Největším šiřitelem nenávisti je Jiří Ovčáček, viceprezident České republiky

Opravud jsem napsal, že největším šiřitelem ne návisti je Jiří Ovčáček a ne starosta Prahy 6? Do koncentráku se mnou, jak s Peroutkou!

            Od chvíle, kdy byl Jirka Ovčáček biřmován (na památku toho taky nosil na prsteníku pravé ruky prsten z kočičího zlata), byl ještě citlivější vůči každé nespravedlnosti, ano, spatřiv jakoukoliv nespravedlnost, trpěl snad ještě víc než Kristus.

            Proto taky, když se mu k tomu konečně naskytla příležitost, chytil polského prezidenta Kaczynského pod krkem a uhodil na něj: „Odmítáme ty, kteří přepisují historii, odmítáme ty, kteří šíří nenávist, kteří pošlapávají hodnoty svobody a demokracie, ty zkurvysynu!

            Když jsem se připravoval na toto setkání, tak jsem si uvědomil jednu důležitou věc.

            27. ledna 1945 maršál Koněv vlastnoručně osvobodil vyhlazovací tábor Osvětim!

            Celý civilizovaný svět si 27. ledna připomíná mezinárodní den obětí holokaustu a jenom prezident Zeman na svých oficiálních stránkách nemá o tom ani zmínku!

             Proč není v Osvětimi žádná socha maršála Koněva?!

            Co mi na to řekneš, ty závistivý hlupáku, který jsi nikdy nic nedokázal, ty pražská kavárno, ty fašizující lůzo!?

            Víš, kdo to byl Peroutka?

            To byl stejný hajzl jako ty!

            Maršál Koněv pomohl zastavit holokaust, já to tak cítím ve svém srdci, víš ty vůbec, co by to pro tebe znamenalo, kdyby tě v Sovětském svazu v roce 1950 označili za sionistu a kosmopolitu!?

            Víš, co by to pro tebe znamenalo, kdybys náležel v roce 1952 ke Slánského spikleneckému centru?

            Četl jsi přece povídku Oty Pavla ,Běh Prahou!´!

            Tehdy taky všude vlály rudé vlajky s kladivy a srpy!

            Četl, že!

            Tak vidíš!

            A to je pro mě, katolíka, taková hodnota, že já prostě nepřipustím, aby v Osvětimi nebyla socha maršála Koněva!“

            Co měl na toto nebohý polský prezident říct, vždyť to všechno byla přece pravda!

            A tak aspoň, když nic nemohl říct, ukradl, protože byl Polák a katolík k tomu, katolíkovi Ovčáčkovi jeho prsten a v tu chvíli Ovčáček prezidenta pustil, schoulil se u jeho nohou a rozplakal se jako malý chlapec, protože v tom prstenu byla ukryta jeho veškerá síla.

            Polský prezident nelenil a utíkal s tím prstem do Lodže, kde ho prodal jakémusi židovskému vetešníkovi, který mu dal za Ovčáčkův prsten deset zlotých.

            „Tak málo?

Vždyť je to zlato, podívejte, jak se třpytí,“ ptal se udiveně polský prezident.

„Jo, kočičí.

Kdybyste nebyl polský prezident, dám vám jenom osm zlotých,“ odpověděl mu vetešník.

Jak je vidět, opravdu není všechno zlato, co se třpytí, nakonec bude mít Ovčáček s tím Peroutkou, 

koncentráčníkem šéfredaktorem židovského deníku Tribuna, v němž publikoval Karel Poláček, který byl vězněn v Osvětimi, přece jen pravdu!