Největší srab jste Vy, pane Kalousku

Když srab označí někoho za sraba, je to legrační. Velmi otevřený dopis pan Kalouskovi, kdo si ho přečte, neprohloupí

            Bechyně je bezesporu jedno z nejkrásnějších městeček v zemích V 4 (a Ukrajiny návdavkem k tomu), zvláště pak v tom podivuhodném čase, kdy divoce kvetou bujné muškáty a pelargonie v truhlících na oknech tamějších úředních budov.

            Mnoho lidí přede mnou mluvilo zcela otevřeně o tom, že, nebýt jisté okolnosti, by si v Bechyni klidně pořídili nemovitost vhodnou k trvalému obývání, klidně i starší domek o dvou místnostech, bez koupelny, jen se suchým hajzlem a zrezivělou, namáhavě hekající pumpou na malém dvorku.

            „A kdybyste viděl tu řeku, pane inženýre. Zvláště nad ránem, kolik je v ní života, kolik se v ní prohání rybí drobotiny, hlavně tam, kde protéká pod zámkem!

A jak tajemně hučí, když se po prudkých deštích rozvodní, a hrozí, všechna kalná, zaplavit široké okolí, vyhnat lidi z jejich domovů, udělat z nich dočasné běžence!“ básní často lidé, kteří Bechyni navštívili, strávili tam někdy i dva celé dny, aby pak však smutně dodali, „když si představíme, že na březích té nádherné řeky vyrůstal jeden z největších lemplů našeho polistopadového politického vývoje, chce se nám hořce plakat, pane inženýre.“

A skutečně se ti lidé hořce rozpláčou, neschopni koupit si nemovitost v tom nádherném městečku právě proto, že by museli kráčet v dětských a chlapeckých šlépějích onoho člověka, o němž každému poctivému a slušnému člověku nezbývá než říct: „Je-li Kalousek proti Babišovi, tak já jsem pro Babiše!“

Řeka ovšem za nic nemůže, a já věřím tomu, co jsem o ní slyšel, že je nádherná a kouzelná, zvláště nad ránem, že tajemně hučí, když se rozvodní.

Kvůli ní, kvůli této řece, kvůli lidem, které si podmanilo ono městečko tak, že se do něj okamžitě na místě bezpodmínečně zamilovali, napsal jsem následující otevřený dopis.

Dopis to není dlouhý, stojí v něm jen následující: „Vážený pane Kalousku,

je-li už řeč o největších srabech, a zbabělcích vůbec, nezbývá než konstatovat, že největší srab a zbabělec jste Vy sám.

Zdá se Vám toto tvrzení o Vaší ctěné osobě poněkud zveličené?

Ceníte sám sebe mnohem výše, tak vysoko, že se považujete za oprávněného mluvit o druhých lidech jako o srabech a zbabělcích?

Pak jste byl nejspíše někým uveden v trapný omyl, který se naštěstí záhy vysvětlí, a Vaše mínění o sobě samotném tak bude, díky bohu, uvedeno na pravou míru.

To, že jste srab a zbabělec není ovšem třeba nějak složitě dokazovat.

Kdybyste nebyl srab a zbabělec, tak byste se, například, ve chvíli, kdy se vynořily pochybnosti ohledně nákupu korunových dluhopisů jistým členem vlády, chytil za hlavu a zvolal: ,Panebože, posvěť se jméno tvé, vždyť je to moje vina!’

Kdybyste nebyl zbabělec, šel byste okamžitě na nejbližší křižovatku (třeba i kruhovou) poklonil se na všechny strany všemu lidstvu, pak si kleknul na kolena a zvolal: ,To já, lidi drazí! To já vydal dluhopisy, díky kterým Babiš ojebává stát na daních! To já jsem zločinec!’

,Jé, podívejte, Kalousek! Zase je nalitej!’ měli by z vás lidi asi nejspíše srandu.

Ale vy, kdybyste nebyl srab a zbabělec, vrhl byste se jejich nohám, pronášeje kajícná slova: „Třeba i nalitej, jenom my odpusťte, lidé drazí. Vždyť to já zahnal Sobotku do slepé uličky, aby vzrostly preference mojí strany!

Ale ony nevzrostly!

Nevzrostly, protože tím vším jsem vinen já, já dal Babišovi do ruky nástroj k daňové optimalizaci!

Odpusťte mi, lidé drazí!“

Vzdám se všeho, co mám. Vzdám se poslaneckého mandátu, zmizím z politiky, nastoupím sám v Bechyni na veřejně prospěšné práce, abych všechno odčinil, abych byl konečně užitečným člověkem.

Sedm let budu nosit reflexní vestu, sbírat vajgly, abych smyl svou vinu, lidé drazí!’

Ale nic z toho, jste, pane Kalousku, neučinil. Nešel jste příkladem, nestrčil jste takto morálně do kapsy všechny ty Babiše a Zemany a Čunky, nedokázal jste, že jste vysoko nad nimi, nedokázal jste to, protože jste srab a zbabělec, který se zase bude drát na první místo kandidátky strany, kterou jste už takřka zahubil.

Tam v Bechyni, v reflexní vestě, uklízející odpadky, byste si zasloužil mnohem více úcty, to jest, zasloužil byste si aspoň nějakou úctu, neboť byste tím dokázal, že jste skutečně bytostný demokrat, člověk, který dokáže projevit odvahu i ve chvíli, kdy, řečeno slovy prezidentova mluvčího, odvaha není levná.

Ale co čekat jiného od sraba a zbabělce Vašeho formátu než jen tu nejčistší zbabělost?

Nu ovšem, je to Váš život, Váš charakter, Vaše svědomí. Lužnice je v tom nevinně, že člověk jako Vy, srab a zbabělec, vyrůstal na jejich březích. Třeba to bude jednou ona, která Vás přece jen zbaví Vaší zbabělosti, až se do ní vrhnete po hlavě, kapsy saka plné kamení.“

Tolik dopis někomu, kdo se projevil jako srab a zbabělec.

Ale proč vlastně psát takovým zbabělým lidem?

Snad jen z dlouhé chvíle, dlouhé jako celé jedno volební období...