Multikulturní zlo se už nezastaví opravdu před ničím, teď už mu vadí i přehrady!

Jestli si mysleli, že se nepřítel, nebo voda v krajině, zastaví sami od sebe, tak na to zapomeňte. Ten magor nepřestane, dokud se mu nepostavíme jako přehrada!!!

Ladik byl červený jako rak, kterého právě žral. Napřed ho hodil do vařící vody, chvilku ho tam nechal, pak ho opatrně vytáhl, jeho krunýř rozbil provizorním kladivem, které vyrobil ze srolované komunistické Naší Pravdy a veškerý obsah, který byl vevnitř s labužnickým mlaskáním, zkonzumoval.

Ne, že by vaření raci nebyli vyhlášenou delikatesou pro všechny, které zbídačil fialový hnus, ale přesto se Ladik třásl vzteky jako tři dny starý sulc nechaný po celou dobu své existence na žhavém ostravském Slunci.

„Já to říkám furt! Pokud se člověk zlu nepostaví, budou multikulturní magoři pokračovat dál a dál!“ zuřil Ladik.

„To je fakt,“ musel jsem s nim souhlasit a pokračoval, „třeba u nás prosadili multikulturní magoři nejpřísnější zákon proti kouření na celém světě. Všude jinde, třeba na Slovensku nebo v Rakousku si můžeš zajít do hospody dát si hezky panáka irské a vykouřit s k tomu doutník.

U nás si nemůžeš dát ani panáka irské, ani vykouřit doutník, protože je u nás fialová bída, takže lidi místo irské chlastají samohonku a místo doutníků kouří domovinu.

A v Ostravě u Januse, v bývalém krematoriu, si nemůžeš dát ani samohonku, ani irskou, protože tam mají od pondělka až do čtvrtka zavřené.

Ale víš co je, Ladiku zajímavé?

Že proti tomu zákonu hlasovali všichni poslanci ODS, včetně Fialy, a nejzběsileji proti němu bojoval Marek Benda!

Ano, je to zlo, když si nemůžeš zapálit v baru doutník, proti tomu se musíme postavit.

Ale ještě větší zlo jsou buzeranti!

Třeba tenhle ten Stropnický!

Napřed bojoval proti americkému radaru, pak sepsal petici za mír na Ukrajině, a nakonec bude chtít s tím svým amantem adoptovat nějaké děcko, aby ho mohl vychovávat!

To už je nefalšované zlo!

Máš pravdu, jestli se tomu zlu nikdo nepostaví, tak to bude pokračovat dál a dál!“

Moje slova Ladika ještě víc rozohnila!

„A teď chtějí zrušit přehrady!

Hartu, Šanci, Kružberk, aj to Těrlicko, a to se na Kružberku točilo Velké Sedlo, ve kterém hrál Vyskočil, který je proti vládě!“ kvičel Ladik a mlátil svoji čepičkou do stolu, „to ti magoři nevědí, že přehrady zadržují vodu v krajině, a proto mý každá řeka pod přehradou sotva poloviční stav, takže se díky tomu nerozlévá voda do krajiny jako v údolí Nilu a půda se nedegraduje na nivní půdy?

To nevědí, že meandrování řek je největší multikulturní pičovina na světě, to nevědí, že raci potřebují vybetonovaná koryta, to nevědí, že lososi, ani úhoř už dávno netáhnou proti proudu řek?

Kvůli těm magorům už nebudu nikdy žrát raky, protože bez přehrad už žádní raci nebudou!

Voda má stát v přehradě, ne uhánět nějakými pitomými peřejemi, aby zkurvení pražští trampové měli o čem zpívat!

Ale já už toho mám dost!

Musíme se zlu postavit, jinak nás zahubí!“

A než jsem Ladika stačil zastavit, vyběhl ven.

„Počkej, kam běžíš? Zastav!“ vyběhl jsem za ním.

Ale Ladik běžel a běžel, až si ho lidi pletli se Zátopkem, který utekl pořadatelům ze Zlaté tretry. Nakonec Ladik doběhl k mostu Miloše Sýkory. Ale ne proto, aby ho zachránil před vyhozením do vzduchu ustupujícími ukrajinskými fašisty, ale proto, aby si vlezl do Ostravice a postavil se proti zlu jako nějaká přehrada.

Voda mu sahala po kotníky, ale nebylo pochyb, že ji Ladik zadržuje v krajině, protože na druhý den mu voda sahala už po kolena.

„Uff, jsme zachráněni, zlo je poraženo!“ oddechl jsem si, protože nemůže být pevnější přehrady proti zlu než Ladik.

Každý den mu nosím irskou a doutník. Dnes to bylo asi naposledy, protože voda mu sahá, jak ji zadržuje, už po krk.

Čest jeho památce, kdyby se Ladik zlu nepostavil, pokračovalo by dál a dál!

A raci?

Ty už si vařím v kotli na večeři, lehce je osolím a sežeru, když je ta bída...