Nejúčinnější ukrajinskou zbraní nejsou granáty od Černochové, ale propaganda

Šli byste teď na koncert Alexandrovců? A přitom ještě docela nedávno jim i u nás spousta lidí nadšeně tleskala ve stoje za jejich Kaťušu či Svatou válku. Třeba jistý pan učitel

            Jsou chvíle, vzácné nadevše, kdy i já, hlupák nad hlupáky a div že ne zdejší obecní blb (dle názorů mnohých) vypotím ze sebe něco, co se zdá být aspoň v mihotavém náznaku trochu rozumné.

            Jako třeba teď, když ze sebe soukám tyto následující slova, úhledně poskládaná do bramborových řádků: „To, co teď sledujeme, není nic jiného než nefalšovaný holywoodský biják, konečně něco pořádného po všech těch sračkách typu Hvězdné války, Avangers atd., biják, který si bezesporu zaslouží Oscara za režii a jehož návštěvnost (a nejspíše i tržby) láme bezesporu všechny rekordy.

Máme zde vše, co má správný holywoodský biják mít. Vyšinutého psychopata, který ohrožuje svět, hrdinu, zdánlivě slabšího, který tohoto padoucha zastaví, to vše rámovano na jedné straně řadou dramatických scén, na straně druhé pak řadou scén dojemných, přesně tak, jak to má být, plus samozřejmě patřičný patos.

            Při sledování tohoto bijáku nelze si nevšimnout, že tou nejúčinnější zbraní Ukrajiny nejsou dělostřelecké granáty, které jsou jim grátis dodávány, ale propaganda, která nyní vítězí na všech frontách, a která nese jasný rukopis zkušeného scénaristy, jehož číslo je 666.

            A není to ještě tak dávno, kdy se zdálo, že je to naopak ruská propaganda, která bezohledně masakruje pravdu na všech frontách, protože ruské dezinformační fabriky jely na plné obrátky.

            Proč tedy ruská propaganda nyní selhává, proč je úplně rozdrcena propagandou ukrajinskou?

            Odpověď na tuto otázku je docela jednoduchá, tuhle propagandistickou válku si Rusové prohráli sami.

            Rusové jsou mistři světa ve lhaní a rozvracení, nynější ruská propaganda navazuje na nejlepší tradice, které sahají až k Knihám sionských mudrců, ze kterých třeba takový Hájkův údajný Protiproud těží a žije dodnes.

            A v tom je právě kámen úrazu, řečeno s Ježíšem, kámen, který se dnes vynořuje nad hladinu krvavé řeky, jež se valí Ukrajinou jako už tolikrát v minulosti.

            K tomu, abychom si uvědomili, kde udělala ruská propaganda onu zásadní chybu, se stačí podívat na naši dezinformační scénu. O tom, že zablokované weby byly dezinformační a ruské, zcela jistě nejméně pochybují právě ti, kteří teď nejhlasitěji křičí, že jejich zablokování je cenzurou. Nelze popřít, že lži na nich chrlené byly dílem skutečných profesionálů. Jejich problém byl však v tom, že dokázaly jen strašit, vyhrožovat tu muslimy, tu uprchlíky, tu eurorajchem, tu covidofašisty (typicky L. Větvička), ale mimo toto strašení a vyhrožování nedokázaly dychtivým konzumentům Pravdy, která bude smazána, nabídnout nic jiného.

            Zářným příkladem toho je Protiproud, kde se to jen hemží všelijakými spiknutími a Ďábly, kde to vypadá jako v množírně světovládců a covidofašistů, kteří pomocí očkování nastolují nový světový řád.

            Na vyvolání strachu a nedůvěry to bylo a je fajn, ale co dál?

            Jakou alternativu nabízel Protiproud a další ruské weby k této zednářské totalitě?

            Velkoruskou říši?

