Na Fialovu vládu budou vzpomínat celé generace, pokud to přežijí

Ale pochybuji, že tuto vládu někdo přežije. Důchodci určitě ne, na těch se páchá genocida už teď, a všichni ostatní to taky nepřežijí, protože za této vlády je to ještě horší než za husitských válek!

Vlastík Podrázácký se měl v gulagu, čili v nápravném táboře, dobře z toho prostého důvodu, že mu tam ke štěstí nechybělo vůbec nic.

„Nic lepšího nás nemohlo potkat!“ říkával večer na palandě, když už všichni leželi unaveni po celodenní práci, „dobře si totiž pamatuju, jak bylo za vlády Pětikoalice!

Já měl to štěstí, že přežil, takže dobře vím, jaké to bylo.

Chcípali jsme hlady a mrzli, ale tady máme pět set gramů chleba na den a co je hlavní, ten chleba není z ukrajinské mouky, ale z kubáňské pšenice!

Viděli jste, hoši, někdy kubáňskou pšenici!

Ta má klasy!

A mrznout taky nemrzneme, hoši!

Vždyť je nás tady na baráku dobře sto, a sto lidí, to už nějaké teplo, když se na sebe mačkají!

Já v roce 2022, začátkem května, na prvního máje málem umrzl zásluhou vlády. Jedině, co mě zachránilo, bylo že jsem si pustil televizi, Rusko Dnes. Solovjov tam vykládal o denacifikaci, o jaderné válce, a to mě zahřálo tak, že jsem nezmrzl.

Toho prvního máje ale pomrzlo plno blbců, co si dali dva svetry a dívali se na ČT, a mysleli, že jim to bude stačit.

Nestačilo a zmrzli!

Kdepak, hoši, jestli existuje ráj na zemi, tak jedině tady, kdo okusil fialovou vládu, proto toho je i peklo rájem.

Řekněte hoši, co nám tady, chybí?

Vůbec nic a hlavně je tady svoboda slova!

Když byla ještě u nás fialová totalita, tak jsme nemohli říct křivého slova proti Západu, natož Ukrajině!

Ale tady?

Tady můžeme nadávat na Západ a na Ukrajinu kolik chceme, a s nikým se kvůli tomu nezáchazí hůř, než jak komunisti zacházeli s disidenty.

Tak je to, hoši!

Tak vypadá skutečná svoboda slova!

A kdyby jen to!

Když tady nadáváme na Západ a na Ukrajinu, tak máme za to ještě kladné body!

Až jich budeme mít dost, tak nás pustí ven a přidělí nám půdu na Sibiři.

Ano, hoši, dostaneme půdu na Sibiři a budeme na ni pracovat pod vedením Číňanů.

To jsou, páni, kabrňáci, tyhleti Číňani!

Už se nemůžu dočkat, až budu pod nimi pracovat, naučím se spoustu nových věcí, a kdo ví, možná se za odměnu podívám i na Náměstí nebeského klidu!

A hlavně si budu užívat svobody!

Protože v ruských a čínských sdělovacích prostředcích se svobodně uvažuje o alternativách mírových jednání a o ukrajinských reáliích, kdežto u nás bylo takového na obžalobu za schvalování trestného činu.

Fialová vláda nebyla schopna přinést nic než nepoužitelné ideologické bláboly a podporovala metody jak vyšité z bolševických dob (cenzuru, skandalizace oponentů, lživé kampaně).

Ale to už je pryč!

Jen musíme nasbírat potřebný kredit a pustí nás odtud, protože prokážeme svou loajalitu k novým pořádkům, když o světě nerozhoduje už Západ a jeho zájmy, ale Čína v nerozborném přátelství s Ruskem.

A ten den se blíží!

Už jen pár let tady a budou prokázány naše dobré úmysly, ukáže se, že nejsme žádní západní agenti, ale docela obyčejní lidé, toužící po míru!

Nikdy mi nebylo líp než tady, ani za Husáka ne!“

Ale svého propuštění na Sibiř, kde by pracoval pod vedením Číňanů, jak se na to tak těšil, se Vlastík Podrázacký nedožil.

Zrovna na Den vítězství ho jeden dozorce, který se na počest porážky fašismu opil, Vlastíka docela omylem postřelil. Chtěl střílet do vzduchu, ale protože ležel na zemi a na břiše, dostal to Vlastík, který právě okolo tlačil káru plnou kamení.

Ale nebyl by to on, aby ještě nestačil, než ho jiný dozorce, rovněž oslavující Den vítězství, dorazil, zvolat: „Za mír, spravedlnost!“

A jeho slova se šířila širou stepí dál a dál, a každý, kdo měl uši je slyšel, a kdo měl oči viděl, odkud mír a spravedlnost přichází.