Máslo, nový investiční hit

Někdo produkuje propagandu, jiný zase populistické hlouposti až na půdu, a někdo je zase parazit. Jářku, co na tom? Ostatně název tohoto článku se liší od názvu jiného zdejšího článku čárkou za slovem „máslo“. A tak je to se vším

            Po ulici přešla další, dnes už kdoví kolikátá, po zuby ozbrojená protikuřácká hlídka Lidových milící, lačně natahující své baňaté nosy, jestli náhodou neucítí kouř deroucí se z nějakého okna, její klepavé kroky dozněly, až když zašla za roh.

            „Ministerstvo pravdy včera zakázalo napřed Sputnik, pak Vlastenecké Kraviny a nakonec Parlamentní hlísty, přesně v tomto pořadí,“ řekl jsem své návštěvě a dodal, „ dáš si chléb s máslem?“

            „Bože, máslo, kdy jsem ho měla naposled?“ vrhla se návštěva hladově na krajíc chleba s pořádně tlustou vrstvou másla, blaženě mlaskajíc, „bože, to je dobrota, odkud ho máš?“

            „Nechávám si ho posílat z Ruska, diplomatickou poštou ovšem, je to levnější, nemusí se to clít,“ odpověděl jsem.

            „Ty´s v tom vždycky uměl chodit,“ poznamenala návštěva.

            „Dělám, co můžu,“ odpověděl jsem, mazaje další krajíc.

            „Kdy to všechno skončí? Kdy už padne ten bruselský socialismus! Je mi z toho zle, vždyť si člověk nemůže ani koupit máslo za tržní cenu! Nejraději bych se odstěhovala někam pryč odtud, a vrátila se, až bude po všem, až se tady bude svobodně dýchat!“ povzdechla si návštěva.

            „Hm, včera jsem byl v Bruselu. Jen tak se podívat. Řeknu ti upřímně, nálada tam není dobrá. Když se tam někoho zeptáš na máslo, všichni uhýbají pohledem.

            A Juncker?

            Toho jsem musel chytit pod krk, aby mi k tomu něco řekl.

            ,Pěkně jste to zpackali, vy socialisti, s tím máslem!’ vmetl jsem mu do toho jeho krysího ksichtu.

            A víš co on na to?

            To by ses posrala!

            Rozplakal se jako děcko, úplně se zhroutil.

            ,Nehraj to na mě, ty svině jedna bolševická,´ přitáhl jsem ho za kravatu k sobě, takže jsme od sebe byli sotva centimetr, ,přiznej si, že jste to s tím máslem podělali!’

            Jenže si představ, že se ta svině vzchopila a vzpurně mi odsekla: ,Máslo stojí přesně tolik, kolik je za ně ochoten spotřebitel zaplatit. To je volný trh, vážený, s tím já nic nenadělám!

            A že se lidé předzásobují máslem před vánoci, aby mohli oslavovat příchod Krista obžerstvím?

            To je přece dobře, protože koupí-li si máslo na vánoce už teď, nebudou ho kupovat před vánoci, a proto máslo na vánoce zlevní.

            To je docela obyčejná logika, vážený!’

            To se ví, že mi praskly nervy.

            Začal jsem jím třást jako šílený, křiče na něho: ,Co to meleš, prevíte?

            Kdo platí zemědělcům za to, že neprodukují?

            Kdo?

            Já snad?!’

            Ale ten prevít se mi vytrhl, vzpurnost z něho přímo čišela.

            ,Takový tón bych si vyprosil,’ řekl a pokračoval, ,předně neplatíme zemědělcům za to, že neprodukují.

            Jen jsme nabídli zemědělcům, kteří dobrovolně ukončí činnost, jistou kompenzaci za to.

            A co jsme měli taky dělat?

            Během pěti let jsme měli v EU přebytek patnácti miliard litrů mléka, a to ještě před sankcemi vůči Rusku, to bych si vyprosil.

            Jen si to představte, patnáct miliard litrů mléka!

            Ono totiž má i mléko, jako každá mince, dvě strany, víme, vážený?

            Smetanu, tu by, prosím pěkně, uměl slíznout každý.

            Ale co s bílou mléčnou plazmou, aha, která zůstane po odstředění tuku, aha!?

            Co s ní?

            Víte, kolik jí máme v EU na zásobách?

            450 000 tun jí máme na zásobách, vážený!

            Tato komodita je dnes globálně docela neprodejná.

            Dřív ji, pravda, aspoň trochu kupovaly země, které vyvážejí ropu.

            Ale sám víte, jak je na tom ropa!

            Přesně opačně jako máslo, vážený!

            Co byste na mém místě dělal vy, aha!?´

            Zmetek se na mě výsměšně podíval, a já ho od sebe odstrčil: ,S takovými jako ty se už ani nemá cenu mazat.’

            Ale možná jsem mu měl přece jen rozbít ten jeho ksicht.

            O mě nejde, já má másla dost z Ruska, ale co ostatní?

            Měli patnáct miliard litrů mléka navíc a vyřešili to tím nejblbějším způsobem. Nemuseli dávat peníze na uprchlíky, ale mohli mléko od zemědělců vykupovat a vylévat jej do kanálu, aby udrželi stavy dojnic, protože prozíravý politik musí vědět, že se lidé jednou či dříve později vrátí ke kvalitě, a pak bude každá dojnice dobrá, no ne?“

            Podal jsem návštěvě další krajíc chleba s máslem.

            „Dlouho už to trvat nebude. Lidé se bouří, na sociálních sítích kolují zakázané vtipy. Včera jsem zkoušela najít tři rozdíly mezi socialismem a dneškem, a nenašla jsem ani jeden, a to jsem hledala dobře a všude.

            Ne, každou chvíli to musí prasknout. Zase budeme stát na náměstích, zvonit klíči, jako tenkrát, když máslo stálo deset korun, takže s ním lidi mastili panty u dveří a boty,“ básnila návštěva.

            „S plnou pusou se nemluví,“ řekl jsem něžně a už víc nedodal, protože dovnitř vtrhlo maskované komando Specializovaného finančního úřadu a vyházelo mi z ledniček a mrazáků všechno máslo.

            „Rád bych viděl doklady od toho másla,“ řekl mi takový skřet v koženém kabátě, který to měl všechno na povel.

            „Nemám. To máslo jsem našel v popelnici, když ještě stálo třicet korun,“ odpověděl jsem.

            „Tak půjdete se s námi,“ řekl skřet vítězoslavně, otočil se k mé návštěvě a vyrval jí krajíc chleba s máslem z ruky, „nežerte to máslo, je neproclené!“

            „V mém bytě se takto k ženě nikdo chovat nebude!“ zařval jsem a jedinou ranou srazil skřeta k zemi.

            Vzápětí na to se ozvaly dávky ze samopalu, a já se taky poroučel k zemi, rozstřílený jako kostka másla.

           Námět převzat z článku Máslo nový investiční hit