Na co potřebují v Institutu Václava Klause automobilové výfuky? To byste opravdu neřekli!

Věděli jste, že jsem 19.08. 2022 napsal článek, ve kterém jsem hrubě urazil zasloužilé pracovníky IVK? Tak teď už to víte...

Bylo to opravdu nehorázné, dá se říct do nebe volající!

Panu Pokojnému se každou noc zdál tentýž sen, byl na tom stejně jako bezejmenný kominík z Wolkerovy pohádky o kominíkovi.

Ten se sen se začínal vždy tak, že pan Pokojný kráčel nějakou ulicí, která nemohla být slepá. Tato ulice byla plná šťastných lidí. Tito lidé měli pádný důvod být šťastnými, protože v tomto snu nebylo po liberální demokracii ani stopy, prostě zmizela, zato však lidem rostly důchody, každý měsíc se samy od sebe zvýšily o deset procent, zatímco věk odchodu do důchodu nezadržitelně klesal.

Prostě ráj, ve kterém nikoho nevyhazují z práce, protože podporuje ruskou agresi a dožaduje se levných energií.

A když se pan Pokojný podíval na nebe, bylo nebe čisté, nepromenádovala se po něm žádná stíhačka, namísto toho však probíhal čilý sociální dialog, kterého se s chutí účastnily všechny zainteresované strany.

Odbory chtěly po vládě, aby se zvedly platy, vláda je zvedla, a zaměstnavatelé, aby je lidi nepomlouvali na FB, ochotně přidali zaměstnancům další týden placené dovolené.

Prostě všude kolem kypěl mírový život.

Ale jak pan Pokojný kráčel ulicí, ubývalo lidí a naopak přibývalo aut. Nakonec byla všude jen auta, lidé docela zmizeli. Pan Pokojný na ta auta hleděl se zalíbením, protože všechna ta auta měla výfuk, což jízdní kola pochopitelně nemají.

Nejedno auto mělo tak pěkný výfuk, že se k němu musel pan Pokojný sklonit a něžně ten výfuk pohladit a pochválit ho slovy: „Ty seš mi ale pěknej macek!“

Ale když to udělal popáté, nebo pošesté, začaly se otvory výfuku nápadně podobat čemusi hodně vulgárními a nestydatému tak, až to bylo docela nehorázné.

Kam se pan Pokojný podíval, tam se na něho šklebila doširoka rozšklebená, však víte co...

Pan Pokojný byl tím nanejvýš pobouřen.

„Taková nehoráznost! Namísto výfuku mají auta...!“ ono slovo pan Pokojný sice nevyřkl, protože jeho předci byli evengelíci a jeho povaha proto byla tvrdá a neústupná, dá se říct, že i dokonce urputná, ale to nijak nezmenšovalo jeho pobouření.

Pan Pokojný pobíhal sem a tam a pobouřeně rozhazoval rukama, ale nic mu to nebylo platné, výfuky, respektive, co výfuky připomínaly, se šklebilo stále víc. Konečně pan Pokojný spatřil nějakého člověka, který vypadal, jako by pracoval v Institutu Václava Klause.

Pan Pokojný se k němu rozběhl, a když byl u něho, zoufale vykřikl: „Vidíte to?! Taková nehoráznost!“

Ten člověk se usmál: „Máte přece svobodu volby! Dívejte se jinam.“

Pan Pokojný na to vykřikl: „Kam se mám dívat jinam, když jsou všude auta!“

Onen člověk se ušklíbl: „Koukám, že asi nejste motorista, když vás to tak irituje. Heleďte, ty výfuky jsou tady pro nás, motoristy. Hned vám ukážu, na co jsou nám, motoristům ty výfuky dobrý.“

A jak to ten člověk řekl, udělal pohyb, jako by si chtěl rozepnout kalhoty (které ovšem ani staří Římané, ani staří Řekové, ani staří Slované, ani staří Aramejci, natož staří Židé neznali, a tak chodili v tógách či suknicích).

Ale to už bylo na pana Pokojného moc a tak se zděšením probudil.

Tak takový sen se zdá panu Pokojnému každou noc.

Řekli byste, že tak slušnému a urputnému člověku může zdát takový nehorázný sen?

A to je na tom ta největší nehoráznost.

Prosím, kdyby se ten to sen zdál nějaké svini, můžeme nad tím mávnout rukou. Ale to, že se takový sen zdá právě panu Pokojnému, je děsivé a v mnoha ohledech znepokojivé, něco, co nám musí nahánět strach takřka až zvířecí....