Nejhloupější argumenty křesťanů

Píšu křesťanů, protože autorka článků, které si beru na paškál, se prohlašuje za křesťanku. Ale mohl bych samozřejmě napsat i muslimů, protože za její způsob uvažování by se nemusel stydět ani ajatolláh Chomejní

            Přicházím pracovně do styku s bohem takřka každý den, ačkoliv žádný den v božím království neexistuje, věčnost se nedělí ani na sekundy, natož pak nějaké dny či roky (a proto je neustále slavení Vánoc či Velikonocí blbostí, krajním nepochopením boha).

            Většinou je bůh veselý, sršící dobrou náladou, ale dnes, dnes byl tak truchlivý, jak jsem ho ještě nikdy předtím neviděl.

            „Snad ti nehrozí nějaká exekuce ze strany Ďábla, bože.

            Prohrál jsi snad v kartách Otce, Syna i Ducha Svatého, nebo, co hůř, ručil jsi za nějaký svůj nesplacený spotřebitelský úvěr samotným člověkem, to jest svým obrazem?“ zeptal jsem se boha, nabízeje mu nezištně svoji pomoc, „mohu-li ti nějak pomoci, rád tak učiním a to zcela zdarma, na rozdíl od katolické církve, hamižného Kristova těla plného polských vší!“

            „Mně už nikdo nepomůže.

            Zdá se, že ten prevít Nietzsche má přece jen pravdu, ať se prof. Halík staví na hlavu, jak chce, ať jsou jeho knížky vydávány třeba v tisících jazycích!“ povzdechl si bůh.

            „Cože!?

            Snad nejsi mrtvý, bože, jako tenkrát Syn na kříži, když jsi ho se vším všudy opustil, neučinil zázrak a nechal Ho zdechnout, Ho, tvého Syna, jak nějakého prašivého lidského psa, protože čím jiným jsou lidé, zvláště ve Svaté zemi, než jen prašivými psy?!“ zvolal jsem rozhorleně.

            „Jo, jsem mrtvý.

            A ty se divíš, když se podíváš, kdo ve mně věří, jací blbci?

            To křesťané, ne ateisti, mne utýrali a umučili svoji blbostí, znechutili mi moji existenci tak, že závidím Ďáblovi to, jak ho křesťané nenávidějí a přitom mu oddaně slouží a nejvíc ze všeho faráři a pan Vlastimil F., fuj!

            Být tak Ďáblem, hned by byl život tisíckrát veselejší!“ povzdechl si bůh.

            „Tušil jsem, že to tak dopadne, že tě křesťané svoji blbostí utýrají.

            Vyčítám si, že jsem tomu nedokázal zabránit,“ sypal jsem si popel na hlavu.

            „Tomu by nedokázal zabránit nikdo, vždyť jsem tomu nedokázal zabránit ani já, a to jsem všemohoucí.

            Nelam si s tím hlavu, stačí, že jsem v prdeli já, ještě abys byl v ní i ty,“ sdělil mi bůh a pokračoval, „nikdy jsem nechtěl být bohem, nikdy.

            Ale stalo se a já proklínám sebe sama za to, že jsem bůh.

            A jak bych neproklínal, vždyť jeden aby se styděl za to, že je bůh, když se podívá, co za chamraď, bez rozdílu vyznání v něj, věří, fujtabl!“

            „Nemluvme, prosím, o muslimech, a tím spíš o Židech, i když je to všechno stejná monoteistická banda z toho zavšiveného Blízkého východu.

            Mluvme, prosím jen o křesťanech, i když tím bude myslet i ty ostatní věřící psy,“ požádal jsem boha, protože jsem pro to měl (bylo to kvůli panu Řehůřkovi) dobré důvody.

            „Jo, klidně mluvme jen o křesťanech, no problem.

            Ostatně paní Mária T. je křesťanka, i když by mohla být stejně tak dobře islamistkou, stejně jako pan Semín islamistou,,“ přikývl bůh a zase pokračoval, „jeden aby se styděl za to, že je bůh, když se podívá, co za chamraď v něj věří!

            Tito křesťané pořád vyžadují důkazy boží existence, aby dokázali, že právě jejich víra je jedině správná, a proto právě oni budou spaseni a mimo ně už nikdo jiný, protože rozhodující podmínkou toho, co považují za spásu, je právě to, co nazývají vírou v to, co nazývají bohem.

            Když se jich zeptáte, co by považovali za důkaz boží existence, a tedy správnosti své víry a správnosti svého přesvědčení, že budou spaseni, protože jim o nic jiného ani nejde než jen o svoji sobeckou spásu (kolik v nich by věřilo ve zmrtvýchvstání Ježíše, kdyby odměnou za to nebyla spása, ale věčné zatracení?), tak vám řeknou, že cokoliv, protože si nastavili kritéria tak, aby je všechno přesvědčilo, že bůh existuje.

            Jasně, že existuji, ale proč potom křesťané, respektive všechna ta chamraď, víme, přece, koho tím myslím, věří v Ďábla, a ne ve mne, skutečného boha?

            Protože jsou blbci, kteří pořád argumentují v kruhu.

            Ti blbci například považují za důkaz mé existence zázraky.

            Ale k čemu jsou mi, bohu všemohoucímu, nějaké zázraky?

            Já přece nepotřebuji činit zázraky, protože pro mne ani žádné zázraky neexistují, protože nade mne již nic není, jak řekl ten sviňák Anselm z Canterbury (nebo to byl Sv. Augustin? Čert je všechny vem!).

