M. Zeman není lhář, podle jeho právníka M. Nespaly Peroutkův článek zcela jistě existuje!

Je téměř jisté, že Peroutkův článek, který je důkazem Peroutkova morálního selhání, existuje. Proto můžeme bez obav říct, že pan prezident není lhář a Peroutka nesahá Ovčáčkovi ani po kotníky

            Není silnější zážitek než osobní setkání s prezidentem republiky, ani v pavilónu goril v pražské ZOO nezmocnilo by se vás větší vzrušení.

            „Svině! Peroutka a Churchill taky! Zrůdy, které morálně selhaly,“ řekne prezident na adresu všech svých nepřátel, oněch hlupáků, kteří nikdy nic nedokázali, a kteří se bez přestání snaží o ústavní puč, ačkoliv je pan prezident ve skvělé kondici.

            „Je dobře, že v čele našeho národa, v časech tak těžkých, stojí muž s vaší silnou vůlí!“ pochválíte prezidenta a vytáhnete z boční kapsy dva papíry, které podáte je panu prezidentovi, „to je pro vás, pane prezidente!

            Peroutkův článek ,Hitler je gentleman‘ který kdysi koloval ve Federálním shromáždění, kde ho spatřily stovky vyděšených očí, a který právem vyvolával zhnusení nad intelektuálem, jenž mravně selhal ve chvíli, kdy se lámaly charaktery, kdy se ukázala pravá tvář pražské kavárny, je to tentýž článek, který jste kdysi sám četl a který vám navždy utkvěl v paměti, aby ne, když je to takové svinstvo!

            A zde je Churchillův vlastnoruční dopis Hitlerovi, notoricky známý všem známým notorikům, z něhož jste ráčil citovat před celosvětovým židovstvem, jak se trefně vyjádřil váš právník.

Dovolte nám, abychom vám tyto důkazy osobně předali do osobního užívání, komu jinému patří do ruky než vám?“

            Pan prezident sáhne třesoucí se rukou, tou rukou, jejíž ho podání nejsou hodni ti, kteří nikdy nic nedokázali, po těchto vzácných papírech a ústa se mu roztáhnou do vítězoslavného úsměvu.

            „Svině! Peroutka! Churchill! Stehlíková!“ opakuje pořád dokola, tiskna si důkazy své neomylnosti ke svému statečnému srdci.

            Teď už zbývá jen vysvětlit tu záhadu, jak jsme se k těmto, údajně neexistujícím článkům dostali.

            Ale to není žádná záhada.

            Jak jsme mohli pana prezidenta za všechna ta léta poznat, tak víme, že jeho paměť, co se týká faktů, jejich listinného podkladu a následného uložení do paměťové stopy, je zcela bezchybná.

K tomu, abychom získali výše zmíněné dokumenty, stačilo pouze to, abychom se dostali do paměti pana prezidenta, dotyčné dokumenty označili a následně vytiskli, abychom získali naprosto nevyvratitelné důkazy, že jak Peroutkův článek, tak i Churchillův dopis Hitlerovi skutečně existují.

A tak je dobře, dobře, že líp to už ani být nemůže, lánský zámek zůstává dál nedobytnou pevností, uzavřeným oddělením pro jeho nejvzácnějšího obyvatele, jenž se už nikdy nepřestane usmívat.