M. Zeman by se jmenováním J. Lipavského dopustil vlastizrady!

M. Zeman by byl bezesporu byl špatným prezidentem, kdyby jmenoval špatného ministra zahraničí, který, krom jiného, podporuje agenta CIA Koudelku

            Náš nad národ je nad pomyšlení udatný a statečný, ale příliš malý, aby si mohl diktovat svou vůli tak, jak si ji často diktují velké národy. Nemůže být samozřejmě pochyb, že by náš národ svou kůži neprodal lacino, že bychom všichni do posledního dechu bojovali za svoji vlast.

Víme to o sobě velmi dobře a jsme na to právem hrdí. Ale taky víme, že tento, jakkoliv hrdinný, boj by byl předem ztracený, že i kdybychom se dokázali bránit, dejme tomu, čtyřicet dní proti obrovské přesile, čtyřicátý první den byl by pro nás národ dnem posledním, prostá početní převaha protivníkova by nakonec zvítězila.

            Proto jsme, přes svoji nesmírnou odvahu a statečnost, nikdy nevedli žádnou válku, veškerá naše národní existence tak závisí především na obratné diplomacii, která nám jediná zaručuje naši svobodu a samostatnost, i když armádu máme samozřejmě taky. Např. by mělo být již brzy, po mnoha letech, ukončeno výběrové řízení na dodavatele obrněných transportérů, které posunou naši pěchotu na vyšší level, a proslýchá se rovněž, že by se na naší obloze měla brzy objevit i nová, snad i nadzvuková letadla.

            Ale životně důležitá je pro nás diplomacie a proto je jednou z nejdůležitějších osob v našem milovaném státě osoba ministra zahraničí. My si prostě nemůžeme dovolit mít špatného ministra zahraničí, to by byl náš konec. Proto je jeho výběru věnována taková pozornost, proto jsou kandidáti na tento post podrobováni tak důkladnému zkoumání, abychom se vyvarovali chybného výběru, který by nás stál naši národní existenci.

            Prezidentem, premiérem, ministrem financí může být kdokoliv, ba dokonce i žena, ale ministrem zahraničí nikoliv. To si především přejí lidé před každými volbami.

            „Dej bůh, abychom neměli po volbách na zamini nějakého neschopného magora bez vzdělání a nebyla válka!“ přejí si lidé před každými volbami.

            Ani hyperinflace se lidé nebojí tak, jako války, která by byla důsledkem naší špatné zahraniční politiky.

            Když člověk přijde kvůli inflaci o veškeré úspory (pokud nebyl natolik prozíravý a neměl tyto úspory alokovány v kryptoměnách) není to taková tragédie, jako když národ přijde o svou suverenitu, když je poroben, nebo dokonce vyhlazen a to jen proto, že se na ministerstvu zahraničí ocitl nějaký diletant s pouhopouhým bakalářským vzděláním, nebo dokonce jen s maturitou, jako by snad maturita opravňovala jejího držitele vehnat celý národ do krvavých jatek!

            V živé paměti je ještě případ jednoho ministra zahraniční, jehož možná idealistická, ale nadmíru neobratná zahraniční politika, připravila náš národ o kus území, jež připadl jisté mocnosti, se kterou bezprostředně sousedíme a ztráta tohoto území byla pro náš národ o to bolestnější, že jsem jej získali kdysi docela bez boje právě díky obratné diplomacii, aniž bychom přitom ztratili jednoho jediného muže v otevřeném a přímém boji.

            Tato jizva na našich srdcích se ještě zcela nezacelila, a proto jsme tak obezřetní, jde-li o osobu ministra obrany, proto má prezident od nás mandát vetovat jakéhokoliv ministra zahraničí, nebude-li se mu pozdávat, protože prezidentem je u nás, dle letité a prastaré tradice ten nejsečtělejší muž nad hrobem.

            Nepotřebujeme žádného větroplacha, který okamžitě vyhlásí válku kdekomu jen proto, aby se zmocnil jeho nerostného bohatství, nebo jen proto, že tam, či onde nejsou snad dodržována lidská práva. Kdybychom měli milióny můžů ve zbrani, prosím, nikdo by s ničím takovým neměl problém, v takovém případě bychom už dávno vládli světu.

            Ale my musíme postupovat nanejvýš obezřetně. Ministr zahraničí musí být vychytralý člověk, jehož strategie musí být založena na drobných taktických ústupcích, které nám zajistí remízu, neboť na vítězství, vzhledem ke své velikosti, pomýšlet nemůžeme. My musíme zabránit jen prohře, to je náš úkol, a proto je pro nás, na mezinárodním poli, jakákoliv remíza de facto vítězstvím.

            Tuhle se mi v noci zdálo, že jsem ministrem zahraničním. Byl to velmi živý silný sen. Náš národ se řítil do jakési strašlivé války, hned dvě světové velmoci se nás snažily okupovat. Ať jsem dělal, co jsem dělal, nedokázal jsem tomu zabránit, vše se mi drolilo pod rukama, každé moje rozhodnutí bylo špatné.

            Domluvil jsem jakési spojenectví, ale vzápětí se ukázalo, že naši spojenci jsou vlastně zrádci, kterým byl velmocemi slíben nepatrný podíl na kořisti z porcování naši vlasti. Domluvil jsem horečnatě jiné spojenectví, ale dopadlo to stejně. A aby toho nebylo málo, ony velmoci, jež si nárokovaly naši vlast, se domluvily mezi sebou, spolčily se proti nám, takže jsme najednou museli čelit soupeři tak nesmírné síly, že bylo naprosto vyloučeno, abychom se ubránili, zvláště pak, když se proti nám, opuštěným a bez spojenců, spojil celý svět, chtěje nás vyhladit, jako bychom byli to největší zlo.

            Nakonec mi nezbylo, v tom, snu podat demisi do rukou prezidenta.

            Přijdu na zámek do Lán a říkám prezidentovi: „Nesu vám tuhle demisi!“

            A prezident na to: „Vaši demisi nepřijímám!“

            Já na to: „Podle ústavy musíme moi demisi přijmout!“

            A prezident na to: „Nemusím nic, o tom ať rozhodne ústavní soud, hehe!“

            Prezident se šíleně rozesmál, hlavu mu přitom klimbala na prsou, u úst se tvořila pěna. Bylo to tak děsivé, že jsem napnul všechny své síly a procitnul s úlevou tak obrovskou, že se to nedá ani popsat.

            Ale děs z tohoto snu byl tak velký, že jsem jej musel každému, třeba i zcela neznámému člověku vyprávět.

            „Prezident, který nepřijme demisi špatného ministra zahraničí je ještě horší než ten ministr, protože ten je jen ministrem, ale prezident je prezidentem, ten by měl mít rozum, když už nikdo jiný!“ říkali na to všichni, ale naštěstí to byl skutečně jen sen, který se, jako každý jiný sen, mohl skončit buď jen smrtí, nebo probuzením.