Několik osobních postřehů ke ztrátě identity při teleportaci

Zaujal mne článek zabývající se možností ztráty vlastní identity při teleportaci. Dovoluji si k této problematice uvést několik osobních postřehů

            Ještě docela nedávno byla galaxie GN-z11 nejlepším možným místem k životu, nežádáte-li od života nic jiného než jen svatý klid a svatý pokoj. A to nemluvím o neuvěřitelně levných stavebních pozemcích (kdybych takové ceny zvěstoval na Zemi, měli by mě tam za Mesiáše), nebo stejně tak neuvěřitelnému množství místa k parkování, nemluvím o tom, protože mne to nezajímá. Ale pak jakýsi adventure turista, který to tady navštívil, hodil na síť fotky úplně prázdných parkovišť a ladem ležících stavebních pozemků a bylo po ráji.

            Když se objevily v galaxii  GN-z11 první bagry a začaly hloubit základy pro obří teleportovací stanice, věděl jsem, že je konec.

            Kde je teleport, tam je i civilizace, a kde je civilizace, tam je i hluk, předražené byty, nedostatek parkovacích míst, a hlavně davy lidí s foťáky, kterými bez přestání fotí elementární částice a fotky si ukládají do datových úložišť, kdesi na druhém konci vesmíru, aby se pak chlubili, jako se kdysi lidé chlubili, kolik mají peněz, kolik se jim už podařilo nahrabat dat.

            „This is the end, my only friend,“ musel jsem si říct, protože galaxie  GN-z11, byla posledním nedotčeným místem vesmíru.

            Je s podivem, že kdysi dávno trvala pocitově cesta na dovolenou z Česka do Chorvatska déle, než teleportace z jednoho konce vesmíru na druhý, a podle toho to ve vesmíru taky vypadá.

            Kam se podíváš, tam teď ve vesmíru najdeš lidi, nebo jejich vědomí, a ne jen lidi a jejich vědomí, ale i celé teleportované tradiční rodiny (biologický otec plus biologická matka plus biologické děti jednoho, nebo druhého pohlaví), a nejen celé teleportované tradiční rodiny, ale i celé teleportované národy, a je smutnou skutečností, že galaxii  GN-z11 si, nejspíše na základě nějakého řetězového e-mailu, nebo teleshopingu v TV Šlágr, vybrali jako nejideálnější místo k trávení dovolené, právě Češi, kteří teleport přímo zbožňují.

            Teleport je, jak známo, nejrychlejší způsob dopravy po vesmíru. Nemusíte nikde čučet a ztrácet čas čekáním na přípoj, vše je plně automatizované, takže nehrozí žádné stávky lidského personálu za zvýšení mezd, nebo proti „nelidskému zacházení “ ze strany galaktických korporací, jak tomu bylo kdysi.

            Princip teleportu je natolik notoricky známý, že jej netřeba podrobně popisovat. Bohužel se však teleportací dají přemisťovat, nejen molekuly, předměty, či to, co z jakési pouhé setrvačnosti či nostalgie považujeme za „živé bytosti“, ale i celé národy.

            Z hlediska teologického je teleportace považována za jeden z mnoha druhů zmrtvýchvstání, ale o tom se učil v padesátém prvním ročníku základní vysoké školy snad každý.

            Samozřejmě, že je potřeba vybudovat potřebnou infrastrukturu, ale teleportovací stanice nejsou naštěstí dálnice. Prostě stačí po celém vesmíru v dostatečné hustotě rozmístit teleportovací uzly, schrastit pro ně dostatek energie (což vůbec není problém) a ovšem taky stavebního materiálu pro „kopie“, jak se nazývají teleportované objekty, a tedy i lidé, což taky není nejmenší problém.

            To všechno je samozřejmě maličkost, jak doprava materiálu pro výstavbu teleportovacích stanic (které se, z logiky věci nemůže uskutečnit teleportem), tak i to všechno ostatní, tedy zajištění energie a „stavebního materiálu“ pro kopie. Jelikož to všechno má na starosti umělá inteligence, nikdo neví, jak je to možné, ale faktem je, že to prostě funguje, že se, když chcete, dostanete odkudkoliv kamkoliv, a teď už i, bohužel, do galaxie GN-z11.

            Jak už jsem řekl, dopravovat teleportem lze cokoliv kamkoliv, tedy bohužel i český národ na dovolenou do galaxie  GN-z11.

            Na youtube můžete ještě dnes, když si dáte trochu práce a investujete do superkvalitního vyhledávače, objevit spoustu videí z dob před zprovozněním první generace teleportace, v nichž se řeší, zda při teleportu dojde ke ztrátě identity, či nikoliv. Dnes už se nejen ví, co je to identita, ale i to, že při teleportaci ke ztrátě identity nedochází, ba právě naopak, že se identita posiluje, i když mechanismus toho není ještě zcela, a to především, vědecky objasněn.

            A teleportace českého národa do galaxie  GN-z11 na zaslouženou dovolenou ovšem tuto skutečnost jen potvrzuje.

            V určený den, kdy se začínala jeho dovolená, se český národ shromáždil v příslušné teleportovací stanici i se všemi svými auty, aby byl následně teleportován, to je defacto zničen, protože rozložen, na dovolenou snů do galaxie  GN-z11, kam taky za několik tisíc let rychlostí světla (je-li ovšem člověk rozložen, tedy de facto zničen, čas pro něj neexistuje, stejně jako neexistuje čas v nekonečném prostoru) v pořádku dorazil a byl opět obnoven.

            Brzy tak byla všechna dosud prázdnotou zející parkoviště přecpaná k prasknutí a na volných stavebních pozemcích pracovití Češi okamžitě začali budovat své dovolenkové domy i s obligátními a nezbytnými bazény. Už jen podle toho neutrpěla identita teleportovaného českého národa ani trochu, ba právě naopak, ani ve své původní domovině, údajném pozemském ráji, nebyl český národ natolik českým, jako tady v Galaxii  GN-z11.

            Dělo se tak sice jen v paměti počítače, kam bylo vědomí českého národa uloženo, protože na  GN-z11 samozřejmě nejsou podmínky k životu, ale i to stačilo k tomu, aby se pobyt na  GN-z11 stal zcela nesnesitelným.

            Pro mě, jako dosud jediného stálého obyvatele  GN-z11 to znamenalo jediné, sebrat se a vypadnout, protože  GN-z11 přestalo být místem k životu.

            Sebral jsem se proto a šel na teleportovací, ještě novotou svítící, stanici.

            „Kam to bude, šéfíku?“ zeptala se mne úslužně teleportovací stanice, která byla samozřejmě chytrá.

            „Nikam,“ řekl jsem.

            „Takže jenom rozložit?“

            „Jo, jenom rozložit!

A neukládat!“ zdůraznil.

            „Jak je libo!

Když neukládat, tak neukládat!“ odpověděla teleportovací stanice a dodala, „vlezte si to teleportovacího válce a chvíli nedýchejte.“

            Vlezl jsem do teleportovacího válce, zadržel dech a proměnil se v nic.

            Ale je možné, abych byl skutečně neuložen, je možné, aby mohla být nějaká informace neuložena, a tím navěky ztracena, aby se neotiskla v žádné paměti, nota bene boží, nebo záložní?

            Kdo ví, jestli se z tohoto svého teleportovacího snu, že nejsem, neproberu na planetě Zemi a nebudu, ke svému zděšení, člověkem, nedej bože, Čechem!