Může se na Štědrý den psát o blížící se jaderné válce? Není to pokrytecké?

Samozřejmě, že nemůže, protože když se na Štědrý den píše o jaderné válce, tak je to nefalšované zlo, jelikož Bůh samozřejmě žádnou jadernou válku nepřipustí, a když připustí, tak jen jako předehru k druhému příchodu svého Syna

Letošní štědrý den probíhal v Božím království stejně a neměnně jako každou jinou sekundu věčnosti, která v Božím království panuje od nepaměti a zalézá do až morků kostí stejně jako všudypřítomný mráz absolutní nuly.

Otec zabíjel kapra, obaloval a smažil řízky z něho, taky dělal salát, vrstvil cukroví na talíře podle originálního Božího klíče, Syn zdobil stromek, balil dárky a Duch svatý tomu všemu přihlížel a kibicoval.

Konečně úderem šesté hodiny zasedla Boží trojice ke štědrovečerní tabuli.

„Bože, jak to letí!“ zakroutil nevěřícně hlavou Otec, jako by to všechno kolem nebyla pravda, „ani se tomu nechce věřit, že už jsou zase Vánoce!

Toto letí a nikdo ten šílený čas nedokáže zastavit!

Stvořil jsem svět a jako by to bylo včera, slavil jsem loňské Vánoce a jako by to bylo ještě dnes, jako by neexistovalo nic jiného než jen Vánoce!

Těch tři sta šedesát pět dní, co mezitím uběhlo od minulých, to je fakt jako nic!

Hlava se mi z toho točí!

Sotva si člověk odpočine od vánočního shonu, už je tady jsou zas další Vánoce, které jsou zase ztělesněním lásky!“

„Máš pravdu, Otče, letí to šíleně!“ přikývl vážně Syn a naložil si na talíř bramborový salát, „je to už dva tisíce let, co jsi se v mém těle stal člověkem a jako by to bylo dnes, jako bych se v tuto sekundu dral na svět, tak jsou mé vzpomínky na to čisté a jasné, jako by to všechno byla čistokrevná přítomnost a ne pradávný příběh, který si připomínáme v tento den.

Stvořil jsi svět a jako by to bylo dnes!

Poslal jsi mě na svět ze samé lásky a jako by to bylo dnes!

Všechno, jako by bylo dnes, v tuto chvíli, všechna ta nekonečná věčnost, která byla předtím, protože jsi nestvořený!

Ty jsi existoval vždy, kdežto já jsem přišel na svět teprve před dvěma tisící lety, abych hlásal, že tento svět nebude trvat déle než jen dvě pokolení!

Jsou to tedy teprve dvoutisící Vánoce, které slavíme, ale jako bychom celou tu věčnost, co existuješ, nedělali nic jiného než jen slavili pořád dokola Vánoce.

Čím to, Otče?“

„Dejte pokoj s Vánocemi, mně už ten bramborový salát leze krkem! A kapr taky, všechno mi už leze krkem,“ ozval se Duch svatý.

„To protože jsi nebinární. Když je někdo nebinární, tak neví, co je. Já jsem Syn, Otec je Otec, ale co jsi ty?

Ty nejsi, ani Otec, ani Syn, a nejsi ani Matka Boží!“ vysvětlil Duchu Svatému Syn.

„Ať jsem třeba nebinární, ale proč pořád slavíme ty pitomé Vánoce?

Celou věčnost jsme je neslavili, v klidu jsme si vegetovali, a najednou bác, poslední dva tisíce let neděláme nic jiného, než že slavíme Vánoce!

Copak jsi nebyl v mysli Otce vždy přítomný?

Byl!

Tak jaképak tvoje narozeniny?

Vždyť je to celé nesmysl, lidi, co tady furt blázníme?

Bůh buď je, nebo není.

A jestliže Bůh je, pak je samosebou věčný a nestvořený, k čemu potom nějaké Vánoce a bláboly o Boží lásce?

Byli jsme celou a budeme celou věčnost, my svatá trojice, trojice, ne svatá rodina, a to je celé!

Co je nám do nějakých lidí?

Proč bychom je měli milovat?

Kdyby tuhle Otec miloval lidi, tak by je stvořil o celou věčnost dřív.

