Měla česká vojenská účast v Afghánistánu vůbec nějaký smysl?

Afghanistán je nádherná země a v mnohém může být pro nás velkým vzorem a inspirací. Nebo si někdo myslí, že by si Afghánci nechali líbit bruselský diktát, jako se jej necháme líbit my?

            Z Kábulu jsem vyšel v pondělí brzy ráno, abych za týden už vcházel do jakési horské vesnice utopené kdesi v malebném afghánském vnitrozemí, na jehož krásou a ovšem i drsností musí zaplesat srdce každého milovníka opravdového outdooru.

            Vesničané byli velmi pohostinní a po řádné hostině s mnoha chody mi, nikoliv bez pýchy a hrdosti, ukázali svá maková políčka.

            „Pěkná, moc pěkná, hned na první pohled vzorně udržovaná,“ pochválil jsem pole a zeptal se, „a jak to letos vypadá s úrodou?“

            „S úrodou to letos vypadá dobře, očekáváme na hektar velmi slušný výnos,“ řekl kmenový náčelník.

            „A co výkupní ceny? Doufám, že neklesly,“ zajímal jsem se.

            „Naopak, letos opět vzrostly o pět procent oproti loňsku, díky Alláhu!“ usmál se náčelník a jeho jediný zub se zablyštěl v zapadajícím Slunci.

            „A výrobní náklady? Doufám, že se nezvyšují,“ zajímal jsem se dál o ekonomické aspekty pěstování máku.

            „Ty se nám daří, díky Alláhu, držet na uzdě, hlavně v mzdové oblasti, velký podíl na tom má i dětská práce,“ řekl kmenový náčelník.

            „A co inflace? Neohrozí vaše zisky z pěstování máku?“ strachoval jsem se o peníze svých hostitelů.

            „Ale kdepak! Afghánská centrální banka predikuje letošní míru inflace pouze na 0,1 %,“ zazubil se opět svým jediným zubem kmenový náčelník.

            „To je skvělé, to v centrální afghánské bance jistě nesedí žádní absolventi VŠE!“ luskl jsem prsty, ale pak zvážněl.

            „Děje se něco? Jste najednou tak vážný!“ všiml si toho i kmenový náčelník.

            „Ano, jsem vážný. Musím vás totiž varovat před vážným nebezpečím,“ přikývl jsem a pustil se do vysvětlování, „jde totiž o to, aby afghánská centrální banka nevytvořila, ve snaze zkrotit inflaci a podpořit růst afghánského HDP, monetární pyramidový systém, kdy se veřejný dluh samofinancuje tiskem peněz, které jsou kryté takto financovaným veřejným dluhem.

Nezapomínejme totiž, že afghánská ekonomika nemá historii, tedy ani důvěru. Má dvouciferný podíl zombie firem, navíc si dobrovolně si podrývá svou konkurenceschopnost zelenou politikou, sociální politikou, rostoucím přerozdělováním.

Brzy se tak afghánská ekonomika může dostat do bodu, kdy se už nevymaní z politiky ničivých záporných úrokových sazeb, protože by tím způsobila kolaps velké části zemědělských subjektů zabývajících se pěstováním máku a hlavně celého světového trhu s heroinem.

Tento pyramidový systém totiž z podstaty věci musí narazit. Protože ale nikdy v historii nebyl vyzkoušen v tomto rozsahu a v této podobě, tedy skrze kvantitativní uvolňování v monetární politice, nemáme precedens, abychom mohli říct, jak dlouho může vydržet afghánská ekonomika funkční.

Nemáme dokonce ani precedens, abychom mohli říct, jak tento náraz bude vypadat. Kdyby se jednalo o klasický tisk peněz a monetizaci veřejného dluhu, důsledek by byl jasný: spotřebitelská hyperinflace. Kvantitativní uvolňování ale má důsledky jiné: prozatím se projevuje finanční a realitní inflací.

Můžeme jen odhadovat, že možnou podobou tohoto nárazu nemusí být klasicky státní bankrot celé afghánské ekonomiky (to je dokonce u takřka monopolního producenta heroinu vysoce nepravděpodobné!), ale daleko spíš může tento náraz mít podobu velmi dlouhodobé, chronické ztráty konkurenceschopnosti po vzoru východního sovětského bloku. Afghánská ekonomika se bude pomalu transformovat do RVHP verze 2.0, nebo rovnou EU!“

„U vousu Prorokova! Jenom ne EU!“ zvolal náčelník a celý zesinal, „co máme dělat!? Poraďte nám, vážený pane? Co bude dělat západní dekadentní svět bez našeho heroinu, když ztratíme konkurenceschopnost?“

„Mno, jedno řešení by tady možná bylo,“ mnul jsem si svoje vousy.

„Jaké, pane? Řekněte! Dám  vám všechny svoje kozy a dcery!“ sepjal prosebně kmenový náčelník ruce.

„Musíte se sebrat, táhnout na Kábul, celý ho vydrancovat a pak do afghánské centrální banky dosadit skutečné experty a hlavně rozumné lidi,“ řekl jsem.

„Hned se vydáme na cestu! Vydrancujeme Kábul a pak dosadíme do centrální afghánské banky skutečné odborníky, kované ekonomy, třeba Sedláčka!“ zvolal kmenový náčelník a okamžitě vydal rozkaz k pochodu na Kábul.

A opravdu za chvíli vyrazil z vesnice nečekaně dlouhý had převážně mladých mužů ověšených americkými útočnými puškami M16, aby zachránili afghánskou ekonomiku před neblahým osudem eurozóny, byl nejvyšší čas, protože mák na polích už odkvétal a světové zásoby heroinu mohly lidstvu vystačit sotva tak už jen na pouhého půlroku…