Už titulek článku pana Pokorného vystihuje tu oblíbenou metodu, kterou je nesmyslné vyvolávání představy zakrývající realitu .

Známe ji z dětských šarvátek, kdy hádkou rozbolavělé děcko přejde ve své bezradnosti do útoku zoufalou ironií a "vkládá do hlavy" protivníka myšlenky, které, ač nebyly nikdy vysloveny, byly by snadno souzeny, kdyby vysloveny byly:

"No jo, ty víš všechno nejlíp, všechno umíš."

"Ty jsi ta ze všech nejkrásnější, viď?" Atd. atp.

Nebo si lze představit běžce na dráze, na něhož by lidé pokřikovali: "No jasně, ty jsi rychlejší než gepard a určitě bys to zvlád i s prstem v nose, že jo? A vůbec ses ani nezapotil, že ne?"

Běžec to sice o sobě nikdy neřekl, dokonce na to ani nevypadá , ale vděčné publikum má potrhané huby od ucha k uchu.

Pan Pokorný naopak realitu odhaluje.

Ano, vy kteří tu nadšeně tleskáte, jste ti správní demokraté. A tedy i ti nositelé správných názorů a významů.

Nesmím zapomenout, že jste i renomovaní odborníci na vše, humor nevyjímaje.

Panu Trčálkovi patří karma karmoucí, že tuhle přehlídku dokonalostí, svým geniálním spisovatelským uměním umožňuje.

Máte naprostou pravdu. A proto už nikdy karmu p. Trčálkovi nedám a naopak začnu dávat budoucímu blogerovi roku p. Pokornému, skvělému blogerovi Nožičkovi a procitnuvšímu blogerovi Vracovskému.

Mnoha lidem jste otevřel zaslepené oči.

Trefná karma.

V únoru 48 cinkali klicemi milicionáři... Jo, to byly časy.

Bravo!

"Pětadvacátý Únore

který se třpytíš jako šňůra perel

na labutí síni dělnického hnutí!"

.

jak pravil básník.

Pokud jste napsal tuto parodii, musel jste přečíst i originál. Jak je potom možné, že jste po smrtícím humoru pana Pokorného ještě naživu?

Lehl jsem si patama k epicentru výbuchu humoru pana Pokorného.

A samozřejmě jsem měl na sobě taky pláštěnku...

Velmi příjemné čtení na nedělní podvečer