My si tady přece na nic nemusíme hrát, my jsme tady, abych tak, řekl v samotném epicentru boží existence, tak proč, proboha svatého, zdobíme nějaký stromeček?“

„Slavíme Vánoce kvůli dárkům, abychom se vzájemně podarovali, vyjádřili si lásku a taky vděk za to, že jsem tuhle Syna poslal na svět, aby spasil lidi, které jsem stvořil k obrazu svému,“ řekl Otec, ale pak sebekriticky dodal, „mohl jsem ovšem pravda, udělat oběžnou dráhu planety Země kol Slunce trochu delší, abychom Vánoce slavili jen jednou za tisíc let, to jsem trochu podcenil, to uznávám, to se mi opravdu nepovedlo, na rozdíl od Babiše, kterému se povede všechno.“

Ale Ducha Svatého ani tento sebekritický tón neusmířil.

„K čertu s dárky! Vždyť stejně víme dopředu, co dostaneme!“ zabručel Duch svatý.

„Neříkej, že se ti ten holící strojek, co letos dostaneš, nebude hodit, když jsi nebinární,“ popíchl Ducha svatého Syn.

„To bych těch holících strojků, co jsem dostal od tebe na Vánoce, nesměl mít plnou skříň. A podprsenek od Otce taky,“ zamračil se Duch svatý.

„Tak dost. Nejde přece o dárky,“ řekl rázně Otec a pokračoval, „jde o to, že jsme se z mé velké milosti Otce nebeského zase dožili času radostného. Vánoce, svátky Boží lásky dorazily k nám, narodil se Spasitel světa, tuhle Kristus Pán. Srdce každého z Boží, tedy mé, milosti jásá, v Ježíši Kristu, tedy tuhle Synu, přišlá k nám bídným spása. On nás vykoupil od smrti věčné, On se obětoval z lásky nekonečné.

Nuž buďme vděční a milujme Ho, jako On miluje i nás, s radostí slavme po tisící tento vánoční čas. V lásce a svornosti si tady kvasme, příchod Spasitele s radostí čekejme!“

„Ale než jsi stvořil svět, žádná smrt nebyla. To znamená, že smrt jsi stvořil ty. Není to trochu pokrytecké, slavit Vánoce, když ta smrt, od které vykoupil lidi tuhle Syn, jsi ty, Otče, a nikdo jiný?“ nedal si pokoj Duch svatý.

„Já se obětoval rád pro lidi, mně to nevadilo, že mě Otec poslal na svět, respektive, že se v mém lidském těle, stal Bůh člověkem, aby sdílel lidský uděl, to jest, úděl sám sebe, protože nebýt Boha, nebylo by ani člověka,“ řekl mírně Syn a obrátil se na Otce, „a ta jaderná válka bude kdy, Otče?

Už se mi po světě a lidech celkem stýská, rád bych je zase viděl.“

„Už brzy synku, už brzy nechám svět očistit od hříchu jadernou apokalypsou a Ty se zase shledáš se svými milovanými lidmi, které nekonečně miluješ, vždyť jsem je stejně stvořil jen kvůli tobě. Jen co povečeříme a rozbalíme dárky, děkuji ti za ta párátka, cos mi letos dal, jako každý rok, tak tu jadernou válku spustím.

Přišel jsi na svět o Vánocích už jednou, proč bys nemohl přijít na svět o Vánocích i podruhé?

To je přece dobrý plán.“

A teď už jezme, jsou přece Vánoce!“

Otec a Syn se pustili s chutí do štědrovečerní večeře. Ale Duch svatý se pořád ošklíbal a demonstrativně snědl jen tři mísy kapřích řízků a vanu bramborového salátu, aby dal najevo, co si ve skutečnosti o Vánocích myslí, inu, už mu ta věčnost lezla na mozek, vždyť kromě věčnosti nepoznal nic jiného, nemějte mu to, prosím, za zlé, odpusťte mu jeho viny, jako je na Vánoce s neskrývaným dojetím odpouštíte sami sobě.

Poznámka: fotografie v perexu je převzata z iDNES OBRAZEM: VIP krásky se odhalily v sexy vánočním prádle - iDNES.cz