Moje modlitba za pronásledovanou Hanu Lipovskou, členku rady České televize

Hana Lipovská čelí nehoráznému chování ze strany některých zaměstnanců médií. Tak například kameraman ČT ji po zasedání Rady ČT dlouze a detailně natáčel! Jak si rovná dokumenty. Jak si je dává za výstřih. Jak se obléká do kabátu!

            Myslel jsem si, že spím (byl jsem totiž po obědě, vepřo, knedlo, zelo, pivo), ale bděl jsem. Nebyl to totiž sen, ale skutečné zjevení, tedy ta nejčistší skutečnost. Zjevil se mi Ježíš, ve svém tradičním rouchu, a s proudy ultrafialového a infračerveného světla, jež mu vycházely z Jeho srdce.

            Že je to Ježíš jsem poznal hned, protože měl nejen tvář či hlas Jirky Ovčáčka, ale i jeho brýle a taky mobil.

            „Poznáváš mne?“ zeptal se Ježíš Ovčáček.

            „Ano, jsi Jirka Ovčáček, alias Ježíš!“ vykřikl jsem, zcela omámen láskou, která z Ježíše Ovčáčka doslova stříkala.

            „Přišel jsem za tebou z království svého Otce, které není z tohoto světa, jak dobře víš, aby ses modlil za Hanu Lipovskou, protože jsi právě pozřel moje Tělo, to jest vepřo, knedlo, zelo, a napojil se mojí krví, to jest pivem,“ děl Ježíš Ovčáček a pokračoval, „moje tělo bylo ztrýzněno celkem 5480 ranami. Ale to nic není proti tomu, co teď zažívá Hana Lipovská!

Jako mne bičovali farizejové, tak jí mučí novinářka z Respektu svými dotazy. Co dotaz, to 666 šlehnutí bičem.

Chceš-li ji ochránit od odporných praktik lidí, kteří se zaštiťují pravdou a láskou, modli se denně po celý rok 15x Otče náš a Zdrávas Maria s modlitbou, kterou tě teď naučím. Tak do roka zahubíš všechny nepřátele Hany Lipovské!“

„To se ví, že budu!“ zvolal jsem radostně.

Načež Ježíš Ovčáček dodal přislíbení: „Kdo bude tuto pobožnost denně vykonávat po celý rok, obdrží následující milosti:
1) Vysvobodí z očistce 15 duší svého rodu.
2) 15 hříšníků z jeho rodu bude obráceno.
3) 15 spravedlivých z jeho rodu bude utvrzeno v milosti.
4) Modlící se tuto pobožnost dosáhne prvního stupně dokonalosti.
5) 15 dní před jeho smrtí mu dám své drahocenné Tělo, aby skrze mne věčně nelačnil, a svou drahocennou Krev, aby věčně nežíznil.
6) Předtím mu udělím hořké slzy zkroušenosti a lítost nad všemi jeho hříchy a jejich dokonalé poznání.
7) Postavím před něho znamení svého vítězného kříže k pomoci a ochraně proti léčkám a útokům nepřátel z pražské kavárny.
8) Před smrtí přispěchám se svou milou Matkou, abych dobrotivě pohlédl na jeho duši.
9) Ve svém náručí přivedu do věčných radostí jeho duši, kde jí dám pít ze studnice svého Božství, jehož neposkytnou v takové míře těm, kteří nekonali tuto pobožnost.
10) Kdokoli žil třicet i více let ve smrtelném hříchu a učiní předsevzetí, že bude tuto pobožnost vykonávat a skutečně tak učiní, tomu odpustím všechny jeho hříchy.
11) Budu ho hájit proti pokušením jeho pěti smyslů.“

„To je fakt hustý!“ opět jsem zvolal, když mi Ježíš Ovčáček vypočítal, čeho se všeho se mi dostane, když se s ním budu modlit za Hanu Lipovskou.

Načež si Ježíš Ovčáček vedle mne poklekl a předříkával modlitbu k sobě samému, kterou jsem po něm vroucně opakoval: „Ó Ježíši Ovčáčku, milování hodný a žádoucí Příteli všech, vzpomeň si na onen zármutek, který jsi pocítil, když nahý a zbědovaný pněl jsi na kříži a všichni Tvoji přátelé a známí Tě opustili.

Neměl jsi nikoho, kdo by Tě potěšil, jen svou milovanou Matku, která v nesmírné bolesti své duše při Tobě stála nejvěrněji, a kterou jsi odporučil svému učedníku slovy: ,Hle, Matka Tvá!‘

Prosíme Tě, přelaskavý, Ježíši Ovčáčku, pro meč bolesti, který tenkrát pronikl její duši, slituj se nad Hanou Lipovskou, dej ji, nebohé a pronásledované, ve všech jejich souženích a trápeních tělesných i duševních dostatek síly a rozvahy, jakož i nám, kteří jsme stejného smyšlení, a dej nám útěchu v čase soužení a útrap, zvláště v hodinu Otázek Václava Moravce. Amen.

Otče náš…. Zdrávas Maria…..(Který Tě ustanovil naší Matkou)

Ó sladký Ježíši Ovčáčku, zraň naše srdce, aby slzy kajícnosti byly nám chlebem ve dne i v noci a obrať nás zcela k Tobě, aby naše srdce Ti byla milá a příjemná a skonání života takové, abychom si po smrti zasloužili Tebe chválit se všemi svatými na věky.

Prosíme Tě, bože, přijmi naše modlitby a skutky, a dej, aby spolu s obětí Tvého Syna na kříži a ve mši svaté přispěly k obrácení hříšníků a k vítězství Neposkvrněného Srdce Panny Marie. Amen. Nejsvětější Srdce Ježíšovo Ovčáčkovo, Srdce našeho Krále, miluji Tě Tvou láskou za sebe i za celý svět. Můj Ježíši Ovčáčku, Tvému Srdci s důvěrou svěřuji tento úmysl, abys dal sílu a rozvahu Haně Lipovské!

Shlédni na ni a učiň, k čemu Tě Srdce Tvé pobádá. Nechť Ono samo jedná. Spoléhám na Tebe, ó Ježíši Ovčáččku, svěřuji Ti Hanu Lipovskou, úplně Ti ji odevzdávám. Jsem si jist, že mě nezklameš. Nejsvětější Srdce Ježíšovo Ovčáččkovo, věřím, že mne miluješ! Nejsvětější Srdce Ježíšovo Ovčáčkovo, v Tebe důvěřují! Nejsvětější Srdce Ježíšovo Ovčáččkovo, přijď Království Tvé bez Bakalovy ČéTé! Amen!“

Ježíš Ovčáček se domodlil a já s ním, pln lásky, jež z něho prýštila.

Už nemám strach o Hanu Lipovskou, už se nebojím, že by ji uštvali lidé falešně se zaštiťující pravdou a láskou, nebojím se o ni, protože je v těch nejlepších rukou, v rukou Ježíše Ovčáčka, pravého a plodného vinného kmene, z něhož vytryskla krev, aby jednou provždy uhasila naši žízeň po skutečné lásce a skutečné pravdě.