Milý naočkovaný pane Kroupo, až zase přijdou omezení, poděkujte vlastní omezenosti

Nuž, patřím k těm 30% zabedněnců, kteří dosud běhají po světě nenaočkovaní, a které by pan Kroupa nejraději někam zavřel, aby neohrožovali jeho svobodu...

            „Páni, to snad není možný! Von se nám snad na starý kolena zbláznil!

            A přitom tak dobře střílí ze vzduchovky, na padesát metrů trefí pětikorunu!“ zvolala jakási paní, když si přečetla provokativní článek pana Kroupy, ve kterém ten obviňuje zabedněnce, kteří se nenechali očkovat, z toho, že se kvůli nim budou  na podzim zase zavírat divadla a hospody.

            Samozřejmě, že jsem si tento článek taky přečetl, abych si na něj vytvořil svůj, takříkajíc vlastní názor.

            Písmenka, která pan Kroupa při psaní tohoto článku použil, se dají shrnout do ústřední myšlenky, či chce-li někdo teze, a to té, že jediná cesta ke svobodě vede skrze očkování.

            „Asi se nám opravdu tak trochu zbláznil,“ musel jsem chtě nechtě souhlasit s onou paní, protože tato teze pana Kroupy je opravdu mírně schizofrenní.

            Totiž prvotním cílem každé vakcinace by nemělo být, a v tom jistě se mnou bude souhlasit i pan Kroupa, to abychom byli svobodní, ale abychom se ochránili před tou či onou nemocí, v tomto případě Covidem.

            O tom, zda jsme či nejsme svobodní, nemůže, a ve státě který je tzv. demokratický, nemůže rozhodovat to, zda jsme či nejsme svobodní, tj., naše svoboda nemůže být podmíněna tím, že jsme očkovaní, protože v takovém případě bychom byli de facto nesvobodní, to jest přinucení k očkování výměnou za naši svobodu.

            Očkování proti covidu skutečně není jedinou cestou ke svobodě, tou je dodržování zákonů a respektování práva na svobodnou volbu přinejmenším tam, kde není tato svobodná volba otázkou života a smrti celé společnosti.

            A očkování proti Covidu opravdu není otázkou života a smrti celé společnosti, přesněji řečeno, kvůli očkování proti Covidu nemohou a ani nesmějí, pokud nechceme sklouznout k totalitárním praktikám, být podmiňovány naše svobody, které nám. krom jiného, garantuje ústava.

            Obchody a hospody nezavírá Covid, ale vláda, přičemž je otázkou, nakolik jsou tato vládní opatření, jejichž účinnost je spíše velmi nízká, vůbec smysluplná. Ukázkou nesmyslnosti až fantasmagorické je například záměr slovenské vlády pouštět na území Slovenska toliko očkované jedince.

            Je toto opravdu ta svoboda, ke které se dopracujeme jen výhradně skrze očkování?

            Covid není mor, pane Kroupo, a očkování proti němu nám opravdu svobodu nezaručí, ovšem na základě všech zkušeností s „pandemií Covidu“ si dovolím zformulovat, do značné míry paradoxní zákon.

            Tento zákon říká, že čím vyspělejší zdravotnictví, a obecně civilizace, tím je každá nemoc, zde ukázkově Covid, nebezpečnější, protože vede k přetížení zdravotnického systému a jeho následnému kolapsu, stejně jako ke kolapsu celé civilizace, v níž jsou lidé chráněni sami před sebou tak dokonale, až se stávají naprosto necschopnými čelit jakémukoliv nebepezpečí.

Vypadá to, že k tomu stavu nezadržitelně blížíme. V 17. století by nějaký Covid opravdu nikdo neřešil, už jen proto, že se nemusel řešit akutní nedostatek lůžek na JIP, ale mít teď my mor, tak bychom se z něho opravdu nejspíše zbláznili.

            Naši předci dokázali všechny morové epidemie nakonec přežít, jaký div, pro nás přišel s Covidem div ne konec všeho světa…