teď dva góly, hádejte, kdo?

            Černoch!

            A víte, odkud je ten černoch?

            To byste neuhodl, je z Afriky!

            A víte, proč ta Plzeň teď tak tápe?

Protože je tam ten černoch jenom jeden!

            A o Spartě ani nemluvím, tak kdyby neměla černochy, tak dávno spadne!

            Je to tak, vážený pane, čeští hráči jsou pomalí  a toporní, až to bolí.

            Jestli chce dnes někdo vítězit, už si nemůže dovolit čisté bílý, natož čistě český mančaft, taková je holá pravda!

            Jistě můžete namítnout, že my Češi nepotřebujeme být rychlí, a ve fotbale už vůbec ne, protože jsme náramně chytří.

            Jenže ta naše slavná chytrost, ta už je dávno k smíchu, z naší české uličky zůstal už jen český tunel!

            Nářez od Anglie i Brazílie mi jasně ukázal, že bez černochů to prostě v české reprezentaci nepůjde, že bez černochů si už ,Kde domů můj‘ nezazpíváme!

            Jsou ve Spartě, jsou ve Slavii, proč by nemohli být v reprezentaci?

            Budou běhat sem a tam, nabíhat si do volných prostorů, a snad i tu kličku udělají, když už to čeští hráči nedokážou.

            Řeknu vám upřímně, já už si českou reprezentaci bez černochů představit nedokážu.

            Vždyť jsou taky konec koneckonců lidé jako vy, nebo já.“

            „To snad nemyslíte vážně?“ ohradil jsem se.

            Ale skladatel mě vůbec neposlouchal, místo toho řekl: „A víte, čeho teď lituji nejvíc?

            Nejvíce teď lituji toho, že ta Čaputová není černoška!

            Jen si to představte, že by nebyla bílá blondýna, ale černoška!

            To by byla, pane, prezidentka jako lusk!“

            Skladatel při té představě nadšeně zamlaskal, ale mě do mlaskání rozhodně není.

            Nehádal jsem se ale s ním, pochopil jsem, že by to nemělo cenu, a přitom to býval takový slušný, a hlavně rozumný člověk!

            Jen jsem se s ním co nejrychleji rozloučil a vyběhnu ven, abych byl od něj co nejdál.

Ale jaké bylo moje zděšení, když na Vltavě spatřím gumový člun plný Afričanů v dresech české fotbalové reprezentace s česko-africkým lvíčkem na prsou, ten zatracený skladatel měl poprvé životě pravdu!