Ne, válka na Ukrajině fakt není boj dobra se zlem

„Válka na Ukrajině je čistým střetem dobra a zla, nejsou tam žádná „ale”, takže nejde zpochybňovat naši pomoc Ukrajině a uprchlíkům,“ tvrdí šefredaktor  Respektu. Podobné teze lze najít i ve vyjádřeních našich vladních stran

            „Cha, cha, to tomu můžou věřit jen blbci, totální pitomci,“ smál jsem se, když jsem pořád ze všech stran slyšel, že Mariupol rozbombardovali Rusové

            Každý člověk, kterému válečná propaganda ještě nevypláchla mozek, dobře ví, že čtyřistatisícový Mariupol rozbombardovalo čtyři sta příslušníků nacistického plukuAzov, kteří se skrývají právě teď v ocelárnách Azovstal před spravedlností Všemohoucího, která je už dnes potrestá, jak se ráčil vyjádřit Ramzam Kadyrov, jeden z největších ruských sympaťáků.

            Rusové totiž nikdy neútočí na civilní cíle, sami to přiznali!

            Kdežto nacisté z Azovu nikdy otevřeně nepřiznali, že neútočí na civilní cíle a útočí na ně pořád i teď, když už jsou zalezlí v železárnách. To oni mají na svědomí všechny mrtvé na Ukrajině, ne ruští vojáci, kteří obětují vlastní životy, aby už na Ukrajinu nikdy nedopadali bomby, jak o tom pěkně mluví i tenhleten Surkov, když říká že všechny Ukrajince je třeba jednou provždy vyhladit, protože všichni Ukrajinci jsou nacisté.

            A pak vám přijde nějaký člověk a řekne vám, že vojenská speciální operace je čiré zlo, jako by se snad ani nemohli Ukrajinci likvidovat, jako by byli Ukrajinci nějací nadlidé, kolem kterých je chodit třeba po špičkách, aby náhodou neutrpěli nějaké trauma, aby si náhodou nemysleli, že jim celý svět jenom ubližuje a přitom rakety z Ukrajiny doletí do Moskvy za čtyři minuty!!!

            Rozumíte tomu?!

            Za čtyři minuty po odpálení raket z Ukrajiny může být Moskva srovnána se zemí a někdo vám řekne, že ruská speciální operace je zlo a že mrtví Ukrajinci jsou nevinní!!!

            Však jsem to taky dnes, po zahájení nové fáze speciální vojenské operace na Ukrajině, při níž ještě vynikne um a vojenské mistrovství ruských vojevůdců, kteří dobře vědí, že v každé pořádné válce připadá čtyřicet procent ztrát protivníka na starou dobrou dělostřeleckou kanonádu, řekl i Vladimiru Vladimiroviči.

            „Tak si představte, milý Vladimire Vladimiroviči, že vás někteří pitomci pokládají za ztělesnění zla a vámi geniálně vymyšlenou vojenskou speciální operaci za naprosté zvěrstvo! Jak se před vámi stydím za všechno lidstvo, v němž se najdou taková odporná individua, která by viděla Rusko nejraději zašlapané do země!“ omlouval jsem se Vladimiru Vladimiroviči za ty zmetky, kteří ho považují za zlého člověka a ruskou armádu nikoliv za šiřitelku nezkažené ruské civilizace, ale za hordu stepních nájezdníků.

            Ale Vladimir Vladimirovič to vzal sportovně, s úsměvem, zrovna tak, jako bere anabolické steroidy, aby i v sedmdesáti vypadal jako svěží třicátník, jež právě dosáhl Kristova věku.

            „Nejsem vskutku zlý člověk,“ usmál se Vladimir Vladimirovič a píchl si další dávku svých oblíbených steroidů (na rozdíl od Hitlera, nebo Zelenského, ti frčí na amfetaminech), „jednak jsem Rus, a tedy už z principu nemohu být zlým člověkem, a jednak důvody vojenské speciální operace jsou zcela bohulibé, jak vám hned dokážu.

