Mé největší přání v roce 2021? České velvyslanectví v Jeruzalémě!

Váhal jsem velmi, zda si v roce 2021 víc přát vystoupení Česka z EU, či české velvyslanectví v Jeruzalémě. Ale nakonec jsem se rozhodl pro to druhé, i když i to první bych bral všemi deseti 

            O té návštěvě jsem snil celý svůj život, už od svého početí, byť ne neposkvrněného, když ponořen do plodové vody, představoval jsem si, že se koupu v Jordánu, nebo aspoň v Mrtvém moři.

            A teď se mi můj sen vyplnil, české velvyslanectví je v jediném, dále nedělitelném Jeruzalémě!

            „Vítám vás, pojďte dál,“ vítá nás velvyslanec a zve nás dál, a omluvně dodávám se, „omlouvám se, že vás vítám sám, jen v županu a v papučích. Ale manželka teď dlouhodobě pobývá mimo Izrael, takže se musíte smířit s tím, že vás naším velvyslanectvím provedu místo ní já.“

            „To nevadí,“ ujišťujeme našeho velvyslance, kterého naše ujištění evidentně potěší.

            Vede nás do útrob velvyslanectví a přitom vykládá: „Přemístění českého velvyslanectví do Jeruzaléma je výsledkem dlouholeté mravenčí práce naší diplomacie v úzké spolupráci s Mossadem, které se letos konečně potáhlo dotáhnout do úspěšného konce.

            Při stavbě budovy velvyslanectví jsme se rozhodli využít Zeď nářků, která tvoří jeho zadní opěrnou zeď. Jednak se tím ušetřila spousta peněz a jednak, kde jinde byste chtěli v Jeruzalémě postavit české velvyslanectví, než na nejposvátnějším místě Židů, aby se idea vzájemného česko-izraelského přátelství, co nejvíce zhmotnila?

            Ostatně nám ani nic jiného nezbývalo, protože české velvyslanectví je důstojnou protiváhou arabských domů, které jsou k ní přilepeny z druhé strany.

            Tak, to je ona.

Zeď nářků, místo, kde přebývá Hospodin, bůh zástupů i národů, tak strašlivý ve své nekonečné milosrdnosti, milovník zápalných obětích, autor mnoha stovek přikázání, jež je každý Žid povinen dodržovat, jinak mu hrozí záhuba, jediný bůh v celém nekonečném kosmu.

Stvořitel elementárních částic, jakož i člověka samotného, bůh, jehož jméno se nesmí vyslovit, Hospodin, který je naše světlo, naše, spása, Hospodin, kterého se nemusíme bát, i když by svojí mocí mohl rozdrtit každého, přebývá v těchto škvírách mezi kameny!

            Po dlouhých diskuzích jsme se rozhodli, že tuto zeď našeho velvyslanectví nebudeme omítat, ani že ji nevymalujeme, aby si každý mohl udělat představu, jak tato zeď vypadá v originále.“

            Stojíme před Zdí nářků, jež tvoří nyní zeď našeho velvyslanectví v Jeruzalémě. Sami cítíme posvátnost těchto kamenů umně na sebe poskládaných dávnými nádeníky, máme pocit, jako bychom ve spárách mezi kameny skutečně zahlédli samotného Hospodina, který se tam skrývá, protože je mu tam nejlíp, nikde jinde v celém nekonečném kosmu mu není tak dobře, jako teď v našem jeruzalémském velvyslanectví.

            Sáhneme si na Zeď nářků a pak se musíme rozesmát: „Hehe, to je legrační! Hospodin přebývá ve zdi, přesnější ve vnější hradbě, kterou dal kolem druhého jeruzalémského chrámu postavit Herodes, ano ten, Herodes, který chtěl Hospodinu zavraždit jeho Syna, hehe!

            To by nevymysleli ani Kohn s Roubíčkem, hehe!“

            „Ano, to je opravdu legrace, hehe! Chtěl mu zavraždit Syna, a JHVH přebývá ve zdi, kterou nechal Herodes vybudovat, kolem Neho chrámu,“ směje se český velvyslanec, ale pak zvážní, „samozřejmě, že jsme dbali na to, aby v nové budově nic nepřipomínalo arménský holokaust. Nic jiného víc Židy nezraňuje než to, když někdo zpochybňuje jedinečnost a výlučnost jejich utrpení.

            „To jste dobře udělali,“ chválíme našeho velvyslance a dodáváme, „Arméni určitě netrpěli víc než Židé, jen vyvolený národ může trpět nejvíce ze všech národů světa, srovnávat čínskou Kulturní revoluci s holokaustem je projevem toho nejhnusnějšího antisemitismu, stejně jako přirovnání Gazy k varšavskému ghettu.

            Ale víte, co nás už mnohokrát napadlo?“

            „Co?“ ptá se náš velvyslanec.

            „Že když čteme Švejka, je to jako bychom četli Starý zákon, a proto se lze právem domnívat, že po Židech miluje JHVH nejvíce právě nás Čechy!

            Kdyby tomu tak nebylo, jistě by nám ve Švejkovi nezjevil celou řadu zásadních poselství, jako je zjevuje ve Starém zákoně. I Švejka lze, stejně jako Starý zákon, studovat z mnoha pohledů a vždy nám odhalí mimořádnou moudrost, smysl a dřeň života. I Švejka lze číst, stejně jako Starý zákon, jako strhující cestopisný příběh odhalující smysl Cesty.

            Nemůžeme mít sebemenších pochyb o tom, že je naše velvyslanectví  toužebně očekáváným třetím jeruzalémským chrámem.

            Jeho zbudováním přicházejí Mesiášovy dny, z nebe opět bude se sypat mana, hůl prezidenta Zemana je holí Aronovou!

            Bůh se stává zjevným, nastává věk míru a sjednocení, plná národní a náboženská autonomie Židů je obnovena zde, v českém jeruzelémském velvyslanectví, kde se náš pozemský život prosycuje, skrze Švejka, jasným uzřením své jednoty s bohem a jeho účelem!“

            „Ano, já si to taky myslím, že se právě nacházíme ve třetím jeruzalémském chrámu,“ přikývne náš velvyslanec, už ani neskrývající hrdost na to, že my, Češi, jsme, hned po Židech druhým nejvyvolenějším národem, čehož je české velvyslanectví tím nejlepším důkazem.