            Zázraky činí výlučně Ďábel, aby lidi přesvědčil, že On je bohem, to On lidi nakazil pýchou, když jim nakukal, že jsou stvořeni k obrazu božímu, oni, tak křehcí a bezbranní!

            Například taková křesťanka paní Mária T. si dovolí dokázat mojí existenci tím nejpitomějším možným způsobem, když řekne: ,Bůh existuje, protože existují dvě stě miliónů nadpřirozených uzdravení!‘

            Bože svůj, taková blbost!

            Jak může říct někdo takovou pitomost a přitom se ohánět vírou ve mně, boha!

            Jednak, věřím-li v boha, nemůže pro mě existovat nic nadpřirozeného, protože, vím-li že, existuje bůh, pak ani není nic přirozenějšího než bůh a proto všechno musí být přirozené a tedy žádné uzdravení, jež notabene připisuji bohu, nemůže být nadpřirozené.

            Jenže kdyby ta ženská skutečně věděla, že existuji, tak by moji existenci nedokazovala ničím tak směšným a trapným, jako je ,nadpřirozené uzdravení‘.

            Co je mi, pro mě samého, do nějakého pitomého člověka, který marodí?

            Toho mám uzdravit jen proto, že se ke mně modlí?

            Ale může se křesťan modlit za své uzdravení?

            Každý křesťan přece musí vědět, že jeho nemoc je jen projevem mé vůle, že jeho nemoc je součástí mého záměru s ním, stejně jako musí vědět, že na jeho smrtelném těle v danou chvíli nijak nezáleží, protože bude dříve či později přece vzkříšeno k životu věčnému, tak proč se proboha modlí za své uzdravení?

            Každý křesťan, který se modlí za své uzdravení, takto absolutně popírá svou víru, protože skutečný křesťan se ničeho nebojí, tedy se nebojí ani smrti a svoji nemoc chápe jako boží dar, a ta ženská vám do očí řekne, že nadpřirozená uzdravení dokazují existenci boha!

            Nebo mi řekni, co má pořád s tím Ježíšem!?

            To fakt nechápu!

            ,Ježíš existoval, a proto existuje i bůh!‘ mele pořád dokola.

            Řekni mi, to je opravdu tak blbá, že podmiňuje existenci boha, to jest mě, existencí nějakého Ježíše?!

            Chce tím, říct, že kdyby neexistoval Ježíš, neexistoval bych ani já?

            Proč?

            Protože Ježíš o sobě prohlásil, že je boží syn a že vstal z mrtvých?

            Ale proč by měl, a to ať mi ta ženská vysvětlí, vstávat z mrtvých, když byl boží syn?

            Není právě toto jeho zmrtvýchvstání tím nejlepším důkazem, že boží syn není?

            Ano, Ďábel si na takové spektakulární šaškárny, na tzv. činění znamení, potrpí, to je celý On.

Ale proč by měl boží syn vstávat z mrtvých, a proč by měl vůbec přicházet na svět, ve kterém je přece bůh, pokud existuje, jak je o tom přesvědčena ta ženská, přítomen tak, jako tak?

            Jen proto, že je to napsáno v evangeliích?

            Tak proč potom ta ženská věří evangeliím, a nevěří koránu, když jde principiálně o totéž?

            Kdo věří evangeliu, musí věřit i koránu, protože jestliže uznává, že Ježíš je boží syn, proč by neměl uznávat, že Mohamed je prorok, jedná-li se o totéž?

            Ostatně před Ježíšem vstal už z mrtvých Lazar, a proč evangelia nezmiňují jeho posmrtné zážitky, vždyť se musel přece po smrti dostat do království Otce, nebo aspoň do očistce, nebo po vzkříšení nevěděl, že byl vůbec mrtvý, na nic si nepamatoval?

            A proč vlastně Ježíš vzkřísil jen Lazara a pár dalších lidí a nevzkřísil všechny mrtvé, přinejmenším všechny Židy včetně Adama a Evy, jestliže měl být proroky anoncovaným židovským Mesiášem a jestliže byl evidentně obdařen schopností křísit mrtvé?

            A mohl bych uvést i další příklady křesťanské argumentace do kruhu, výsledek je přitom jasný, kritéria jsou nastavené tak, aby křesťany všechno přesvědčilo, že oni jsou ti jediní spravedliví.

            Ještě, že už to všechno brzy skončí!“

            V posledních slovech boha se přece jen mihl záblesk naděje, a tak jsem se ho zeptal: „Zničíš snad už brzy ten zkurvený svět a s ním i neméně zkurvené lidstvo?“

            „Jo, už mě ti lidi serou, ani nevíš jak,“ zkřivila se boží tvář nijak nepředstíraným hnusem.

            „Však už je na čase.

            Už se těším, jak se ta všechna věřící chamraď, víme přece, koho všeho tím myslíme, bude na věčnosti dovolávat boha, jak ti budou spílat, že jsi je opustil, jak tě budou proklínat, že jsi je poslal do pekla a ne do nebe, a přitom tě budou mít před nosem, jenže tě pro tu svoji pitomou víru, neuvidí, hehe!“ zasmál jsem se.

            „Okamžik, kdy mě ta věřící chamraď prokleje, kdy se mne zřekne, kdy mne pošle do horoucích pekel za to, že jsem nedodržel smlouvu, kterou si vymysleli, bude okamžikem mého zmrtvýchvstání, to vím nabeton už teď,“ řekl bůh a už nebyl tak truchlivý, dobrá a veselá nálada mu evidentně sluší.