Několik vět k článku pana Lněničky o disidentu J. Wonkovi

Dnešní doba je, málo platné, plná paradoxů. Například největšími bojovníky proti nové havlistické totalitě jsou komunisté, kteří sami pronásledovali a perzekuovali havlisty...

Se zájmem jsem si přečetl článek o případu J. Wonky z klávesnice zdejšího levicového a protikapitalistického, respektive antiimperialistického a protiválečného aktivisty pana Lněničky, příznivce lidového, protivládního a mírového hnutí STAČILO!, které je ve skutečnosti koalicí tří politických subjektů, stejně jako SPOLU, ovšem s tím rozdílem, že trojkoalice STAČILO! není, oproti trojkoalici SPOLU, podvodem na voličích.

Ale zpět ke článku pana Lněničky o disidentu Wonkovi.

Na tomto článku není nejzajímavější ani tak jeho obsah (i když ten je samozřejmě taky zajímavý), ale kontext, do kterého je tento článek zasazen.

A kontext je takový, že příznivce trojkoalice STAČILO! kritizuje nynější pětidemoliční režim za to, že umožňuje komunistické soudkyni, která odsoudila Pavla Wonku stále soudit, místo toho, aby jej za to chválil, protože za komunistů, jak prohlašuje soudružka Konečná a jak mnohokrát ve svých článcích tvrdí i sám pan Lněnička, bylo všechno lepší.

„To jsou paradoxy!“ chce se nám citovat klasika.

Ano, jsou to paradoxy.

Připomíná to například situaci s prezidentem Pavlem, kdy to, že prezident Pavel je bývalý komunista, vadí nejvíce právě našim českým vlastencům, tedy lidem, kteří volí STAČILO!, tzn. komunisty, nebo Andreje Babiše, který je sám bývalý komunista…

Zdá se, že nová fialová totalita, proti které bojuje pan Lněnička stejně statečně jako bojoval pan Wonka proti komunistické totalitě (ačkoliv to samozřejmě žádná totalita nemohla být, protože jsme nebyli v NATO a EU), dospěla tak daleko, že za očistu jména a památky pana Wonky a dalších disidentů (rozuměj ztroskotanců a samozvanců) bude muset bojovat proti demoliční vládě sama soudružka Kateřina Konečná, t.č. předsedkyně KSČM…

A tak svůj článek končím povzdechem: „Nemají to v dnešní složité době vlastenci a bojovníci za mír či svobodu, jako například pan Lněnička, vůbec lehké!“