Není letecký převoz ostatků kardinála Berana prvotřídní rozežranost?

Tak malá rakev a tak velké letadlo? Zatímco si duše kardinála Berana hoví v nebi, my si tady zamořujeme vzduch spalinami leteckých motorů kvůli několika kostem. Diví se někdo, že jde tento svět do kytek?

Po tichu, obvykle se dunivě rozléhajícím v podzemní kapli svatopetrské baziliky, jako by se země slehla, místo něho byl nyní její prostor vyplněn chrastěním kostí.

Není ovšem divu, neboť tělesné ostatky kardinála Berana se loučily s tělesnými ostatky zde pohřbených papežů, z nichž mnozí, ne-li všichni, to dotáhli až na světce.

„Tak se, kamarádi, tady mějte hezky v Kristu, já už jedu domů,“ objímaly se a líbaly tělesné ostatky kardinála Berana své hnijící druhy v smrti.

„Budeš nám tady při zmrtvýchvstání chybět, kamaráde v Kristu. Ale doma je doma! Copak se i sám Kristus nevrátí jednou domů na tento svět?“ přály tělesné ostatky papežů tělesným ostatkům kardinála Berana návrat domů z celého srdce

Poslední se s tělesnými ostatky kardinála Berana loučily tělesné ostatky sv. Petra.

„Já jsem skála, však víš. Ale teď jsem úplně naměkko,“ řekly tělesné ostatky sv. Petra tělesným ostatkům kardinála Berana a pak je vroucně přivinuly k sobě, „pojď na moji hruď, chlape!

Vždyť já tě mám rád skoro jako Pána Našeho!

Doufal jsem, že to tady s námi doklepeš až do konce světa, ale srdci se poručit nedá, marná věc!

Já jsem Žid, obřezanej, ale takový vepřo, knedlo, zelo, to musí bejt skoro tak dobrý jako poslední večeře Páně.

A k tomu pivo!

Škoda že jsme si tehdy v Getsemanech neudělali bečku. Jidáš, zrádce, to nechtěl, Náš Pán ho musel vlastnoručně krmit chlebem namočeným ve víně.

Kdyby bylo jen na mně, tak bych tě nikdy nepustil domů.

Ale co jsem já?

Já jsem klíčník u nebeský brány, nic víc, pouhej kuli!

Opravdu si to nechceš rozmyslet?

Opravdu tu nechceš zůstat s námi?“

„Rád bych. Ale svatý Vojtěch a sv. Václav se mne už nemůžou dočkat, chybí jim třetí do mariáše. První noc budu ještě v karanténě, ale pak mne k nim pustí,“ řekly tělesné ostatky kardinála Berana a pak si povzdychly, „jen to mne mrzí, že musím letět domů letadlem.

Jednak takové letadlo natropí spoustu hluku a vyprodukuje spoustu oxidu uhličitého, a jednak Náš Pán putoval po zemi pěšky, a já, pouhý jeho služebník, si mám vozit prdel v letadle jako nějaká honorace?

Nejraději bych šel domů hezky pěšky, vždyť chůze je boží dar!“

I ostatky sv. Petra si povzdechly: „No jo, jednou seš svatej, a že budeš svatej, vo tom tady nikdo nepochybujeme, tak si musíš vozit prdel v letadle. To se, holt, nedá nic dělat, taková je dnes, holt, zkurvená doba, dyť i Pána Našeho by posadili do letadla, a vozili by ho jako tajtrdlíka od čerta k Ďáblu, aby si na něj mohli všichni sáhnout.

Hele, vyprdni se na nějaký letadlo, a zůstaň tu s námi.

Co, říkáš?

Dáme s klukama Otčenáš a bude nám jako v nebi, i když jsme ve Vatikánu, co?“

Ale ostatky kardinála Berana už nic neodpověděly, protože vchod do podzemní kaple se otevřel, ale nebylo to ještě zmrtvýchvstání, protože dovnitř vešli nějací vážní muži, z nichž jeden na ně ukázal a řekl: „Kardinál Beran, je, myslím, tady ten. Ať skončím v pekle, jestli ne!“