Musí hrát A. Geislerová opravdu ve všem? V roli Boženy Němcové je vyloženě trapná!

Vypadá to, že A. Geislerová, která by tak ráda vzdělávala zaostalé venkovany, má v České televizi role předplacené a tak, kdoví proč, hraje mizerně i Boženu Němcovou v novém veledíle České televize natočeném z našich peněz

            Celé trvalo jen deset sekund. Pak se Josef Němec, vlastenec, komisař finanční stráže a taky v první řadě domácí tyran, svalil spokojeně ze své ženy a tvrdě usnul. A na to právě Božena Němcová čekala. Shrnula si povytaženou noční košili, vstala z manželského lože, obula si papuče a zamířila si to rovnou ke psacímu stolu.

            Dnes se jí podařilo vyprosit u bytné trochu petroleje a tak mohla rozsvítit petrolejku, vytáhnout papír, kalamář, pero a pustit se do psaní dopisu.

            „Milý příteli,“ psala naše spisovatelka jakémusi chlapovi, zatímco její muž spokojeně chrápal v posteli, „mohu vám konečně napsat, neboť jsem právě splnila svoji manželskou povinnost.

            Ještě, že je to tak krátké!

            Nevím, jestli bych snesla ten zápach tlačenky s cibulí (můj muž nevečeří nic jiného, to víte, státní zaměstnanec), jenž vycházel z úst mého muže tak jako každý večer, kdyby to trvalo ještě byť jen o sekundu déle.

            Pozvracela bych se z toho?

            Jistě bych se pozvracela!

            Kolik žen se dnes a denně pozvrací v manželském loži z té odporné kombinace tlačenky a cibule!

            ,To je přesně ono!´ zvolala jsem, když jsem onehdy, tuším, že to bylo někde v Horních Uhrách, četla Bábovky od Radky Třeštíkové, ano, bylo to ono, ty pocity vdané ženy, jejíž muž pravidelně večeří tlačenku s cibulí.

            ,Kéž bych taky napsala něco takového!´ říkám si každý den, ale zatím mi z toho vylezla jen Divá Bára.

            Ale dost už toho, manžel spí, mám celou noc teď pro sebe. Ostatně naučila jsem se přitom myslet na Karla Hynka Máchu. Škoda že ten už nežije, jak ten by mě fikal zezadu!

            Když myslím na Máchu, není ani ten manželský sex tak odporný, jak na první pohled vypadá, ale i tak je dobře, že trvá jen deset sekund.

            Ale dnes jsem si vzpomněla i na Havlíčka. Ne, při sexu, ale při štupování ponožek.

            Nevíte, co dělá?

            Co mu smazali profil na Facebooku, nemám o něm žádných zpráv. Říká se, že v Brixenu jen pořád lyžuje a prohlašuje, že už se do zaprděného Špindlu nikdy nevrátí, protože to tam stojí za hovno.

            Je pořád ještě takový rusofob?

            Já teď nemám žádného milence. Jsme teď ve strašné prdeli, zdejší lid je naprosto nevzdělaný, nemá ty informace, které máme my lepšolidi v Praze. Mluvím s nimi, ale oni to stejně nechápou, proč vlastně děláme v Praze to národní obrození, proč chodíme na vlastenecké plesy a proč mluvíme v pražských kavárnách česky.

            Jen jednou jsem se zapomněla s jedním pacholkem. Bylo to na seně, ale když bylo po tom, měl výdrž jako kůň, začal nadávat na naše nikým nevolené pseudoelity a to byl konec.

            Jsem snad děvka, ale co je moc, to je moc, už mu nedám!

            Ale prý za to můžou hormony, že se nedovedu ovládat.

            Co myslíte, může to být pravda?

            Snad je to i dědičná záležitost, protože lidé si o mě říkají, že jsem nemanželská dcera kněžny Zaháňské a Karla Gotta. Vzpomínám si, jak se jednou babička přede mnou podřekla, když jí uklouzlo, že můj otec není z toho světa, že tam, na Staré bělidlo vlastně nepatřím.

            A opravdu jsem si tam připadala trochu nesvá, hlavně když jsem si v létě u splavu, tehdy byl ještě dřevěný, větrala svoje přírodní čtyřky, což mi připomíná, už jste viděl moje nové fotky na Instagramu?

            Určitě se na ně podívejte, ukazuju tam toho opravdu hodně!

            Nejvíc ale teď sním o autě, nemyslím na nic jiného, a klidně by to mohl být i nějaký Kodiaq, co už, hlavně aby jezdil!

            A víte, milý příteli, proč sním tak o autě?

            Protože auto rovná se pro ženu svoboda! Naložila bych do auta děcka a odjela od manžela, celý svět by mohl mít ukradený a konvence taky!

            Proč jen nemám auto!?

            Jako statečná, inteligentní a vzdělaná žena to mám bez auta o to těžší, musím být strašně silná, abych to bez auta vydržela. Kdybyste o nějakém autě věděl, dejte mi vědět, milý příteli, bylo by to pro mě skutečně vysvobození!

            Kdybych měla auto, mohla bych si udělat i pilotní průkaz, a stala by se tak definitivně nezávislou na svém manželovi, nebyla bych mu podřízená a nemusela bych se o něho starat, mohla bych si dělat, co bych chtěla.

Ale jak se dostanu odtud, z takové prdele, bez auta?

            Vždyť tady má i obchod otevřeno jenom do tří a tampóny, věřte, nebo ne, si musím objednávat přes e-shop!

            Ale nechci vás zatěžovat, milý příteli, svými, tak malichernými, protože ženskými starostmi.

            Co je vám do nich?

            Jste přece muž, máte svůj knír, který dokáže tak příjemně šimrat. Buďte rád, že nejste žena, ale muž, že si nemusíte, pokud nechcete, holit nohy tak jako já, a že já mám hodně chlupaté, skoro jako čert, už jen ty rohy a ocas mi chybějíí!

            Mějte příjemný zbytek dne, Vaše oddaná Božena N.“

            Když Božena Němcová dopsala, svítila petrolejka ještě asi minutu, načež sama zhasla. V pokoji byla tma jako v pytli. Spisovatelka se vrátila do manželské postele, lehla si vedle manžela a nakonec přece jen usnula, i když žít z milosrdenství jiných musí být opravdu hrozné.