Lež má krátké chlupy

Jářku, proč to vždy, když chci napsat něco vlastního, ne opsaného od někoho jiného, dopadne takto blbě? Ale naštěstí jsou mezi vámi i moudří lidé, ti mi to určitě povědí, zašeptají do sluchovodu  

            „Není a nebylo na světě dne, abych si nezalhal a to zcela vědomě a s chutí, neřku-li s přímo s rozkoší.

            Jako někdo ke svému životu potřebuje pravdu jako vůl sůl, kterou líže, jako se někdo bez pravdy cítí jako vánoční kapr na pekáči, jako je pro někoho pravda bytostnou potřebou, bez které si svůj život nedokáže ani za mák představit, ba dokonce jako někdo, nemůže-li žít v pravdě, tak raději skoncuje se svým životem, neboť takto žít neslučuje s jeho svědomím, tak já ke svému životu potřebuji lež.

            A čím je tato lež hnusnější, čím je odpornější, odpornější, protože zřejmější, protože docela zjevná a nepochybná, tím větší radost ze svého lhaní mám.

            Kam se na mne hrabou mainstremová média?

            Ta lžou jen pro peníze, ta lžou jen proto, že jsou ovládána těmi, kterým lež slouží jako nástroj k upevňování jejich moci, těm na lži jako takové vůbec nezáleží a proto, když se jim to bude hodit, klidně budou místo lži hlásat pravdu, budou tuto pravdu do lidí hustit stejně tak, jako do nich hustil předtím lži.

            Takovými lháři já opovrhuji, neboť to nejsou skuteční lháři.

            Skutečný lhář jsem já, pro mě je lež mnohem více než jen nástroj k ovládání tupých, vykořeněných mas.

            Pro mě je lhaní bytostnou potřebou, já prostě lžu proto, abych byl.

            Jednou jsem se například ženil, ve vší formě, v kostele samozřejmě.

            Třikrát jsem na dotěrnou otázku kněze odpověděl ano, a třikrát jsem přitom zcela vědomě lhal.

            A proč bych nelhal?

            Vždyť i manželství je jedná velká lež, jakápak svátost?

            Lhal jsem a neviděl jsem na tom nic špatného.

            Uvažoval jsem totiž takto: ,Neříkám pravdu, tedy lžu.

            Ale copak bůh v tuto chvíli neví stejně tak dobře jako já, respektive, neví to ještě mnohem líp, že lžu?

            Bůh to ví moc dobře, a proto je-li moje manželství spojeno na zemi, nemůže být spojeno v nebi, právě proto, že moje ano není než jen lží.

            Existuje tedy jen de iure, ale nikoliv de facto, ve skutečnosti jsem svobodný, a tedy to vyjde na stejno, jako kdybych řekl ne. Z toho jasné vyplývá moje lež, je svým způsobem, byť implicitní pravdou, ve smyslu metafyzickém ovšem pravdou zcela jistě nepopiratelnou, neboť je shodou božího poznání se skutečností.‘       

Tak jsem uvažoval a i kdyby tato moje úvaha byla zcela scestná, zcela nelogická, co je mi po tom?

            Nic mi po tom není a nemůže být, protože skutečnost je taky jen lež, nemůže nebýt lží, je-li všechen systém podvod, a on musí být podvod, protože bez toho systému, bez tohoto řádu, bylo by všechno jen bohapustou anarchií a naprostým chaosem.

            Měli-li by si rozumní lidé volit mezi pravdou, jež by z jejich života učinila tuto bohapustou anarchii a naprostý chaos, či mezi lží, jež by byla zárukou řádu, volila by snad jejich většina pravdu, byli-li by skutečně, jak si sami o sobě domýšlejí, rozumní?

            Lež, nikoliv pravda, udržuje entropii na snesitelné hodnotě, nikoliv Ďábel, jehož cílem je totální rozvrat a nastolení bohapusté anarchie, ale bůh je největší lhář.

            Proto, slouží-li k uchování řádu, zabraňuje-li nástupu anarchie, není lež ničím nemorálním. Ba právě naopak, základem každé morálky je lež, každá morálka je postavena na lhaní a jinak tomu ani být nemůže.

            Celkem vzato, jsem já notorický lhář, mnohem čestnější člověk než ti, kteří o sobě tvrdí, že se jim lež hnusí, že milují pravdu, neboť není na světě větší lži než tohoto tvrzení.

            Nikdo nemiluje ve skutečnosti pravdu, leda tak tu svoji.

            Pravdou je, že lžu.

            Ale co z této pravdy vyplývá?

            Že jsem zlý člověk, nebo rovnou zavrženíhodná zrůda?

            Co mi to chcete namluvit, co mi to chcete vnutit?

            Vy sami lžete, lžete přinejmenším stejně tak jako já, a přiznávám-li se k tomu, že lžu, a já nemám důvod nepřiznat si sobě, že lžu, pak žiji v pravdě. Žiji v ní mnohem víc než ten, kdo vždy a za všech okolností říká pravdu, což může být ovšem jen někdo, kdo k smrti nenávidí všechny lidi, neboť kromě těchto psychopatů žádný jiný rozumný člověk po pravdě nijak netouží.

            Naše životy jsou od základu, od svého prvního až do posledního písmenka vylhané, veškerá naše víra je jen lež, stejně tak jako naděje, kterou se opájíme do mrtva.

            To je jediná pravda, pravda, protože ji říkám, já chorobný lhář.

            Jako se každý opilec později či dříve propije k deliriu, tak jsem se i já prolhal k této pravdě.

            A popravdě řečeno, je mi hlásání této pravdy zrovna tak příjemné jako moje lhaní, to jsem to ale na stará kolena dopadl!“ lamentoval v televizi nějaký člověk, dle všeho kandidát na prezidenta.

            „Dobře ti tak. Každá lež má krátké chlupy a ta tvoje obzvláště. Doufám, že ti to tvoje lhaní voliči pořádně osolí. A když ne voliči, tak aspoň v pekle,“ odplivl si jakýsi televizní divák a televizi vypnul, načež se v jeho bytě rozhostilo ticho.

            „Zapni to! Na to jsme si přece tu televizi nekupovali, abychom ji měli vypnutou!“ řekla mu jeho žena.

            „Já už mám toho věčného lhaní plné zuby!“ dal televizní divák ženě facku, až se jí zatmělo před očima, načež ta to oznámila na policii.

            Televizní divák, to se ví, zapíral ze všech sil, ale modřina na tváři jeho ženy jej bezpečné usvědčila.

            „Lež má krátké chlupy. Pravda je taková, že jste svoji ženu udeřil, neboť pravdivé je říci o něčem, co je,  že to je, a nepravdivé o něčem, co není, že to není,“ řekli mu policisté, načež ho vykázali na deset dní z jeho domu.

            Když se po deseti dnech vrátil domů, lehl si na gauč a už se z něho nezdvihl.

            Ležel a díval se do stropu, až ho musela žena vyhodit z domu i s gaučem, který byl roztahovací a, uvážíme-li, že byl právě z Ikey a už odnikud jinud, vlastně i velmi zachovalý.