Major Zeman odešel do pekla

Major Zeman odešel tam, odkud není návratu. Takový výrok je ovšem srovnatelný s mazáním křížů na řeckých kostelech. Ale není velmi povšechné povědomí o našich křesťanských kořenech právě dílem majora Zemana?

Věčný život v nebi plynul svým neměnným tempem, jehož perioda je nekonečně velká, nebeským obyvatelům se. jako kdykoliv jindy, dostávalo blaženosti dle jejich pozemských zásluh.

Pavel Bláha se právě chystal za některou ze svých milenek, které si dokázal, díky své mužné postavě, podmanivému hlasu a odvaze, opatřit i tady v nebi.

Řádně vysprchovaný nebeským dezinfekčním roztokem už byl. Teď už jen zbývalo, aby se hladce oholil a mohl vyrazit. Za tím účelem si důkladně namydlil tvář, a bera břitvu, už se chtěl začít holit, když v tom mu někdo položil ruku na pravé rameno.

Bláha se otočil a spatřil kněze Toufara.

„To jste vy, velebný a důstojný pane?“ zeptal se, nepatrně sebou trhnuv.

„Ano, já. Mám pro vás informaci, která by vás mohla zajímat,“ řekl páter Toufar, drže pořád svoji pravici na Blahově rameni.

„Něco o vašem blahoslavení? Je už o něm rozhodnuto? Bude se zítra na jeho oslavu tančit všude?“ zvolal Bláha.

 „Ne, o mne tentokrát nejde. Odešel major Zeman, právě jsem se to dozvěděl od kardinála Berana. Sice nechcípl jako pes, tedy tvor, který je, jak věříme, bez duše, zemřel jako člověk. Ale stejně mu to bylo houby platné, že má duši, na rozdíl od zvířete, jež má po své smrti od všeho pokoj, protože skončil v pekle,“ oznámil páter Toufar Bláhovi radostnou novinu.

„Tak major Zeman odešel, hehe. Odešel do pekla, hehe!“ rozesmál se Bláha, až mu mýdlová pěna z huby lítala na všechny strany, „může mít někdo dobrý charakter a být slušný, když se podílí na něčem takovém, jako je odstraňování křížů z kostelů a mučení farářů?!

Řekněte sám, velebný a důstojný pane!“

Kněz Toufar přikývl: „Byl to neznaboh. Nepřítel církve. Komunista. Takoví jdou rovnou do pekla, jehož existenci důrazně připomněla Svatá Panna ve Fatimě. Já za to nemohu, že major Zeman skončil v pekle. Spravedlnost řídí bůh, a já jsem jeho pouhým služebníkem. A jen on rozhoduje o vinících a nevinných!“

„Moje řeč! Svatá pravda! Jinak bychom my nebyli tady a Zeman tam, v pekle, hehe!“ rozesmál se Bláha, obraceje se vděčně ke Svaté Panně, „O, Neposkvrněné Srdce! Pomoz nám vítězit nad hrozbou zla, které se tak snadno zakoření v srdcích dnešních lidí a které již svými nezměrnými účinky doléhá na současný život a zdánlivě uzavírá cesty k budoucnosti!

O, Neposkvrněné srdce, pošli všechny takové, jako je major Zeman do pekla, hehe!“

To vykřiknuv, propadl Bláha věčnému blaženému smíchu, takže se už nikdy neoholil, neboť by musel, směje se na celé kolo, podříznout sám sebe.

A páter Toufar?

Ten neopomenul připomenout: „Neříkejme ale, že je to bůh, kdo nás takto trestá. Jsou to naopak sami lidé, kteří si připravují trest. Bůh nás s naléhavostí varuje a volá na dobrou cestu za plného respektování svobody, kterou nám dal. Odpovědnost za to, že skončil v pekle, nese tedy major Zeman sám.“

Slova pátera Toufara se potvrdila velmi záhy, neboť brzy na to byl páter Toufar blahoslaven, a vzápětí na to i svatořečen, neboť jako mučedník umlácený jedním takovým majorem Zemanem, nepotřeboval k tomu žádný zázrak.

Co bůh činí, dobře činí!