Mými nepřáteli nejsou ruští vojáci, ale čeští politici! Ještě ke článku p. Jurnečky

Víte, co je zajímavé? Že fašisté z ukrajinského Pravého sektoru jsou stejně tak pravoslavní, jako nebohý pravoslavný kněz Hadrava, který nesnese pomyšlení na to, že by se ruského nerostného bohatství měla zmocnit fašistická svoloč

            Jsem poslední, kdo by snad bránil panu Jurnečkovi, autorovi článku "Pusťe bratra domů“ aby se vypravil na Donbas, a bojoval tam do poslední kapky své slovanské krve proti fašistům z NATO a z Pravého sektoru, kteří by svá děla nabíjeli municí z Vrbětic a vraždili tak nevinné lidi, kteří si přijeli na Donbas užívat své zasloužené dovolené.

            Ba dokonce bych mu, stejně jako Čapkova matka, vrazil do ruky vzduchovku a řekl mu: „Jdi!“

            A kdyby tam náhodou stoupl na protipěchotní minu z Vrbětic, poslal bych nepochybně na jeho konto nějakou tu tisícovku dolarů, samozřejmě prostřednictvím nějakého spolehlivého člověka, nejlépe pracovníka GRU.

            Jsou ovšem věci, ve kterých nemůžu s panem Jurnečkou souhlasit. Nepřu se o to, zda jsou či nejsou Českoslovenští vojáci v záloze a navíc ještě za mír docela neškodný spolek, jako všechny paramilitární spolky, ba naopak, činnosti spolku Českoslovenští vojáci za mír plně podporuji, protože kdo si hraje na vojáky, ten nezlobí, viz třeba SA, nebo Lidové milice.

            Samozřejmě, že vyhoštění ruští „diplomaté“ jsou pracovníky ruských tajných služeb, o tom nepochybuje snad ani pan Jurnečka. Stejně tak je nesmyslné, když pan Jurnečka mluví o vágních důkazech ve vrbětické kauze, aniž by se jakkoliv s důkazy, které BIS má, osobně seznámil, to je ze strany pana Jurečky jen takové klasické plkání.

            Ale co mě, v jinak skvělém článečku pana Jurnečky, zaujalo nejvíc, je jeho sveřepá obhajoba ruských pachatelů (ačkoliv všichni víme, že na vině je nedbalost) výbuchu ve Vrběticích tím, že tito pachatelé vlastně jednali správně, když na území naší republiky tento sklad vyhodili do vzduchu, jelikož munice měla směřovat na Ukrajinu. Pan Jurnečka přirovná tuto akci k akcím Mossadu na území Íránu, a zde je největším kámen, či chce-li pan Jurnečka, protipěchotní mina úrazu jeho článku.

            Podle logiky by Írán po každé takové izraelské akci měl nejspíše na takovou akci nijak nereagovat, měl by ji tiše strpět, nebo rovnou Mossadu zatleskat, jako měla, podle logiky pana Jurnečky, Česká republika strpět, že na jejím území vyhodili pracovníci GRU do vzduchu muniční sklad.

            A možná nejen to, český stát by měl teď nejspíše na vlastní náklady uskutečnit nábor dobrovolníků na dovolenkový pobyt na Donbasu a hradit těmto dovolenkářům aspoň stravu, aby při bojových akcích nehladověli, to je asi jediná možnost, jak si můžeme nyní udobřit Rusko za to, že se na našem území skladovala munice určená pro bulharského obchodníka se zbraněmi, který ji přeprodával na Ukrajinu.

            Na tu Ukrajinu, kde se, jak doufám, brzy vypraví i pan Jurnečka, aby se zbraní v ruce bojoval za vysvobození naší vlasti z fašistického jha, jako za něj bojovali příslušníci Armádního sboru v SSSR, jehož mnozí příslušníci přibyli do něj z gulagů, kam je poslal, věřte, nebo ne, Putinem opěvovaný Stalin a v němž agenti NKVD typu Reicina či Vaše řádili jako diví a připravovali půdu pro poválečné čistky.

            Tož se nám, pane Jurnečko, vraťte z té dovolené v Luhansku, živý a zdravý, a hlavně si nezapomeňte platit zdravotní pojištění, nebo jestli chcete, budu jej platit za vás, zatímco vy budete bojovat za mír a moji svobodu,  a taky za to, a za to možná především, aby ruské přírodní zdroje nepadly do rukou nepřátel, včetně kaviáru.

            Za mír, za Gazprom, za Rosatom, za Navalného, pardon, za Hadravu, za Arkadije Rotenberga, za Šer-chána!