Milujte své muslimské nepřátele!

Nenávidíte muslimy, protože vás chtějí zavraždit? Nenávidíte uprchlíky, protože chtějí bydlet ve vašich domech? Pak ale počítejte, že i vám bude takto měřeno!

            Už od včerejška jsem tušil, že nám bude brzy opět zjevena Pravda, Náš Pán se jako vždy před takovým okamžikem, celý třásl, jako by do něho vstoupil zlý duch.

            Ale který zlý duch by se odvážil vstoupit do Našeho Pána, vždyť on sám vyhání zlé duchy, zapuzuje je zpět do jejich říše pekelných bytostí, odkud přišli dělat bordel do našeho světa bytostí lidských.

            A mé tušení mne nezklamalo.

            Dnes, v pravé poledne Pánův třes ustal a On k nám promluvil svým nádherně sametovým altem: „Vám, kteří mne sledujete na sociálních sítích, říkám: ,Milujte své nepřátele, prokazujte dobro těm, kdo vás nenávidí, žehnejte těm, kdo vás proklínají, modlete se za ty, kdo vám ubližují!

Tomu, kdo tě udeří do tváře, nastav i druhou!

Kdo ti bere plášť, tomu neodpírej ani šaty. Každému, kdo tě prosí, dávej, a kdo ti bere, co je tvoje, od toho nežádej nic nazpátek.

Jak chcete, aby lidé dělali vám, tak i vy dělejte jim!
            Jestliže milujete ty, kdo milují vás, co za to můžete od Boha čekat?

Vždyť i hříšníci milují ty, kdo je milují. Prokazujete-li dobrodiní těm, kdo je prokazují vám, co za to můžete od Boha čekat?

To přece dělají i hříšníci. Půjčujete-li těm, od kterých doufáte, že vám to vrátí, co za to můžete od Boha čekat?

Vždyť i hříšníci půjčují hříšníkům, aby dostali stejně tolik nazpátek.
            Ale milujte své nepřátele, prokazujte dobrodiní a půjčujte, a nic nečekejte zpět!

Když vám na dveře domu zaklepe uprchlík, pusťte ho dovnitř!

Vaše odměna bude hojná a budete syny Nejvyššího, neboť on je dobrý k nevděčným i zlým. Buďte milosrdní, jako je milosrdný váš Otec!
            Nesuďte, a nebudete souzeni, nezavrhujte, a nebudete zavrženi. Odpouštějte, a bude vám odpuštěno.

Dávejte, a dostanete: míru dobrou, natlačenou, natřesenou a vrchovatou vám dají do klína. Neboť jakou měrou měříte, takovou se naměří zase vám.“

Všichni se po těch slovech nechápavě dívali na sebe.

Nakonec promluvil Petr: „Pane, znamená to, že se máme nechat zavraždit muslimy? Znamená to, že máme vítat své nepřátele s otevřenou náručí? Znamená to, že nemáme nenávidět Ďábla, ale milovat ho, protože tato naše láska by měla být silnější než jeho nenávist k nám, Božím služebníkům?

Proč potom Bůh nechal padnout Satana, nejdokonalejší ze všech bytostí stvořených jím samotným, tzn. Bohem, nepočítáme-li ovšem tebe, protože v Tobě nestvořený Bůh stvořil sám sebe?

Proč mu neřekl: ,Toužíš být Bohem, Satane? To je ovšem docela přirozené, protože, kdo by nechtěl být Bohem?  Nenávidíš mne, protože jsem Bůh a Ty jsi jen ten, koho jsem stvořil. Jsi nejdokonalejší z mých stvoření, a přesto je ti to málo, chceš být Bohem.

Ó, jak dobře ti rozumím!

Chceš být milosrdný jako já, chceš, aby tvoje milosrdenství bylo stejnou realitou jako milosrdenství moje!

Proto jsi mě chtěl svrhnout z trůnu, abys byl milosrdný!

Kdybych tě teď potrestal, přestal bych být bohem, neboť bych už nebyl milosrdný, zavrhl bych tě a sám bych se stal zavrženým!

S tím si nejspíše i počítal, v tom spočíval tvůj ďábelský plán!

