Marek Benda musí být ústavním soudcem! Naše liberální společnost mu to dluží!

Představte si, stejně jako John Lennon, že jako ústavní soudce působí někdo, kdo je zavilým odpůrcem stejnopohlavních manželství. To by levičáci kvičeli!

Masové demonstrace proti jmenování Marka Bendy ústavním soudcem (respektive proti předložení návrhu k jeho jmenování ústavním soudcem Senátu), které nakonec vedly, na rozdíl od pididemonstrací proti bídě, ke svržení nenáviděné vlády fialového hnusu, vedl u nás ve Skotobrodech pan Ladislav P..

Sám za sebe mohu říct, že to byl ten nejpovolanější člověk, který takové masové demonstrace mohl vést, protože nebylo v našich Skotobrodech horlivějšího a zapálenějšího liberálního demokrata.

Ještě dnes, kdy už je dávno mír na Ukrajině a v naší zemi vládne opět blahobytu a lidé se už nezavírají, natož nevyhazují z práce, za to, co řekli, mi běhá mráz po zádech, když si vzpomenu na plamenné projevy, jimiž Ladislav P. mobilizoval naše skotobrodské občany k boji proti tomu, aby členem tak důležité a ovšem i důstojné instituce byl jmenován takový hochštapler jako Marek Benda.

„Ve jménu naší milované, jedině správné liberální demokracie nedovolme, aby Senát byť jen hlasoval o tom, zda má být či nebýt Marek Benda ústavním soudcem!“ zvolal pan Ladislav P. na začátku každého svého proslovu a sotva utichl bouřlivý potlesk, vášnivě pokračoval, „protože jestli má naše milovaná a jedině správná liberální demokracie nějakého vnitřního nepřítele, pak je to Marek Benda!

Je to on, Antikrist v rouše konzervativním, kdo hlásá, že neexistuje evropská společnost jako celek, ale že existují jen jednotlivé národy!“

„Fuj, hanba, Benda do práce!“ odpovídal rozhněvaný dav.

„Ano, jen jednotlivé národy!“ učinil Ladislav P. opovržlivé gesto a znovu burcoval, „nedovolme, aby ústavním soudcem byl někdo, kdo tvrdí, že naše demokracie je ohrožena ze Západu jediným správným názorem!“

„Fuj, hanba, Benda je dezolát!“ bouřil dav.

„Ptám se, jak může o ústavnosti zákonu rozhodovat, někdo, kdo tvrdí, že protikuřácký zákon psali fanatici, kteří mají pocit, že musí vychovávat národ!

Ne, Marku Bendo, národ musí být vychován, a prvním krokem k tomu musí být zákaz kouření!“ už fanaticky křičel Ladislav P.

„Fuj! Hanba! Kouření škodí zdraví! Kuřáci do plynu!“ skandoval náš skotobrodský dav.

Ale svůj největší trumf si pan Ladislav P. nechával vždy nakonec.

„Co je víc než láska? Nic!“ zvolal teatrálně a zuřivě gestikulující hecoval dav k ještě většímu hněvu, „ale náš věčný student Benda, to zkažené ovoce na stromu naší liberální demokracie hlásá, že homosexuální manželství povedou ke konci západní civilizace. A dokonce chce zrušit i registrované partnerství!

Máme nečinně přihlížet tomu, jak na Ústavním soudu sedí někdo, kdo podřezává hlavní pilíř naší liberální demokracie, to jest toleranci, a prohlašuje homosexuální manželství za protiústavní?!

Ne, to nesmíme dovolit!

Marek Benda se nesmí stát ústavní soudcem!“

Nebylo v naší skotobrodské polis nikoho, kdo by při těchto demonstracích nerozbil aspoň jedním jediným kamenem, který hodil po Markovi Bendovi, okno nějaké úřední budovy a tak přispěl k tomu, že škůdce naší liberální demokracie se nejen nestal ústavním soudcem, ale taky padla vláda, v níž seděli a kradli politici napojeni na katolickou církev, odvěkého nepřítele všeho liberálního.

A nemalou zásluhou na tom měl jistě i Ladislav P., neboť on je jedním z těch hrdinů naší doby, hrdinů, již jsou za klidných časů zcela nenápadnými lidmi, ale ve chvíli, kdy se náš národ zase ocitne na křižovatce dějin, bez váhání si stoupnou do jeho čela, aby nás neomylně vedli k lepším, to jest liberálnějším zítřkům, jako v tomto případě, aby se pak opět vrátili ke své práci, jsouce však připraveni k obraně našich liberálních hodnot.

Vždy připraveni!