M. Zeman ještě ani nedokončil první funkční období a Klaus ml. už chce na Hrad

Klaus ml. přitom M. Zemana, stejně jako Okamura, volil. Nebo ho volili právě proto? S tímto trochu nepěkným kalkulem ve svých lebkách?  

Od svého rozvodu bydlel Vašík zase u rodičů v podkrovním, docela malém pokojíku, avšak během týdne se s nimi příliš často neviděl.

Čiperná maminka pracovala jako velvyslankyně kdesi v zahraničí a tatínek?

Tatínek odcházel do svého Institutu tak brzy ráno, že Vašík ještě spal, a vracel se z něj tak pozdě, že Vašík taky už spal.

Kolikrát si Vašík řekl, že si ráno přivstane, aby mohl otce odcházejícího do práce pozdravit, ale vždy mu do toho vlezl nějaký sen a večer?

Večer, ať dělal, co dělal, vždy nakonec usnul, aniž by mohl otce pozdravit po jeho příchodu z Institutu.

Jen jednou se mu zdálo, že již venku slyší otcovy plíživé kroky. Radostně se rozběhl ke dveřím, ale ukázalo se, že to venku ulicí procházel jen nějaký bezejmenný tulák, jehož kroky nápadně připomínaly kroky Vašíkovy tatínka.

Proč to ale říkáme?

Říkáme to proto, že Vašíka zkraje týdne napadla ohromná myšlenka. Nadchla jej tak, že dokonce vypískl nadšením natolik hlasitě, až se po něm ohlédlo několik poslanců, a to nejen z vlastní strany, kteří se právě nacházeli při smyslech v poslanecké sněmovně, kde byl Vašík od podzimu nově zaměstnán.

Ta myšlenka byla ovšem nejen ohromná, ale i ohromně odvážná. Vašík cítil, že se musí o ní poradit s rodiči, starými a moudrými lidmi.

Avšak, vzhledem k výše uvedenému, musel čekat až na sobotu, kdy teprve mohl potkat maminku i tatínka v obývacím pokoji a o celé té věci si s nimi nanejvýš rozumně promluvit.

A tak v sobotu, když Vašíkova maminka štupovala tatínkovy ponožky (na tatínkovi ponožky jen hořely) a tatínek všelijak krčil horní ret, aby si procvičil svůj knír, řekl Vašík svým rodičům: „Maminko a tatínku, již jste mne zplodili a přivedli na tento svět, já bych chtěl být prezidentem.“

Maminka, když slyšela, upustila šití a polekaně zvolala: „Vždyť jsi na to moc slušnej, Vašíku! Copak je slušnost nějaká síla!?“

Tatínek zase povytáhl obočí, jak nejvýš to šlo, a udiveně řekl: „A taky seš jenom učitelskej, žádnej ekonom.“

Na to Vašík opáčil: „Ale zase nejsem Zeman.“

Maminka zase spráskla ruce: „No právě!“

Tatínek měl obočí pořád povytažené: „Já byl taky prezident. Ale ještě předtím jsem byl poslanec, ministr financí, předseda vlády, předseda poslanecké sněmovny.

Já byl i předsedou strany a krom toho jsem i mobilizoval proti Zemanovi.

Já tehdy křičel na celé kolo: ,SPOLUOBČANÉ!

Volám všechny,

kteří chtějí žít svobodně!

Volám všechny,

kterým není lhostejný

osud naší země!

Volám všechny

odpovědné ženy a muže!

Rozhoduje se dnes!

Zítra bude pozdě!‘

Zní to jak z Čapkovy matky, jenže já hned na to uzavřel ze Zemanem oposmlouvu, takže to nebylo jak z Čapkovy matky!

Ne a ne a ne!

Nebylo to prázdné a falešné!

Ne a ne!“

Vašíkův tatínek začal vzteky dupat.

„No tak, táto, to už je pryč, to už je za náma!“ musela Vašíkova maminka chytit hlavu tatínka do náruče a přitisknout si ji k prsům, aby jej uklidnila.

„Ne a ne a ne!“ nenechal se ale tatínek uklidnit.

„Vidíš, ty´s to vymňouk, Vašíku!

Teď budu muset zavolat Jakla, aby tatínka uklidnil,“ zlobila se maminka na Vašíka.

„Já, napadlo mne jen, že kdyby mě tatínek podpořil, tak by mi to hodilo určitě pět procent navíc,“ vysvětloval Vašík.

„Nemluv už o tom! Teď musíme dát tatínkovi čas k nadechnutí! Nesmíme ho dráždit, je tak citlivý. Jdi si do svého pokoje!

Snad si nemyslíš, že budeš již brzy prezidentem?!

Ach, vy mladí, vůbec si nevážíte nás starých!

Myslíte si jen, že vám překážíme, že vám stojíme v cestě!

Nejraději byste se nás zbavili!

Jen se podívej, jak to tatínek tady všechno zaprskal!

Já snad opravdu budu muset zavolat Jakla!“ lamentovala maminka.

Vašík poslušně odešel do svého pokoje.

Ale když zavřel dveře, vzdorně stiskl pěst a zvolal: „Stejně budu prezidentem! I kdybych se kvůli tomu měl znovu oženit!“

A tak taky tomu bude, od toho mají lidé čela, aby si do nich mohli tlouct dlaní, dokud nebezpečí nepomine, ale ještě i dlouho poté, někdy i celý život.