Neměly by být „Otázky Václava Moravce“ vystřídány „Odpovědmi Jiřího Ovčáčka“?

Jedním z hlavních zdrojů nevyváženosti veřejnoprávní televize jsou Otázky Václava Moravce, které většinou slouží primitivním hlupákům za řečnickou tribunu. Má-li být někdy v budoucnu ČT vyvážená, musí se začít likvidací OVM

            Sotva by nás mohla neznepokojovat nevyváženost České televize, znepokojuje-li a doslova mučí tato veškeré obyvatelstvo obdařené selským rozumem takřka neméně tak, jako mučí človeka bolest zubů v den pracovního klidu, ideálně na Velký pátek, kdy mají všichni zubaři zavřeno až do úterý příštího týdne.

            Vždyť i my sami mnohokrát jsme na tuto nevyváženost doplatili, zaplatili za ni cenu téměř nejvyšší, pokaždé když jsme strašlivým omylem přepnuli na Českou televizi. Jedině kvůli její nevyváženosti, a ničemu jinému, se nám pokaždé náš televizor převážil, spadl na zem a rozbil se na tisíc kusů, což bylo vždy o to bolestnější, byl-li ještě v záruce.

            Něčemu takovému ovšem nelze nikdy zcela zabránit. Vždy existuje možnost, že člověk omylem přepne na Českou televizi, a má po televizi. Například sleduje Nebezpečné vztahy, a zničehonic, docela nečekaně se jej zmocní spánek, nebo jen mikrospánek.

            A pak se najednou ozve výstřel, skutečný výstřel, někde docela blízko, možná hned za okny jeho bytu, nebo se ozve rovnou kulometná dávka, člověk se probere, sáhne instinktivně po ovladači, ale nejsa ještě zcela probraný, přepne na Českou televizi a jeho televizor jde už k zemi jako Maduro.

            „To se musí změnit!

            To není možné, aby byla Česká televize tak nevyvážená!“ zatínali jsme mnohokrát pěsti, stojíce nad rozbitým televizorem, jenž až dosud, do oné osudné chvíle, přinášel nám tolik nejen zábavy, ale i ponaučení.

            Trvalo to dlouho, ale přece se jen nyní věci pomalu mění k lepšímu. Zdá se, že, takříkajíc, svítá na lepší časy a ať chceme, či nechceme, vkrádá se nám do duše omamná naděje, že přece jen bude líp, jakkoliv nechceme nic zakřiknout, přece jen tomu už pevně věříme.

            Konečně byl totiž zrušen pořad Otázky Václava Moravce, jenž dovedl zkazit nedělní odpoledne i tomu nejotrlejšímu člověku.

            Řekněte sami, kdo má žaludek (o nervech nemluvě) dívat se na pořad, v němž klade moderátor předsedovi vlády nekorektní otázky, místo toho, aby jej nechal celou dobu nerušeně mluvit?

            S tím se fakt muselo něco udělat a naštěstí i udělalo.

            Když skončil se první díl pořadu „Odpovědi Jiřího Ovčáčka“, který v nedělním odpolední nahradil „Otázky Václava Moravce“, ani jsme nijak neskrývali své uspokojení, vždyť to bylo poprvé, co se nám při přepnutí na Českou televizi, nerozbil, nedávno teprve koupený, televizor!

            „Ten člověk není vůbec psychicky narušený!“ libovali jsme si, když se nám od Jiřího Ovčáčka dostalo náležitých odpovědí, aniž by kdokoliv musel klást vůbec nějaké otázky.

            „Nejenže není psychicky narušený, on není ani liberální demokrat! On je katolík!“ dojímali jsme se nad vírou Jiřího Ovčáčka.

            „Fantastické, jak si vystačí hodinu sám i bez hostů!

            Dávat odpovědi bez otázek, to by nedovedl ani Peroutka!“ rozplývali jsme se nadšením nad formátem pořadu.

            „Peroutka byl ovšem grázl, který, kam šlápl, tam morálně selhal!

            Ovčáček, to je jiná káva, dobrá, brazilská!“ postavili jsme vedle sebe pro srovnání osobu věčně selhávajícího inteligenta Peroutky a osobu Ovčáčka, který se nebojí být odvážný ani tehdy, kdy to není levné.

            Nu, zdá se, že nedělní odpoledne konečně přestávají být po mnoha letech liberálně demokratickým peklem, že člověk za své peníze konečně dostane pořádnou hrst poctivé a hlavně vyvážené publicistiky, že už nebude u televize zvracet to, co do sebe jen před malou chvílí pracně dostal.

            Náš život se tak stává s Odpověďmi Jiřího Ovčáčka bezpochyby o něco svobodnějším. Nejsme sice ještě zcela svobodní, je zde ještě pořád mnoho lidí, již naši svobodu omezují (Fridrichová, Drtinová, Slonková, Respekt, Bakala), ale je to závan lepších, vyváženějších časů, který nelze již přehlédnout, který čechrá nám vlasy a laská duši, jejíž žízeň po svobodě neuhasí ani sám Palach hořlavinou, kterou se polil.

            Brzy již nepochybně přijde ten čas, kdy budeme moci hrdě se přiznat k tomu, že sledujeme Českou televizi a nepřipadat si jako primitivní hlupáci, již za své přiznání nemohou právem sklidit než jen posměch a pohrdání, brzy nám jistě bude placení televizních poplatků tou nejsvětější a nejradostnější povinností, kruciální otázkou cti a hrdosti na veřejnoprávní médium, Odpovědi Jiřího Ovčáčka nás v tom utvrzují.

            A čím víc o tom přemýšlíme, držíce v jedné ruce televizní ovladač a v druhé ruce Huawei, tím více jsme přesvědčeni, že tento čas, tak požehnaný, musí nastat, a jistě i nastane, již velmi brzy, dokonce možná již zítra, které vlastně ve skutečnosti už dávno znamená předevčírem.