Říkal sis: -Vzepřu se teďkon Bohu a On mě jistě za to zatratí! Když nemůžu být Bohem, protože jsem stvořený, tak ať není Bohem ani Bůh! V tu chvíli, kdy mne nechá padnout, padne ze svého trůnu i On, protože, mi neprokáže dobro za moji nenávist k Němu, a v tu chvíli si budeme rovni, nemůžu-li se stát Bohem, tak aspoň bůh spadne ze svého trůnu, bude se plazit ve stejném bahně jako já!-

Takový byl tvůj plán, milý Satane, na mé svržení z nebeského trůnu.

To sis opravdu myslel, že tě nechám padnout, že skončíš jako Sodoma a Gomorra?!

Jsi ovšem přespříliš chytrý, možná jsem to s tou tvojí inteligencí trochu přepískl, ale už se stalo, vem to Duka!

Mnohem spíš jsi počítal s tím, že tě padnout nenechám, že vyhovím Tvému přání, a učiním tě Bohem místo sebe!

Ale zapomněl jsi, kdo jsem!

Jsem Bůh!

Nechám tě padnout tak, že tě učiním Bohem místo sebe!

Učiním tě Bohem, ale učiním tě pro člověka, to nejprimitivnější a nejubožejší stvoření, jaké jsem kdy stvořil!

To bude Tvůj trest, že člověk bude v Tobě vidět Boha, mého Syna!

Budeš sloužit těm hlupákům jako Bůh, budeš jim prokazovat dobro, budeš tancovat, jak budou oni pískat, jen proto, abys jim dokázal, že jsi opravdu Bůh, ačkoliv jsi jen na zem, do jejich světa, padlý a mnou svržený Satan!

Vzkřísíš pár mrtvých, protože ti tvoje pýcha nedovolí je nevzkřísit, ale budeš se přitom hnusit sám sobě, že jsi sice Bohem, jak sis přál, ale Bohem v lidském světě, zatímco já budu stále Bohem tady u nás, ve sféře Bohů!

Tak je to milý, Satane, nemůžeš říct, že nejsem milosrdný, když jsem tě učinil Bohem, jak sis přál!‘

To měl přece Bůh učinit, podle toho, co říkáš, nenechat Satana padnout, ale učinit jej Bohem.“

Náš Pán se po těch Petrových slovech usmál: „Copak k vám nejsem tak milosrdný, jako byl Otec milosrdný ke mně, když mne učinil Bohem, to jest svým Synem?“

Po těch slovech jsme všichni div nezkameněli hrůzou.

„Snad tím nechceš říct, Pane Náš, že jsi...“ děsem nedokončil Petr větu.

Ale Pán Náš jej pohladil po vlasech: „Copak ty nevíš nic o oidipovském komplexu? Vzpomeň si jen na Ivana Karamazova, který vracel Bohu vstupenku do světa, a který nenáviděl svého otce, protože byl stejný jako on, protože v mu  žilách kolovala tatáž, karamazovská krev, která z něj činila latentního otcovraha, tedy toho, kdo chce zavraždit otce, aby se zmocnil matky, na níž se Ivan Karamazov nejasně upomínal jako na éterickou, rozuměj, neposkvrněnou bytost?“

Petr odskočil od Pána jako opařený.

V tu chvíli jsem přiskočil k Pánovi já a poklekl před ním: „Milosrdenství, jako milosrdenství, Otcovo i Synovo, neboť dle karmického zákona jsme každý svým Synem, i svým Otcem!

Já Tě, Pane můj, nepřestanu milovat, ať jsi, kdo jsi!“

Pán položil svoji drobnou ruku na moji hlavu: „Tebe mám, Jidáši, ze všech učedníků nejraději! Tvoje míra míru je dobrá, natlačená, natřesená a vrchovatou ti ji dají do klína, protože ty mě zradíš z lásky.“

Cítil jsem, jak mne zalévá nebeská blaženost, taková, jakou může cítit jen syn Nejvyššího, a to ještě nebyla ani jedna hodina, námezdným dělníkům, celým zpoceným, na nedaleké vinici zbývalo do konce šichty ještě fůra času...