            Jistě, našlo se pár dobráků, přesněji tradičních českých magorů, kteří uvěřili, že Velkoruská říše spasí svět a svrhne světovládce z jejich trůnu. Tito lidé nesporně fanaticky nenávidí Ameriku (opět typicky L. Větvička) jako zdroj veškerého zla, a nesmíme zapomenout ani na komunisty, snící svůj blouznivý sen o světové revoluci proletariátu pod vedením Lenina, když přitom měli bruselský socialismus přímo před nosem.

            Nenávist je sice dobrá věc, když potřebujete vyrobit nějakého nepřítele, ale je k ničemu, když potřebujete něco budovat. Lidé, kteří přitom tyto ruské lži hlásali, byli zároveň ty nejkomičtější a nejbizarnější figurky, jaké si lze představit, Vyvadil, Bašta, Foldyna, co pozitivního můžete od takových exotů čekat?

            A na Okamurovi (kterému, pokud nejste chudí duchem jako jeho voliči, nemůžete věřit ani to, že je poloviční Japonec) je příliš jasně vidět, že to nedělá pro nic jiného než jen pro svůj vlastní prospěch (je to prospěchář, jak se říká v televizních pohádkách), hlásaní ruských lží ho vždy do sněmovny ke korýtku dostane, i když jako takový ministr vnitra dělnicko-rolnické vlády, kdyby na to přišlo, by jistě nezahálel a stavěl to ke zdi jedna radost.

            Ale teď se karta zničehonic obrátila. Máme zde najednou příběh o statečném vzdoru, jehož hlavní hrdina je sympaťák, který má i milou ženu, je akční, rozhodný, vydává přesně taková prohlášení, jaká má hrdina bojující za svobodu své vlasti vydávat.

            Hlavní záporný hrdina vypadá vedle něho opravdu jako ten největší zlosyn. Zalezlý v bunkru, nebo vysedávající v nelidsky obrovských sálech, jež psychopati jeho druhu zbožňují, s výrazem skutečně odporným a co víc, bez ženy po svém boku, která by jej aspoň trochu polidšťovala, líp už hlavní role být obsazeny nemohly.

            Zvěrstva padoucha vyvolají odpor po celém světě, který stojí jednoznačně na straně sympaťáka, jenž bojuje za svobodu svojí země. Lžím, kterými se obhajuje padouch, už nikdo nevěří, protože jsou příliš jasné a zřejmé. Ruská propaganda, která dosud jen strašila a rozvracela, nedokáže udělat z padoucha kladnou postavu, nedokáže, protože to ani neumí a nikdy to neuměla, není to prostě její parketa, na rozdíl od věčného odhalovaní židovských spiknutí a chystaných útoků na Rusko. Poslední kladný a vskutku ojedinělý ruský hrdina byl Gagarin, ovšem ani v jeho případě si Rusové nedokázali odpustit svoje lhaní.

            A tak tu máme bezmezné nadšení pro Ukrajinu, a bezmezné je i opovržení ruským padouchem, ve svém jádru jistě oprávněné.

            Skvělá práce!

            To, co nedokázali světovládci za sto, nebo kolik let (podle Protiproudu, či Ladislava Větvičky), srazit statečné Rusko na kolena, to dokázal psychopat Putin za jediný týden.

            Bravo Mr. Putin!

            Válka na Ukrajině se dříve či později skončí (nebo skončí rovnou celý svět). Nynější nadšení opadne a my se opět probudíme do reality všedního dne. Kocovina z dnešního ukrajinského opojení nebude zrovna příjemná, ale ti, co dosadili hlavní aktéry tohoto bijáku do jejich rolí, snad už dosáhli svého.

            Můžeme jen doufat, že tento nový svět, jenž je pro nás nyní uchystán, bude přinejmenším ještě báječnější než ten, jehož zániku nyní přihlížíme, proč by to taky světovládci jinak dělali?“

          To mi teď vylezlo z hlavy, sám jsem tím příjemně překvapen, dokonce cítím cosi jako pýchu na sebe samého, už dávno jsem nesesmolil něco tak smysluplného.

            Vidíte sami, že jsou chvíle, kdy nejsem zase až tak blbý, jak by se mohlo na první pohled zdát, i když mnozí tomu nevěříte!