Nález ústavního soudu působí divně, možná soudcům slíbili hašiš

Dnešní nález ústavního soudu je divný a třeba na mě nepůsobí vůbec objektivně, protože si subjektivně představuji objektivitu úplně jinak

            Vyděšen představami toho, jak se naše politická scéna tříští, jak se rozpadají koalice, jak vzniká jedna slabá vláda za druhou, běžel jsem za ministryní spravedlnosti, abych si u ní přečetl ten zpropadený ústavní nález, který během chvilky postavil u nás všechen život na hlavu a kvůli kterém se, to hlavně, přestalo očkovat proti Covidu.

            „Co tam píšou? Dejte mi to, prosím, přečíst, to přece není možné!“ vybafl jsem na ni

Ministryně spravedlnosti, a spravedlivější ženu, mi podala ústavní nález a řekla: „Tady to je. Co si o tom všem myslíte?“

            Opatrně jsem vzal ústavní nález, aby se mi pod rukama nerozpadl na prach, přečetl jej a pak řekl: „Hm, celé to působí nějak divně. Vůbec nechápu, proč by měly mít voličské hlasy v různých krajích stejnou váhu.

            Kdo to kdy slyšel, takovou hloupost!

            Vůbec nerozumím, komu to prospěje.

            Trikolóře, SPD, KSČM, nebo sociální demokracii?

            Vy jste taky přece byla v sociální demokracii.“

            „Ne, nebyla jsem nikdy v sociální demokracii,“ nehnula ani brvou ministryně spravedlnosti.

            „Tak vidíte sama, že nebyla,“ řekl jsem a zase ukázal na ústavní nález, „je to opravdu divné, osm měsíců před volbami. Copak se dá upravit volební zákon během osmi měsíců?

            To je přece práce na celá desetiletí, vycizelovat všechny detaily.

            Jak by se to mohlo stihnout za osm měsíců?

 Snad kdyby se ten ústavní nález objevil před rokem, nebyla by v tom žádná politika. Prostě by se změnil volební zákon, jakkoliv je to bizarní, že na každý mandát musí každá strana získat stejný počet hlasů.

            Kdo to kdy viděl?

            To neměli ani ve starém Římě!

            Jestli on ten Rychetský nechce být prezidentem, a tak změnil volební zákon, a přitom zapomněl, že se u nás prezident přímo, tak že je mu to houby platné!

            To je ale vrták!

            Opravdu, přiznám se, nic divnějšího, jsem opravdu neviděl.

            Jako bychom se vrátili o statisíce let zpátky, do pleistocénu.

            Byla jste někdy v pleistocénu?

            Jestli ne, tak to buďte ráda.

            Takový nezodpovědný politický aktivismus. Vždyť to má, jak správně říká Klaus, nerovnoměrný dopad na jednotlivé politické strany, když se zrušila jejich nerovnost, protože ANO musí teď získat na jeden mandát stejně hlasů jako každá jiná strana, vždyť to je spiknutí, prosím vás, jak k tomu to ANO přijde!“

            Ministryně spravedlnosti přikývla celým svým zátylkem: „Ano, je to celé takové zvláštní. Čtyři soudci z patnácti byli dokonce proti!

Ale to víte, soudci jsou jen lidé a chtějí kouřit hašiš.“

            „Hašiš? Ne, opium. Já myslel, že opium,“ podivil jsem se.

            „Opium ne. Hašiš. Takhle to prostě funguje a pan předseda se už přece jednou vyjadřoval, že má raději hašiš. Kvůli jasnozřivosti. Určitě je za tím hašiš. Někdo jim slíbil hašiš, tak se rozhodli takhle, osm měsíců před volbami,“ vysvětlila mi ministryně spravedlnosti.

            „Hašiš. Hm,“ pokýval jsem hlavou a dodal, „mezi moudrými občany se vždy říkalo, že co přijde z ústavního soudu, z toho nic dobrého nekouká. Aby, ne když kouří hašiš. Někdo by jim měl konečně nacpat do dýmek opium, to se přece kouří v Institutu Václava Klause, a co odtud vychází, to je radost číst,“ řekl jsem.

            „Kdo kouří hašiš, nemůže být nikdy nestranným ústavním soudcem. Já byla, chválabohu, jen vrchní státní zástupkyní,“ podotkla ministryně spravedlnosti, načež odhodila všechno, co měla na sobě a vylila na sebe kýbl ledové vody, až v tuto chvíli jsem pochopil, že mám před sebou další nevinnou oběť epidemie otužování, která už několik měsíců svírá naši zemi a podle všeho asi jen tak neskončí, skončí-li kdy vůbec, stíhá nás jedna pohroma za druhou a konce toho nevidět.

            Těžká, opravdu příšerná doba pro nás všechny, kdož si potrpíme na moudré politiky a dobré zákony!