Mám právo nevolit menší zlo!

Tak už tu zase máme volby, ve kterých si máme vybrat mezi dvěma variantami, přičemž ani jedna nestojí za moc. A opět se kolem nás ozývá, že je třeba si ze dvou zel vybrat to menší. Podle mne je to však Severinova cesta do temnot

Vydal jsem ze sebe doslova všechno, nikdy jsem nebyl něžnější a zároveň vášnivější než teď. Ale nepomohlo to. Káťa byla, a to jsem opravdu vytáhl svoje nejlepší čísla, pořád zachmuřená a šíleně smutná jako princezna Diana o svatební noci, kdy s konečnou a neodvolatelnou platností pochopila, že pokus opravdu existuje láska, tak vypadá úplně jinak než to, co právě prožila a zažila.

„Proč seš tak smutná, Káťo?“ zvolal jsem nakonec zoufale, když se veškerá moje snaha rozveselit Káťu ukázala nakonec naprosto marnou a vjel si prsty do vlasů na důkaz zoufalství

„Já tam prostě nemůžu jít! Nemůžu!“ vykřikla Káťa a podívala se na mně vytřeštěnýma očima.

„Kam nemůžeš jít?“ nechápal, co mi Káťa chce říct.

„Nemůžu jít k volbám! Nemůžu! Svědomí mi to nedovolí!“ vykřikla Káťa a ňadra se jí přitom celá zachvěla.

„Ježíši Kriste, to je nadělení!“ zježily se mi po těch slovech vlasy hrůzou.

Kdybych měl po ruce bič, nejspíše bych teď Káťu sešvihal za to rouhání, ale bič jsem bohužel nechal doma, a tak mi nezbývalo, než hledět na Káťu s otevřenou pusou.

„Nemůžu tam jít!“ začala křičet Káťa a já měl naštěstí tolik rozumu, že jsem se ji nepokoušel umlčet, bylo by to nemožné, „mám právo nevolit!

Nikdo, nikdo na světě mě nemůže donutit, abych volila menší zlo!

Dle mého soudu, dle mého rozumu, je však nejlepší nedělat kompromisy a odmítnout obojí“

Volba menšího zla přináší z dlouhodobého pohledu totiž vždy zlo větší. A někdy dokonce i z toho krátkodobého. Ideální je, chceme-li mít čisté svědomí, je tedy nevolit zlo vůbec.

Což v tomto případě, kdy, jsme donuceni si, vybírat jen ze dvou špatných variant, protože Pavel je sice hezký, ale naprosto necitelný, znamená nedat hlas nikomu!

A to je i moje volba pro prezidentské finále!

Oceňuji však ty, kteří tak učiní z jiného důvodu než proto, aby nevyhrál ten druhý.

Ale kolik takových poctivých a slušných lidí je?!

Takových, kteří volí Babiše proto, že jsou skutečně přesvědčení, že je to skvělý diplomat, že je to jediná naděje pro naši zemi?

A kolik lidí volí Pavla, protože je to Pavel, a ne Antibabiš, protože, každý, kdo by stál v druhém kole proti Babišovi, by byl prezidentem místo Babiše, takže každý, zcela logicky, kdo nevolí Babiše, ho nevolí, protože, nechce, aby byl Babiš prezidentem!?

Hnusí se mi tato prezidentská Sofiina volba!

Ti, co volí Pavla, se zkrátka nedokážou smířit, že někdo volí Babiše. Mají jen plná ústa demokracie a přitom evidentně tuší netuší, co to slovo znamená.

Demokracie je totiž, milý Kájo, o respektu k názoru druhým.

Znamená to, že když ty volíš Babiše, tak já ho budu volit taky, abych dokázala, že respektuji tvůj názor, protože máš jiné vidění světa, řešíš úplně jiné problémy, máš jiné starosti a tak, zcela logicky logicky preferuješ někoho jiného, a já to respektuji.

Demokracie je však také o respektu, ke každému, kdo nechce dělat kompromisy, které jsou z jeho pohledu nepřijatelné.

Proto jsem se rozhodla pro finále prezidentské volby využít třetí možnost třetí možnost.

A to nevolit!

Nevolit žádné zlo, ať si je sebemenší!“

Kátina slova na mě zapůsobila zcela nečekaně.

Byla tak působivá a tak sugestivní, že jsem k vlastnímu údivu řekl: „Respektuji, Káťo, že nepůjdeš k volbám. Že po ty dva dny budeš sedět doma a ani jediná tvoje myšlenka nezabloudí k volbám, zatímco milióny lidí se budou tísnit u volebních uren s přesvědčením, že volí menší zlo, aby ve finále zjistili, že nakonec zvolili zlo větší.

Respektuji to, nezbičuji tě kvůli tomu, protože se teď ukázalo, že jsem opravdu demokrat, nikoliv jen ,demokrat'.“

Káťa se konečně usmála.

„Děkuji ti,“ poděkovala mi Káťa a pak se vesele zeptala, „a ty půjdeš volit?“

„Ano, půjdu Káťo,“ přikývl jsem a sklopil hlavu, „bohužel jsem chlap a nenajdu v sobě tolik odvahy a mravní síly, abych nešel volit žádné zlo, jako ty. Jsem srab a člověk bez vlastní vůle. Půjdu volit právě proto, aby se prezidentem nestal ten, koho volit nebudu.

Ale co mám dělat?

Jen to mohu teď říct, že nebudu volit menší zlo, ale budu volit větší zlo, protože toto zlo se, podle toho, co jsi mi řekla, nakonec ukáže menším zlem.

Ano, půjdu a budu volit větší zlo, ať to má aspoň nějaký význam, když jdu jako otrok k volbám.

Nezlobíš se, Káťo, proto na mě?“

S obavami jsem pohlédl na Káťu.

„Nezlobím se na tebe ani trochu! Plně respektuji tvůj názor, že budeš volit větší zlo, protože to se brzy ukáže jako menším zlem!“ ujistila mě Káťo.

„Ty seš, Káťo, skutečná demokratka!“ zvolal jsem a od samé radosti zabořil svou hlavu do jejich ňader a byla to ta nejlepší volba, kterou jsem mohl učinit…

Samozřejmě, že pro jistotu Káťu, až budou volby, svážu, aby nemohla jít volit menší zlo, tak jak slíbila, je to přece jen ženská, a víte, co se říká o ženských, že jsou falešné jako Pávek a Pávková, protože si je přeje vláda zavádějící cenzury.

Svážu a nerozvážu dřív, než budeme vědět, které zlo se stalo prezidentem, neboj Káťo, ty volit opravdu nebudeš!