            Říká vám něco Den vítězství?“

            „Jak by ne! Je to největší ruský svátek, oslava Ruska i všeho ruská, celonárodní pobožnost u oltáře vlasti, zřídlo národní hrdosti, jícen obrovské sopky, z níž tryská věčná blaženost, jíž se opájí každá ruská duše!“ vykřikl jsem takřka nábožně.

            „Ano, Den vítězství je největším ruským svátkem, důkazem toho, že ruský národ je vyvoleným, neboť jedině on může očistit svět od fašistů,“ přikývl Vladimir Vladimirovič a pokračoval, „v ten den se na Rudém náměstí koná vojenská přehlídka, která je mší svatou za Rusko a za ruský národ.

            A já, já jsem prezident Ruska a je proto mojí povinností, mám-li být řádným vykonavatelem moci, kterou mi svěřil sám moudrý ruský lid, aby tato vojenská přehlídka byla co nejskvostnější a nejvelkolepější, aby si všichni fašisté uvědomili svoji bezmoc tváří v tvář Rusku a jeho moudrému lidu.

            Jenže proto, aby byla přehlídka na Den vítězství velkolepá, potřebujete, marná sláva, gardové jednotky, protože jen gardové jednotky dodají vojenské přehlídce potřebný lesk, to platilo už za Stalina a platí to i dnes, ne-li rovnou dvojnásob.

            Ale k tomu, abyste měl gardové jednotky, potřebujete i Velkou vlasteneckou válku, to se nedá nic dělat. Naštěstí nás Ukrajina napadla a tak mi umožnila, aniž bych se dopustil jakékoliv agrese, nebo třeba i jen něčeho, co by agresi mohlo vzdáleně připomínat, rozšířit řady našich gardových jednotek a tak umocnit význam přehlídky na Den vítězství pro naše ruské chápaní dějin a speciální role Ruska v těchto dějinách.

            ,Bůh žehná Rusku!‘ pomyslel jsem si, když mě, tuším, že to byl Lavrov, vzbudili dvacátého čtvrtého února brzy ráno a řekli mi, že Rusko bylo zákeřně přepadeno Ukrajinci.

            A vskutku nemůže být pochyb o tom, že bůh žehná Rusku, protože dnes jsem udělil 64. motostřelecké brigádě čestné označení gardová za hromadné hrdinství, houževnatost a statečnost, kterých se dopustila při likvidaci fašistů ozbrojených jízdními koly ve městě Buča. Mohu vám slíbit, že právě tato jednotka bude na přehlídce ke Dni vítězství pochodovat jako první.“

            Tato informace, kterou, jsem se možná dozvěděl od Vladimira Vladimiroviče jako první člověk na celém světě, to byla fakt bomba.

            „No to je termobarická bomba! Sláva 64. gardové motostřelecké brigádě, sláva hrdinům z Buče!“ provolal jsem slávu novopečené gardové jednotce ruské armády.

            „Tak vidíte, že nejsem zlý člověk. Čím více ruských gardových jednotek, tím méně fašistů. To je jednoduchá matematika,“ řekl skromně Vladimir Vladimirovič a já neměl jediný důvod mu odporovat.

            Ne, válka na Ukrajině opravdu není boj dobra se zlem. Respektive je bojem dobra se zlem, ale tím zlem určitě není Rusko a ani tím zlem být nemůže, stojí-li v čele Ruska Vladimir Vladimirovič, ten nejmírnější a nejpokornější člověk pod Sluncem, které fašistům už brzy přestane svítit.

            Ostatně přesvědčte se sami, sami řekněte, zda se Vladimir Vladimir skutečně podobá Hitlerovi, jak se nám snaží vnutit válečná propaganda, řekněte sami, zda může být špatným člověkem, jestliže ho věrně a oddaně miluje tolik milých a sympatických lidí.