Můžou mít lesby děcka? Reakce na článek paní K. Lhotské

Pí Lhotská zde před několika dny záslužně nakousla ožehavý etický problém, zda mohou mít lesby děti, aniž by poznaly muže, za což jí patří samozřejmě dík

            Káťa žila s nějakou ženou, aniž by s ní byla řádně oddána. Hodně lidí si ale myslelo, když je viděli, že ta ženská, se kterou žije Káťa, je fakt divná, prostě z ní neměli dobrý pocit, hlavně z její hlavy.

            Tak například každý večer, když se najedly, si ta ženská přisedla co nejtěsněji ke Kátě, začala ji hladit a laskat všude možně, něžně líbat nejen na rty.

            To by se snad dalo ještě pochopit, to by snad ještě tolik nevadilo, kdyby ovšem ta ženská pokaždé u toho neříkala: „Měly bychom si pořídit dítě!“

            Káťa, která si to všechno nechala líbit, protože byla v jádru hodná, ale pokaždé namítla: „Ale to bychom musely poznat muže!“

            Ta divná ženská se ale vždy pohrdavě ušklíbla, vytáhla nějakou brožurku a řekla: „Vůbec nemusíme poznat muže. Vždyť je to tak jednoduché!“

            „Jak to může být jednoduché?“ divila se pokaždé Káťa.

            „Možností je několik, včetně využití služeb reprodukčních klinik,“ vysvětlila jí ta divná ženská.

            „Ale ty jsou přece určeny jen pro páry tvořené mužem a ženou, jenže my jsme obě dvě ženy!“ argumentovala zdánlivě logicky Káťa.

            Divná ženská mávla rukou: „Tuto podmínku můžeme klidně obejít! Stačí si sehnat nějakého ochotného dárce spermatu a s ním pak zajdeme na příslušnou reprodukční kliniku a sehrajeme tam srdceryvný kus ,Žena a muž toužící po dítěti‘, což bude ovšem pravda, protože přece po dítěti toužíme.

            Dárce pak podepíše souhlas s použitím svého spermatu k našemu oplodnění. Tím jeho role skončí, protože jej pak nezapíšeme do rodného listu. V tom je ta finta, že početí dítěte na klinice není informačně propojeno s následným porodem a zápisem na matrice. Já si dám do dělohy tvoje embryo a ty si dáš moje embryo, a pak se nám narodí naše děti.“

            Ale Káťa pro to neměla pochopení: „Ale to je nepoctivé, co chceš udělat! Touha po dítěti nemůže být nikdy víc než práva tohoto dítě!

A navíc je to nezákonné! Je to podvod!“

            „Houbelec podvod! Zaplatíme si za to? Zaplatíme! Tak jakýpak podvod? Když si za něco zaplatíš, tak to není podvod. Podvod by byl, kdybychom za to nezaplatily, kdyby nám to dítě na klinice udělali zadarmo,“ oponovala divná ženská a dodávala, „nebo to řeknu ještě jinak.

            Co je svoboda?

            Svoboda je možnost, nikoliv nárok!

            Máme možnost mít dítě a nepoznat přitom muže?

            Máme, protože existují kliniky asistované reprodukce!

            Kdyby neexistovaly, neřeknu ani ň!

            Jenže ony, moje milá, existují, a proto se nedopouštíme ničeho špatného, když jejich služeb využijeme, protože jsme jen využily tu možnost mít dítě, aniž bychom poznaly muže.

            Chápeš?“

            Ale Káťa nechápala, jak může někdo porušovat a obcházet zákon jen proto, aby měl dítě.

            „Nechápu a ani to nechci chápat! Jen vím tolik, že je to náramně ošklivé, když se obchází zákon a taky vím, že se takové chování je naprosto zvrhlé. Už o tom přede mnou nikdy nemluv, musela bych nenávidět sama sebe, kdybych se něčeho takového účastnila, kdybych porodila dítě, které bylo počato nelegálně!“ vykřikla Káťa.

            Divná ženská o tom přestala mluvit, dělala, že už nechce mít dítě, ale na druhý den, když se spolu navečeřely, si ke Kátě zase přisedla a zase začala do ní hučet, že by měly mít děti.

            Nebohá Káťa, s kým to žije pod jednou střechou, jak dlouho vydrží odolávat těm nemravným návrhům, než se psychicky zlomí a ocitne se na šikmé ploše?

            Ale bude to její vina?

            Co když má ta divná ženská pravdu, když říká, že svoboda je možnost, v tomto případě tedy možnost mít děti a nepoznat přitom muže, a ony se tedy nedopouští ničeho špatného?

            Není na vině mnohem všemu spíše majitel kliniky asistované reprodukce?

            Není on tím skutečným zvrhlíkem, osobou docela nemravnou, když dává ženám možnost mít dítě, aniž by poznaly muže?

            Neměl by se stydět mnohem víc on než nebohá Káťa, která se dříve či později zlomí pod nátlakem divné ženské a zúčastní se toho odporného divadla?

            Není to on, majitel těchto klinik, jenž dává možnost, a tedy i svobodu, k uplatňování takových praktik (například, když úřad vlády podpoří vydání brožurky, kde se lesbám radí, jak si pořídit dítě na reprodukčních klinikách, jejíchž síť vlastní právě předseda vlády), které nevedou k ničemu jinému než k anarchii a konci právního státu?

            Ne, nebohá Káťa, ale majitel těchto klinik je vinen tím, že takovéto ohavné praktiky prorůstají nejen do státní správy, ale i do celé společnosti!

Ne z nebohé Káti, která jen využije možnost, ale z tohoto majitele chce se mi zvracet!